CO JSOU FINTY A PROČ SE JIM TAK ŘÍKÁ jak a kdy je dobré je použít. Kapitola 12

Finta je, když ukážeš soupeři, že útočíš na jeden cíl a pak zaútočíš na jiný v tempu jeho pokusu o kryt. Je důležité vědět co jsou dobré a špatné finty.

Někteří tíhnou ke klamání nohama spíše než mečem: dupnou nohou na zem, aby udělali co největší hluk, poplašili soupeře a zasáhli jej v tempu jeho cuknutí. To se může povést pod střechou, zvláště na dřevěné parketové podlaze, kde "zadunění" může být dost velké na to, aby rozhodilo soupeře; ale rozhodně ne venku, kde země nedělá hluk.

Krom toho zkušený soupeř z této finty vyjde líp jedno na jakém povrchu: když dupneš nohou mimo menzuru, bude vědět, že je tvůj meč příliš daleko; když to uděláš v menzuře, použije tvůj pohyb jako tempo, aby tě zasáhl nebo oklamal vlastní fintou, v kterémžto případě tvé dupnutí nohou povede k tomu, že budeš zasažen, protože nemůžeš vykrýt odkrytí aniž bys vytvořil jiné. Takže ve snaze vyprovokovat soupeře k nabídnutí tempa jsi mu sám jedno nabídl; a protože je nehybný, může situaci posoudit lépe než ty, zatímco ty jsi ten, kdo se pohnul. To také ukazuje, že finty mají lepší šanci na úspěch proti soupeři v pohybu než když je nehybný.

Jiní dělají fintu tělem a mečem, ale aniž by vedli meč dostatečně vpřed a myslí si, že takto soupeř začne krýt a mine. V tomto případě je jejich záměrem zasáhnout soupeře když jeho meč promáchne mimo linku nebo když se horečně snaží vrátit jej zpět poté, co se nestřetl s žádným odporem. Tato technika může být úspěšná proti bojácnému nebo nezkušenému soupeři, protože někdo zběhlý by věděl, že tvůj meč nepřichází dostatečně blízko na to, aby začal být hrozbou.

Dobrý soupeř se nepohne jinak než aby tě zasáhl v tempu tvé finty; nebo může provést vlastní fintu a když se pohneš ke krytu, zasáhne tě jinam. Tento druh techniky je zván protifinta: první, kdo provede fintu je tím, kdo je oklamán.

Dále jiní klamají tlakem meče vpřed a když se soupeř pohne ke krytu, stáhnou meč a vystřelí další bod s větší hybností. Tento typ finty je nejen ubohý, ale je ve skutečnosti horší než předchozí dva. Místo jednoho pohybu meč dělá tři různé protichůdné pohyby: první, když je tlačen vpřed, druhý, když je stažen, a třetí (a největší), když je opět mrštěn vpřed k opravdovému útoku. Ti, kteří užívají tuto fintu, si neuvědomují, že celá akce trvá tak dlouho, že soupeř může kontrovat v průběhu prvního z těchto třech pohybů a bude mít čas pohodlně ustoupit do bezpečí v průběhu vykonávání druhého pohybu. Chceš-li, aby tvé finty uspěly, měl bys tlačit svůj meč vpřed tak, abys, když mu soupeř dovolí proniknout dostatečně daleko, měl jistotu, že jsi schopný vzdorovat jeho krytu na tvém forte. Aby se to povedlo, musíš udržovat dopředný pohyb meče, čímž nedáš soupeři čas ke krytu a zasáhneš jej.

Pohne-li se soupeř včas ke krytu, měl bys změnit linku útoku zatímco si stále udržuješ dopředný pohyb meče, takže dorazíš na cíl předtím než dokončí svůj kryt. To je správný způsob jak provádět finty.

Když se pohneš abys provedl fintu, je vždy životně důležité být připraven na protiútok. Považuješ-li za jisté, že se dostaneš k soupeři dříve než se on může dostat k tobě, brzo budeš oklamán. Raději vždy očekávej protiútok, budeš připravenější k obraně: a i když protiútok nepřijde, budeš ostražitější a provedeš svou akci snadněji.

Dalším pravidlem pro dobré finty je, že první cíl by měl být blízké odkrytí: když jinak půjdeš po odkrytí, kam by tvůj meč vůbec nemohl jít (kvůli vzdálenosti nebo protože je dobře bráněno), vystavuješ se ohrožení aniž bys cokoli získal. Máš-li ale vždy střízlivý odhad vzdálenosti a vyhodnocení odkrytí, budeš mít pouze dobré výsledky. Když také pracuješ tímto způsobem, soupeř bude hůře rozeznávat tvé finty, protože bude vědět, že když nevykryje tvůj první útok, může být zasažen; pak, když začne krýt, máš volno k tomu, abys změnil linku a oklamal ho.

Ještě lepší je provést fintu v průběhu soupeřova tempa. Bude si myslet, že přebíráš tempo a tudíž bude krýt zbrkleji. Zjistíš, že je nejen snazší ho v takovém případě zasáhnout, ale uděláš to daleko bezpečněji, protože se tím navíc uchráníš před příležitostí k protiútoku.

Výzva je druh finty, kdy dobrovolně nabídneš v menzurách soupeři odkrytí a dáš mu tím příležitost tě tam udeřit. Nejdůležitější je správný odhad vzdálenosti. Vždy by sis měl být jistý, že soupeřův hrot není tak blízko, aby stihl dorazit na cíl dřív než dokončíš pohyb své výzvy. Také bys měl být schopný posoudit, jestli je lepší se přiblížit a kontrovat, když se soupeř chytne tvé výzvy a zaútočí, nebo jestli je bezpečnější odstoupit a získat si čas k vykrytí a protiútoku. Je proto důležité nehýbat v průběhu výzvy chodidly, protože by ses nemohl pohnout vpřed ani zpět, krom toho by tě to zpomalilo a byl bys zranitelnější.

Místo toho můžeš pohnout tělem vstříc nebo od soupeře (v závislosti na tom, jestli je menzura krátká nebo dlouhá): tělo se hýbe velmi rychle a chodidla zůstávají připravena k pohybu dle potřeby.

Výzvy se nejlépe dělají když vidíš, že se tvůj soupeř nemůže dočkat aby zaútočil, povzbuzují jeho touhu to udělat a přitom neodhalují tvou zamýšlenou fintu. V okamžiku, kdy si uvědomí, že tvá poloha je výzva, může tě místo toho snadno oklamat způsobem podobným tomu, co jsme popsali v kapitole o tempu a protitempu. Přesto výzva není nic jiného, než vědomé nabídnutí tempa (nebo odkrytí) soupeři, aby byl místo toho zasažen on.

Cítíš-li ve způsobu útoku, že soupeř má něco za lubem, je lepší následovat jeho záměr a postarat se, aby selhal, spíše než nedovolit mu jej provést. Jinými slovy je lepší vědět co čekat než čekat na něco nenadálého a být zasažen aniž bys vědět jak nebo proč. Ale je stejně důležité vědět jak čelit jeho záměru, abys jej zasáhl a zachránil se přitom, jak jej uskutečňuje.