KDYŽ NÁŠ ŠERMÍŘ (V DRUHÉM STŘEHU TOHOTO PRAVIDLA) DORAZÍ TAK DALEKO VPŘED, ŽE JEHO DÝKA PRONIKNE ZA SOUPEŘŮV HROT,

ten se rozhodne provést kavaci, aby si uvolnil meč. Ale náš šermíř uhodne soupeřův záměr a udržuje svou dýku na stejném místě a otočí svou ruku s mečem do čtvrtého, čímž zasáhne soupeře mezi zbraněmi.

Tato akce proběhne tak rychle, že se soupeř nemůže krýt, protože meč našeho šermíře (který začal směrem k soupeřově pravé straně) postoupí tak daleko dopředu, že v okamžiku kavace je už na lince a na soupeřově těle. Proto soupeřova dýka nemá sílu zastavit útok.

Stáhne-li se soupeř, aby získal prostor ke krytu, může náš šermíř snížit hrot svého meče (nechá ruku na stejném místě) a zasáhne soupeře pod dýkou v tempu jeho pokusu o kryt. Takže vidíme, že soupeř opravdu nemá jak se bránit.

Podobně když je soupeřův meč níže, náš šermíř může udržovat svou paži s dýkou ve stejné výšce, otočit hrot své dýky dolů a udržovat soupeřův meč mimo linku.