NĚKTERÉ RADY, KDYŽ ČELÍŠ
vysokému, malému, silnému, horkokrevnému nebo chladnokrevnému soupeři. Kapitola 16.

V okamžiku, kdy při souboji stojíš poprvé tváří v tvář soupeři, musíš pečlivě zhodnotit jeho styl, jeho sílu a jeho velikost, protože je nezbytné utvářet svou taktiku podle příznačných vlastností osoby, se kterou bojuješ. Tudíž se zmíním několika slovy o tomto předmětu a dám ti několik náznaků jak se nejlépe chovat.

Jsi-li vysoký a tvůj soupeř je malý, měl bys založit svou výhodu na větším dosahu. Větší dosah máš jak díky své velikosti tak díky úhlu tvého těla, které když ohneš vpřed, umožní ti dosáhnout na soupeře aniž by on mohl dosáhnout na tebe.

Z tohoto důvodu by ses měl snažit zůstat v ofenzívě.

Ani nepotřebuješ nacházet soupeřův meč (ačkoli je vždy dobré se o to snažit); jediné, co opravdu potřebuješ, je udržovat si svůj meč svobodný, abys ho jím mohl zasáhnout jakmile je nadosah a dříve, než se ke tvému tělu dostane jakékoli ohrožení. Obecně by ses vždy měl snažit udržovat soupeře na takovou vzdálenost, aby se nikdy nemohl řádně dostat do své menzury.

Jelikož jsi první kdo dosahuje menzur, jakmile se on pohne aby se přiblížil a dosáhl své menzury, měl bys převzít tempo a zasáhnout jej; nebo jej alespoň rozhodit předstíráním přebrání tempa a pak jej zasáhnout do odkrytí, které vytvoří tím, jak se poslušně snaží krýt. Pak bys ses měl rychle stáhnout z menzury, abys byl ještě dál, tak, aby na tebe nemohl dosáhnout.

Nedá-li ti příležitost k ničemu takovému, radím k obezřetnému postupu a zrušení menzury pokaždé, když se snaží přiblížit, abys zhatil jeho plány k útoku. Tuto hru bys měl udržovat dokud ti nakonec nenabídne dobrou příležitost k zásahu nebo abys jej přivedl k poslušnosti.

Všechny tyto úkony by měly být prováděny bez překračování. Začne-li on překračovat, odstraň své tělo z linky a zruš menzuru, abys zastavil jeho překračování hrotem svého meče. To jej přinutí přijmout jinou strategii a dovede jej ke zjištění, že je pro něj lepší se bránit spíše než útočit, protože si bude myslet, že není schopný tě zasáhnout, aniž by vystavil své vlastní tělo značnému nebezpečí.

Menší postava tudíž shledá lepším vyčkávat a nacházet tvůj meč, aby ti zabránila jej zasáhnout ve chvíli, kdy se pohybuje, aby získal menzuru. A jakmile vstoupí do menzury a najde tempo, je pro něj lepší útočit s překroky, protože se dostane tak daleko za tvůj hrot, že pro něj bude téměř nemožné se stáhnout zpět aniž by byl tebou zasažen (pokud, ovšem, nebyl tvůj meč tak daleko mimo linku nebo tak stažený, aby mu umožnil provést bezpečný ústup). Kvůli tvému delšímu dosahu by nikdy neměl v jediném pohybu odstoupit příliš daleko z menzury, aby se k němu nemohl dostat tvůj meč.

Na druhou stranu je pravdou, že pohyby vyššího člověka jsou obvykle pomalejší a jeho odkrytí větší, což způsobuje že je obtížnější dostat se z linky soupeřova útoku, i když by mohl mít původní (a důležitou) výhodu linky. Vyšší soupeř vždy nabízí větší cíle. Víš-li, jako menší osoba, jak ovládat vzdálenost, je tvé tělo lépe chráněno mečem, který bude muset dělat jen malé pohyby k obraně tvých odkrytí. Když projdeš za soupeřův hrot dříve, než on se dostane za tvůj, vyhnul ses většímu nebezpečí; protože tvá odkrytí jsou menší, přivodíš si méně nebezpečí a následkem toho budou tvé pohyby bezpečnější než pohyby tvého vyššího soupeře.

Jsi-li silný a tvůj soupeř je slabý, máš velikou výhodu. Měl bys založit svou strategii na nalezení soupeřova meče, protože jej můžeš snadno rozhodit a zaútočit když se pohybuje. Když se slabší meč pokusí při pohybu z jedhoho bodu do druhého vzdorovat silnějšímu, obvykle se natolik odkloní, že svalnatější šermíř může snadno zasáhnout slabšího. Jedná-li se o útok s pevnou nohou, můžeš se pak vrátit ke kontrolování jeho meče a k tomu, aby se pohnul znovu a znovu. Překrok bude stejně dobrý, protože vyústí v zápas a ty jako silnější budeš mít navrch.

Jsi-li slabší, měl bys vždy zajistit, aby tvůj soupeř nenašel tvůj meč. Nikdy nekryj soupeřův útok, protože jeho debole může ve skutečnosti být silnější než tvé forte, a oklameš sám sebe, když si budeš věřit, že se jím ubráníš. Jiným případem by bylo, když by nejsilnější část tvého forte šla proti nejslabší části jeho debole, v tomto případě je výhoda taková, že i jediná ruka zvítězí nade dvěma.

V jakémkoliv případě bude pro tebe lepší vůbec nekrýt, když se tomu můžeš vyhnout. I když tvá obrana uspěje, narazíš na takový odpor, že pro tebe nebude možné kontrovat (pokud neuplatníš takovou jemnost, kdy dorazíš na soupeřovo tělo dříve, než se jeho meč dotkne tvého, v takovém případě se jeho tělo stane oporou pro tvůj meč). Nejlepší je uhýbat tělem a udržovat si meč svobodný.

Také se nikdy příliš nepřibližuj k soupeři. Ve skutečnosti by bylo lepší doprovázet všechny tvé obrany lehkým stažením těla; jsi-li donucen vykrýt bod, úder nebude díky tomu tak tvrdý. Co se týče seků, protože nikdy nemají takovou hybnost, je pro tebe pořád lepší vykrýt je přiblížením se.

Neustále si udržuj soupeře na hrotu svého meče tak, abys mu nedovolil provést překrok. Když se mu to povede a dostane se k tobě, bude mít pravděpodobně navrch: když do tebe při překroku vrazí, naruší tolik tvůj postoj, že budeš bezmocný a než se vzpamatuješ, bude mít víc než dostatečnou příležitost provést mnoho druhů útoku.

Jako slabší člověk nikdy nezkracuj menzuru. Raději se drž na dobrou vzdálenost a nenech svého soupeře najít tvůj meč. Snaž se ho vyprovokovat k útoku nabídnutím tempa nebo předstíráním toho, že jej necháš nalézt svůj meč. Když na to naletí a zahájí útok, zruš menzuru jen o kousek a umísti svůj hrot proti odkrytí, které vytvoří: sám se nabodne tím, jak jde kupředu.

Domnívá-li se omylem, že může překročit, najde tě místo toho dále od sebe (protože jsi zrušil menzuru); nedosáhne na tebe, bude široce odkrytý a než se stihne vzpamatovat, bude vystaven tvým útokům. Když se ti ale povedlo bodnout, můžeš ustoupit zpět a vyhnout se jeho přicházejícímu hrotu nohama a tělem.

Ze všech těchto důvodů je jasné, že slabší člověk by neměl agresivně útočit na silnějšího, ale raději hrát vyčkávací hru a spoléhat na výhodu vzdálenosti.

Podobně stojíš-li proti horkokrevnému nebo cholerickému soupeři, měl by ses k němu přibližovat a provokovat ho k útoku, abys jej zasáhl v okamžiku kdy přichází. Nebylo by dobré jít proti němu, protože nablízko nebo při zápasu bys ztratil výhodu hrotu svého meče. Místo toho by ses měl snažit ještě více jej rozzuřit, abys jej přiměl udělat chybu a v tom okamžiku (v závislosti na situaci) mu můžeš čelit bodem, nebo se stáhnout a zasáhnout jej jednotempovým krytem a protiútokem dřív než překročí.

Je-li na druhou stranu tvůj soupeř chladnokrevný a rozvážně čeká ve střehu, je dobré na něj zaútočit, za předpokladu, že si dáváš pozor, aby tě neoklamal: často si v zápalu útoku můžeš myslet, že se soupeř stará jen o obranu a místo toho skončíš zasažen. Když si počkáš a zachováš rozvahu, můžeš se snáze bránit i útočit.

Je vždy naprosto nezbytné zhodnotit nebezpečí, která si můžeš přivodit, nezávisle na povaze tvého soupeře. A nikdy bys jej neměl podcenit, raději buď vždy opatrný a připravený na cokoli, co může přijít tak, abys mohl být připraven na všechno.

Všechno co jsem dosud zmínil, se týkalo základů vědy a dovednosti s mečem. Mohl jsem se věnovat mnoha jiným předmětům, ale dal jsem přednost tomu se omezit na to, v co věřím, že jsou základní prvky tohoto oboru dnes a v této době.

Dále budu hovořit o podstatě střehů a různých technikách, s pomocí obrázků ukážu stejné postoje z pravé a levé strany těla.