Tato výhoda třetího střehu proti třetímu střehu vychází z toho, že náš šermíř vede svou levou nohu příčným krokem mimo linku. Náš šermíř se pohnul přímo proti soupeřovu hrotu (dodržoval pravidla popsaná výše) a, po přovedení své levé nohy mimo linku příčným krokem, okamžitě zvědne svou pravou nohu, čímž vyvede své tělo z připravenosti.

Ve stejný okamžik umístí svůj meč vedle soupeřovy čepele, čímž zabrání soupeři, aby mu šel vstříc. Odsud náš šermíř pokračuje ve třetím střehu až k soupeřově telu, aniž by se dotkl jeho meče.

Je-li si náš šermíř jistý, že může vzdorovat tlaku soupeřovy čepele, může zasáhnout aniž by si dělal starosti z toho, že se soupeř dotkne jeho meče při pokusu odtlačit ho pryč. Vykryje-li soupeř v tempu a zruší-li menzuru, náš šermíř otočí svou ruku do druhého střehu a půjde pod soupeřovým mečem dříve než ten bude mít čas dotknout se jeho čepele.

Provede-li ale místo toho soupeř cavazione ze stejného třetího střehu, měl by náš šermíř otočit svou ruku ze třetího střehu do čtvrtého a zasáhnout pokračováním vpřed po stejné přímé lince svou levou nohou. Oslabí to soupeřův meč a vyžaduje to menší pohyb paže.