Zde vidíš čtvrtý, kde je meč položený směrem vně s hrotem namířeným proti soupeřově příčce, který je ve třetím střehu. Náš šermíř začal přicházet malými kroky z místa mimo menzuru; vede svůj meč tak, aby v okamžiku příchodu do menzury byl již ve zobrazené poloze. Chce-li soupeř najít hrot našeho šermíře a zatlačí-li vpřed ve druhém střehu, aby se k ní navázal, našemu šermíři postačí provést malé cavazione hrotem. To je hlavní důvod proč držet meč v této poloze.

Nehýbe-li se soupeř, může náš šermíř pokračovat k zásahu jakmile je v žádané menzuře, protože jeho hrot je již velmi blízko k soupeři.

I když se zdá, že soupeř může snadno najít meč našeho šermíře, ten je ve skutečnosti dost svobodný. Soupeř může doufat, že najde jeho debole, ale ve skutečnosti najde forte, díky plynulosti akce našeho šermíře, který pokračuje vpřed bez zastavování.

Zatlačí-li soupeř vpřed po přímé lince, aby zasáhl našeho šermíře do odkrytí nad jeho mečem, tomu, jehož hrot je nmířený proti soupeřovu forte, postačí trochu zvednout svůj hrot a natáhnout paži do čtvrtého střehu. Tímto způsobem náš šermíř zasáhne soupeře do hrudi nad mečem.