Tento zásah také začíná tím, že náš šermíř je ve třetím a umístí svůj hrot do první čtvrtiny soupeřovy čepele. Když dojde do krátké menzury, převezme náš šermíř tempo, ve kterém soupeř kroužením otevře hrot svého meče a oddělí ho od dýky.

Takže náš šermíř (ve třetím) provede kavaci a zaútočí pomocí čtvrtého na centrální linku. Soupeř se nemůže krýt dýkou nebo otočit svou ruku do druhého. Ve skutečnosti náš šermíř pokračuje vpřed mečem a zasahuje v okamžiku soupeřova pokusu o kryt.

Soupeř skutečne ohne své tělo, když se pokouší se zachránit před bezprostředním nebezpečím, ale v okamžiku, kdy je jeho ruka ve druhém, již tělo našeho šermíře překročilo.

Náš šermíř pokračuje vpřed a také použije dýku, aby udeřil v tempu, které soupeř použije ke své obraně před mečem. Na druhou stranu soupeř nemůže použít vlastní dýku, aby zasáhl našeho šermíře, protože je omezen akcemi našeho šermíře. Paže našeho šermíře váže při překroku vpřed soupeřovu paži témeř až za soupeřův výhled.

Rozhodl jsem se zahrnout tento zásah dýkou, abych ukázal, že dýku lze také použít k útoku. Důvodem, proč o této technice hovořím až teď (i když jsem to mohl učinit při mnoha jiných příležitostech) je, že si myslím, že je užitečnější hovořit důkladně o užití meče.

Mimo jiné, když odhodlaně překračuješ, nepotřebuješ použít svou dýku, abys zasáhl soupeře, a podobně se nepotřebuješ bát té jeho. Když překračuješ a zasahuješ soupeře, tvůj meč úplně pronikne jeho tělem, čímž tě úplně zbaví nebezpečí jeho poboční zbraně.

Navíc kdo by byl tak hloupý, aby záměrně nechal hrot soupeřova meče projít svým tělem jen proto, aby mohl provést útok dýkou? I kdyby někdo byl takový blázen, byl by sražen k zemi dřív, než by mohl dýkou udeřit.

Také kdyby dýka byla použita ke krytu, nemohla by ve stejném tempu kontrovat. Na druhou stranu postupuješ-li odhodlaně a dostaneš se za soupeřův hrot, jsi mimo nebezpečí a můžeš použít dýku k útoku. Odsud je jasné, že pro tebe bude snazší provést zásahy dýkou, když překročíš než kdybys čekal ve střehu - tím spíš proto, že ten, který stojí ve střehu často ztuhne, když vidí přicházejícího soupeře. A protože ten, který stojí ve střehu také uvidí, že jeho meč je nalezen, může krýt jen dýkou, a takto použitá dýka nemůže být užita k žádnému jinému účelu.

Výhoda bude vždy na straně šermíře, který překračuje: kdybys při překročení nemohl zasáhnout mečem, můžeš to udělat dýkou. Povede-li se ti ale útok mečem, přestane být nutné udeřit dýkou.

Věnoval bych se tomuto druhu útoku již dříve, ale jak jsem uvedl, vybral jsem si raději důkladnější diskuzi o hrotu meče, se kterým můžeš udeřit dříve a z větší vzdálenosti, můžeš najít a udat libovolné tempo a můžeš zastrašit soupeře lépe než dýkou. Proto jsem zůstal u meče, jeho jemností a jeho většího přinosu. Těchto několik posledních odstavců bylo spíše určeno k rozptýlení pochybností těch, kteří se domnívají, že překračování je třeba se vyvarovat, protože se bojí soupeřovy dýky.

Také jsem se rozhodl nemluvit o spadone (a mnoha ostatních zbraních), protože by to vyžadovalo mnohem více slov a přeji si udržet tuto knihu rozumně stručnou. Navíc zbraně tohoto typu se nepoužívají ani mezi džentlmeny ani při náhodných střetech; více se hodí do válečných tažení a na hradby (což je oblast velmi vzdálená tomu, čemu se zde zamýšlíme věnovat). Pojednal jsem tedy pouze o džentlmenských zbraních a situacích, které vycházejí ze šlechtických debat - a myslím si, že jsem o nich hovořil dostatečně.

Poslední věc, na kterou zbývaá vrhnout trochu světla, jsou zvláště neobvyklé okolnosti, které se stávají velmi vzácně. Za tímto účelem zařadím krátký souhrn, který ti ukáže jak se za takových okolností bránit.