Tento zásah čtvrtého proti třetímu mohl vzniknout takto. Oba sokové jsou v dlouhé menzuře a náš šermíř pohne svým mečem, aby našel soupeřovu čepel vevnitř. Soupeř, který rozpozná náš záměr, vidí odkrytí pod ozbrojenou rukou našeho šermíře a skloní hrot, aby tam udeřil. Ale náš šermíř pohnul pouze hrotem svého meče. Takže jakmile spatří kam soupeř útočí, opustí svůj počáteční pohyb nacházení meče a napřímí svůj hrot na soupeřovo tělo, přitom otáčí svou ruku do čtvrtého a umisťuje svou příčku proti soupeřově debole. Takto vykryje a kontruje v jednom tempu.

Chyba soupeře je v mylném vyhodnocení počátečního pohybu našeho meče, který je tak malý, že mu znemožňuje dorazit před koncem tempa. Tudíž by neměl začínat bod. Místo toho by měl sklonit hrot (jak v tomto případě činí) ale aniž by se přibližoval nebo pohyboval v nohou: pak, začne-li náš šermíř útok, bude mít soupeř dostatečnou příležitost vykrýt a kontrovat několika různými způsoby.