Tady vidíme zásah prvního nad dýkou soupeře ve třetím. náš šermíř začíná akci ve třetím střehu, s krátkým rozestupem a hrotem meče dost nízko na to, aby utvořil přímou linku. Jeho dýka míří na linku soupeřova meče.

Soupeř skloní hrot své dýky, aby našel meč našeho šermíře. Ten převezme tempo, provede cavazione okolo hrotu soupeřovy dýky, otočí ruku ze třetího do prvního a vede celé své tělo vpřed a zasáhne soupeře do hrudi - to vše v jednom tempu.

Kdyby náš šermíř provedl cavazione pod rukou s dýkou, akce by nevyústila v zásah. Protože je soupeřova ruka s dýkou tak vysoko, kryje celé tělo v místě kam by se útočilo.

Dýka našeho šermíře (která začíná z linky soupeřova meče) je vedena vpřed v dráze výpadu a skončí blízko u ostří soupeřova meče. Takto je připravena ke krytí libovolného útoku, který by soupeř mohl provést. Také náš šermíř neodráží soupeřovu čepel svou dýkou. Ví, že kdyby to udělal, měl by soupeř možnost provést cavazione, protože jeho meč se nehýbe.

Následuje jiný scénář vedoucí ke stejnému zásahu. Náš šermíř je ve třetím střehu s hrotem mečc blízko k soupeřově dýce: pak jím pomalu pohne pryč, aby vylákal soupeřovu dýku nízko a dovnitř. Klam se vyplatí. Našemu šermíři se povede vylákat supeře mimo linku a ten vystaví odkrytí nad svou dýkou, kam bude zasažen. Tato akce ukazuje, že když se soupř pokouší najít tvůj meč, je někdy lepší pracovat takto než provádět cavazione. Cavazione by ve skutečnosti mohlo být přesně to, co se snaží soupeř vyprovokovat. Když místo cavazione použiješ tuto techniku, kterou si pouze uvolníš meč, bude-li tě soupeř následovat, odkryješ ho a uvedeš ho v takový nepořádek, že se nebude schopen ubránit. A v případě, že soupeř nesleduej tvůj meč, bude tvá čepel svobodná a nebezpečí zmizí.