Šesté a poslední pravidlo jak postupovat proti soupeři bez zastavení nebo jak nečekat na tempo a přinutit soupeře k vytvoření tempa.

Techniky a pravidla, které jsme viděli o nepřetržitém postupu proti soupeři jsou všechny použitelné a snadno se povedou. Nicméně čím jsou důmyslnější, tím jsou účinnější. Technika, kterou se chystám ukázat je opravdu nejdůmyslnější ze všech, protože meč, nohy a tělo se používají daleko daleko jemněji.

Při tomto pravidle začínáš s nataženou rukou. Jak ale postupuješ tělem vpřed, měl bys postupně stahovat svou ruku s mečem tak, aby tvůj hrot zůstal na stejném místě jako byl, když jsi učinil první krok do dlouhé menzury a získals výhodu.

Zkrátka i když tělo postupuje vpřed, meč a ruka zůstávají na stejném místě; tělo se musí přiblížit k ruce o vzdálenost, kterou urazí při postupu vpřed.

Co se týče nohou, jakmile jednu položíš na zem, měl bys zvednout druhou a vést ji blízko k té první, ale drž ji ve vzduchu tak, abys byl připraven ji položit kamkoliv když se soupeř pohne. Když se soupeř nehýbe, umísti zvednutou nohu trochu před druhou a okamžitě zvedni o stejný kus tu druhou a použij stejný druh kroku. Když přitom soupeř převezme tempo při zvedání tvé nohy, máš čas rozhodnout se co dělat než ji znovu položíš na zem. Podobně převezme-li soupeř tempo přitom, když pokládáš nohu na zem, máš druhou zvednutou skoro okamžitě a jsi připraven odpovědět. Takže by ses měl vždy nacházet v postoji na jedné noze a takto postupovat rychle nebo pomalu, jak je libo. Když se přibližuješ, pamatuj na to, abys vždy vedl nohy v lince soupeřova meče.

Jdeš-li směrem dovnitř a soupeřův meč je vysoko, lehce zvedni svou ruku s mečem přitom, když se tvé tělo přibližuje ke tvé paži; ale zvedni ji jen natolik, aby se soupeřův meč dostal pod tvůj hrot - a tam ať zůstane. Zkusí-li tě v tom tempu soupeř zasáhnout zespodu (do místa odkud byl jeho meč odtlačen) měl bys okamžitě krýt a kontrovat pod jeho mečem; to bys měl dělat směrem vně od tvých nohou, jestliže jsi už vstoupil na přímou linku soupeřova meče. V takovém případě bys také měl při provádění zásahu otočit ruku do třetího střehu a když vedeš levou stranou svého těla, měl bys uhýbat pravou. Tento úhyb by měl být proveden ze dvou důvodů:

  1. Proto, aby když soupeř provede cavazione, nenašel tvé tělo, a ty ses mohl soustředit pouze na svůj útok.
  2. Protože čím víc tvé levé rameno postoupí vpřed, tím silnější je meč a o to větší úhel můžeš mečem utvořit; to ti umožní dostat se do krátké menzury zatímco tvé tělo míjí hrozbu soupeřova hrotu.

Při tomto pravidle bys měl následovat toto heslo: drž svůj meč tam, kde byl, když jsi poprvé našel soupeřovu čepel - drž ho tam dokud nezasáhneš. A nezasahuj dokud tvé tělo neminulo soupeřův hrot, nebo zasáhni přesně v okamžiku, kdy ho míjíš.

Kdyby soupeř chtěl udělat v tempu tvého postupu vpřed změnu, ovládni se a nepokračuj v zásahu, dokud si nejsi jistý, že tvé tělo může minout jeho hrot. Jinak ti lépe poslouží získat výhodu na druhé straně, nehýbej paží ani rukou, jen tělem a hrotem (co nejméně); pak pokračuj v tlaku vpřed dokud si nejsi jistý, že dosáhneš na soupeře aniž bys úplně natáhl paži.

Další důležitá součást tohoto pravidla je postupovat svým hrotem až k soupeřovu tělu a sjednocovat své síly, bez natažení nebo vůbec pohybu v paži. Takto tvé tělo, meč a hrot budou neustále připraveny reagovat na jakoukoli změnu. Také když budeš udržovat tento tvar, budeš moci nejen zasáhnout dobře a s řádnou hybností, ve skutečnosti je to tělo, které vede bod, nikoli paže. Takže při postupu vpřed tvůj meč buď projde, zlomí se nebo shodí soupeře k zemi.

Soupeř nemá žádnou možnost minout svým tělem tvůj hrot nebo uhnout, odrazit nebo vykrýt tvůj meč jeho levou rukou - provádíš-li toto samotným mečem.

Při práci s mečem a dýkou toto pravidlo vítězí v některých, ale ne ve všech případech, protože je-li soupeřův hrot spojen s dýkou, nebudeš ho moci najít, aniž by ses vystavil nebezpečí, že on najde tvůj. V takové situaci je lepší použít techniku, kdy umístíš svůj hrot proti soupeřově příčce a udržuješ si ho v bezpečí (budeš ale zasahovat s menší dávkou jemnosti než se samotným mečem). Vychází to z toho, že je tvůj meč dále od soupeřova meče a méně ohrožený jeho dýkou - a na základě této velké vzdálenosti nebude moci najít hrot tvého meče.

Při postupu vpřed nenech svůj hrot, aby se přiblížil k soupeři, ale stále ho udržuj na stejném místě; jak se tvé tělo k němu přibližuje, dýka by se k soupeřově meči měla přiblížit takovým způsobem, že když se rozhodneš zasáhnout, tvá dýka je už natolik vpředu, že může bez pohybu krýt.

Ačkoli je možné postupovat při boji mečem a dýkou proti soupeři bez zastavování, žádné samotné z těchto pravidel ti neumožní čelit všem střehům tvého soka (což by bylo možné při práci se samotným mečem). Místo toho bys teď měl použít jdnou jedno, podruhé jiné - podle potřeby. Abych lépe vysvětlil tuto představu, použiju ilustrace, abych ti ukázal kam nejprve umístit svůj meč a zásah, který může vzniknout z tohoto postavení; udělám to stejně jako jsem to dělal při práci se samotným mečem. Co se týče samotného meče, tyto techniky jsou založeny na výhodě kroku, těla a umístění meče, i když je pravda, že když soupeř nedrží svou čepel v klidu a hýbe hrotem okolo, bude pro tebe těžší získat jeho meč. V takovém případě bys měl uzavřít jeho čepel mimo linku a překážet mu v pohybu; nicméně to může způsobit, že tvůj vlastní meč bude náchylný k náhlým změnám.

Takže jak se samotným mečem tak při práci s mečem a dýkou je daleko lepší postupovat s hrotem meče namířeným na soupeřovu příčku a pokračovat v chůzi vpřed, přinutit tvého soupeře, aby se přestal hýbat okolo a zkusil odklonit tvůj hrot. Nezastaví-li se, stejně budeš tak daleko vpředu, že ho budeš moci zasáhnout v tempu, kdy tvůj soupeř pohybuje svým hrotem okolo, aniž by byl schopen se vykrýt mečem nebo dýkou (má-li nějakou). Je to proto, že tvůj hrot bude daleko od soupeřovy dýky, ale blízko k soupeřově tělu: takže zkusí-li přivést svou dýku napříč na druhou stranu a vykrýt, nepovede se mu to a místo toho ti umožní ho zasáhnout, kvůli času, který potřebuje na to, aby pokryl tak velkou vzdálenost.

Takže není žádný postoj, který by soupeř mohl zaujmout tělem a zbraněmi, který by nenašel srovnatelný protějšek v jenom z těchto tvarů a těm nelze čelit bez nějaké výhody.

Někteří jedinci, spíše z arogance než na základě vědomostí, tvrdí, že existují jisté nezastavitelné útoky, ke kterým neexistuje protiútok. Těm odpovídám ze své zkušenosti, že každý úder má svůj protiútok a neexistuje úder, který by nepropustil žádný protiútok. Řečeno jinak, každý útok je nezastavitelný, je-li proveden ve svém správném tempu a menzuře; stejně tak jako je pravda, že útok zrozený ze špatného tempa a menzury nejen má protiútok, ale také je možné ho snadno vykrýt.

Takže na základě těchto výchozích bodů je pravda to, že každý útok má svou obranu, i to, že všechny útoky jsou nezastavitelné. Každý, kdo tomuto nevěří, se velmi mýlí, stejně jako ti, kteří si myslí, že stejnou techniku lze beze změny použít proti všem druhům soupeřů. Osobně si myslím, že dobrý šermíř opravdu může čelit každému soupeři, ale že by měl postupovat různě v závislosti na tom, jaká se mu naskytne příležitost.

Tímto jsem, myslím, vyčerpal téma nepřetřžitého postupu proti soupeři. Dovolím si jen říci, že bys měl být schopen postupovat, zastavovat, jít rychle a pomalu a dokonce i ustupovat - ale to vše bys měl dělat ze své vlastní vůle, nepřinucen k tomu soupeřem. Jinak by to bylo dokladem toho, že tvé pohyby jsou slabší než soupeřovy protipohyby a že všechny tvé akce činíš proto, abys unikl nebezpečí. Když místo toho pracuješ ze své vlastní vůle, nebo se záměrem oklamat soupeře, budeš moci jít zpět i vpřed sám od sebe. To je to, o čem je opravdový odhad a opravdová znalost bojového umění. A budeš schopen poznat takové schopnosti na člověku, který přizpůsobuje svůj způsob boje vlastnostem a poloze soupeře.

Nyní přejděme k detailům tohoto posledního tvaru, začneme nacházením meče a menzury a budeme pokračovat k zásahům, které z nich vycházejí.