O ŠVIHÁNÍ MEČEM
a o principu dvou temp. O tom, jestli je lepší provádět bod kontrolovaně a sledovat správné tempo. Kapitola 6.

Jsou takoví, kteří když chtějí bodnout, švihnou rukou s mečem silou vpřed, aby bodu udělili větší hybnost. Z následujících důvodů je to špatná technika:

• Rozhodne-li se soupeř krýt odkrytí, na které míříš, nemůžeš přerušit první pohyb a rychle změnit na jiný cíl, což bys mohl potřebovat, je-li soupeřova obrana účinná.
• Odtlačí-li soupeř tvé debole v průběhu tvého švihnutí, debole skončí ještě víc mimo linku, než kdybys jím pouze bodl. Soupeř nepotřebuje mnoho síly, aby čelil tvému meči. Ve skutečnosti přirozený bod meč posiluje a vede ho rychleji k cíli.
• Hrubí meče, se kterým se švihá, je často slabší než tenčí meče, který kryje takové divoké bodnutí.
• Velký švih má kvůli nekontrolovatelnému hrotu meče menší šanci zasáhnout zamýšlený cíl. Když je takové bodnutí provedeno v průběhu výpadu, meč a paže se mohou dostat mimo linku a dát tak soupeři jedinečnou příležitost k úderu.
• Když švihneš rukou s mečem, nemůžeš s ní švihnout znovu aniž bys ji nejprve stáhl, což vytváří tak dlouhé tempo, že tě soupeř může zasáhnout nejen v průběhu prvního bodnutí, ale také když stahuješ ruku; může se zachránit pohybem mimo menzuru dříve než navážeš druhý bod, který může také vykrýt a kontrovat (dokonce i ve dvou tempech, nejprve se bránit, pak zasáhnout).

Poslední bod ukazuje, jak lze skutečně provést techniky na dvě tempa proti těm, kdo útočí prudkými body. Mimo jiné ti, kteří tak útočí, jen zřídka zvládnou udělat správnou fintu, často klamou tělem nebo nohama aniž by pohli mečem; nebo, když vůbec pohnou mečem, stáhnou jej při přípravě na další veliký bod zpátky ještě dále, čímž vytvoří dlouhé a nebezpečné tempo.

A nyní ke zdůvodnění dvou temp. I když (jak jsem uvedl výše), mohou tyto být proti někomu užitečné, nelze jejich účinnost ani zdaleka srovnávat s krytem a protiútokem ve stesso-tempu. Vskutku nejlepší a nejbezpečnější způsob protiútoku je dorazit k tělu soupeře právě když se pohne kupředu. Konáš-li jinak, může ukročit zpět do bezpečí; a když ho budeš pronásledovat, dáváš mu příležitost ke krytu a k provedení dalšího útoku.

Podle mých zkušeností většina těch, kteří používají dvě tempa, mají ve zvyku odrazit soupeřův meč, aby si udělali prostor k útoku.

To by se mohlo povést, kdyby nehrozilo nebezpečí finty. Je pravda, že když je tvůj meč odražen, pravděpodobně nemůžeš provést protiútok ve stejném tempu (tvůj meč byl odhozen). Ale provedeš-li při soupeřově pokusu o odražení tvého meče kavaci, jeho čepel nenajde žádný odpor a tudíž skončí mimo linku, čímž ti dá báječné tempo, abys ho mohl zasáhnout. Toto také platí v případě, kdy soupeř pouze předstírá odražení tvého meče (aby vyprovokoval tvou kavaci) a pak odrazí tvůj meč z druhé strany. V tomto případě by měl předstírat kavaci a ve skutečnosti ponechat meč na stejné straně; tudíž to bude jeho pokus o odražení tvého meče, co ho přivede do problémů.

Obecně nemůžeš odrazit soupeřův meč aniž bys tím svým pohnul mimo linku, zvláště když nenajdeš soupeřovu čepel. Krom toho se může stát, že v průběhu tvého pokusu o odražení soupeřova tenčí (protože když odrážíš, měl bys odrážet tenčí), zatlačí vpřed svým hrubím a tím nejen vyrovná tvou akci, ale zároveň provede útok, který nebudeš schopný vykrýt.

Můžeme dojít k závěru, že je daleko lepší krýt a kontrovat ve stejném tempu, ačkoli s jediným mečem tato dvojí akce vyžaduje bezvadné zhodnocení situace. A co se týče bodání oproti švihání mečem, je nesrovnatelně lepší bodat. Dalším důvodem je, že meč, který je odražen v průběhu kontrolovaného pohybu, se může svým tenčím podvolit odražení a zůstat na místě svým hrubím, a proto je schopen udeřit na jiný cíl, zvláště když šermuješ zkušenou rukou. Je-li tvůj meč odražen, bude hned zase svobodný.

A nakonec je důležité mít neustále kontrolu nad svou čepelí, zaměstnávat soupeřovo tenčí a útočit, když se naskytne příležitost a přitom si stále udržovat meč svobodný. Naopak když soupeř postrádá um, aby si udržel vlastní čepel svobodnou, nikdy nebude schopný úspěšně zaútočit. Těchto pravidel si všimnou jen ti, kteří pohybují svým mečem odměřeně z jedné polohy do druhé a vždy si nad ním udržují kontrolu; a ti, kteří mohou přerušit útok (když si všimnou, že se mu soupeř může ubránit) a rychle změnit na vhodnější cíl. Takoví šermíři zasáhnou soupeře ve stejném okamžiku, kdy se soupeř snaží krýt a jejich hrot bude pokračovat bez odchylky nebo stahování k soupeřovu tělu.

Nejlepší je sledovat tento postup: jakmile začne útok fintou kavací nebo jinou změnou, pohyb hrotu musí bez přerušení pokračovat do soupeřova těla. Jakmile je pohyb prodloužen kavací nebo jinou změnou, nedorazí na svůj cíl v tempu. Znovu - ti, kteří švihají mečem, se nemohou pohybovat tak jemně.

Nyní už chápeme, že je-li tvůj meč podpořen a nesen pohybem těla a nohou, bude silnější a přesnější. Když takto ovládneš svou zbraň, nikdy po útoku nevypadne z linky. Poté, co zasáhneš svého nepřítele, nebude zapotřebí nic kromě stažení tvého těla a přední nohy (pokud jsi neudělal překrok) a nalezení převahy nad soupeřovým mečem. A pokud se tě soupeř rozhodne následovat při tvém ústupu, můžeš jej při obraně znovu zasáhnout: to vše díky sjednocení meče, těla a nohou.

Dodržují-li se výše uvedená pravidla, krytí bude vždy bezpečné a dvěma tempům se bude rozumně vyhýbáno jakožto špatné technice, jak budu i později opakovat.