------ O meči ------ Je nekonečno zbraní útočných i obranných, protože dle mého mínění lze nazvat zbraní vše, s čím může člověk zacházet tak, aby mohl někoho zranit nebo aby se mohl bránit, hodem nebo pevným držením v ruce. Jak jsem tedy řekl, zbraní je nespočetně, takže kdybych se měl věnovat každé, znamenalo by to pro mne velkou dřinu a soužení a bezpochyby by to nemělo smysl, protože principy a základy, které jsou budovány v tomto Umění, se týkají pouze zbraní, se kterými se běžně zachází, nebo zbraní, které lidé mohou náhodou použít. Takže když vynechám všechny zbraně, které nyní nemá smysl probírat vzhledem k tomu, co je mým cílem, tvrdím, že mezi všemi zbraněmi, které se v současnosti používají, není žádná čestnější, běžnější nebo bezpečnější než meč. Dostali jsme se tedy nyní ke zbrani, na které je založena pravá znalost tohoto Umění. Zbraň má rozumnou délku, ostří a hrot na podobném místě, kde je, zdá se, mají všechny zbraně. Jelikož meč má pouze dvě ostří a jeden hrot, je třeba vzít v úvahu, že by člověk neměl použít k útoku nic jiného než tyto části a bránit se pouze těmito částmi. Dále všechny seky zprava i zleva opisují kruh nebo část kruhu, jehož středem je ruka a poloměrem délka meče. Dále ten, kdo chce zasadit sek po velkém kruhu, nebo bod hrotem meče, musí mít nejen hbitou ruku, ale také si musí uvědomovat vhodné načasování, což znamená vědět, kdy je jeho vlastní meč blíže nepříteli a pohotovější k útoku, než nepřítelův meč k němu. Například když nepřítel při zasazování úderu opisuje mečem kruh na délku paže, a obránce si všimne, že je nepříteli blíže o půl délky paže, neměl by se věnovat vlastní obraně, ale co nejrychleji udeřit. Protože když zasáhne nepřítele dříve, zabrání dopadu jeho meče. Pokud je ale přinucen k obraně před jakýmkoli sekem, musí pro svou bezpečnost a snazší obranu jít, a čelit nepřítelově meči v jeho zadní polovině [#f1]_. V tomto místě nepřítelův meč nese méně síly a také obránce je blíže u jeho ruky, aby jej mohl zranit. .. [#f1] blíže k záštitě nepřítelova meče