Falše útoků s obouručním mečem `````````````````````````````` Co se týče klamů a falší s obouručním mečem, není třeba věnovat pozornost více práci s mečem v rovném souboji, to jest jeden proti jednomu, než používání meče proti mnoha protivníkům. Obouruční meč je sestrojen především k obraně proti přesile. Je třeba se pohybovat se vší hbitostí a obratností, pracovat s ostřím i s hrotem, prudce opisovat velké kruhové pohyby tak, jak vyžaduje tvar, velikost a způsob držení meče. Člověk by neměl věnovat příliš pozornosti tomu, jestli opisuje velké či malé kruhy, nebo jestli se má více soustředit na útoky hrotem než ostřím. Především musí být přesvědčen o tom, že k vítězství jej dovede hbitost a aktivní kontrola bojové situace jakoukoliv technikou. Z toho plyne, že je možno zaujmout množství střehů, ze kterých vyberu (bez nadbytečného vysvětlování proč) šest nejpohodlnějších a nejběžnějších. První může být pojmenován vysoký střeh, druhý široký střeh, třetí nízký střeh. Z nich vycházejí zbylé tři, provedené na druhou stranu. Celkem šest. Vysoký střeh lze zaujmout tak, že meč je s rukou zvednutý vysoko a daleko od těla, s hrotem meče obráceným na tu stranu, kde je ruka držící meč u záštity, například pokud je u záštity pravá ruka a pravá noha je vpředu, je třeba držet i meč namířený hrotem na stejnou stranu. Existuje také jiný vysoký střeh obrácený k tomu prvnímu a to je: Bez jakéhokoli pohybu v nohou obrátit hrot na druhou stranu, tudíž nalevo a zkřížit přitom ruce. Je třeba poznamenat, že v tomto vysokém střehu, ať už je na jakékoli straně, je nutno meč držet hrotem dolů. Druhý je široký střeh, který je třeba zaujmout s rukama nataženýma od těla nikoli do výšky, ale přímo do strany. Z něj vyplývá druhý široký střeh, obrácený na opačnou stranu. Je možno jej zaujmout zkřížením rukou. Třetí je nízký střeh, ve kterém je nutno meč držet hrotem poněkud vzhůru. Protiklad nebo opak tohoto střehu je možno zaujmout otočením meče na druhou stranu a zkřížením rukou. Je možno zaujmout mnoho jiných střehů, například držet meč vysoko s hrotem dozadu s myšlenkou zasadit rovnou úder dolů nebo řezající sek čepelí. Nebo držet meč nízko s hrotem nazad, za účelem vytáhnout jej zespodu nahoru. Ale u těchto střehů mají falše jen malý význam. Pokud obecně nějaký klam stojí za používání, pak je to klamný sek. Ale ten by se s obouručním mečem neměl nikdy provádět, protože stojí příliš mnoho času. Je totiž nutno zvážit, že hned po klamném seku je třeba provést sek opravdový. S obouručním mečem není nijak pohodlné ani provedení klamného seku po kterém následuje opravdový bod, protože váha samotného sekacího pohybu při zasazování seku dostane ruce do takové pozice, ve které ztratí sílu, takže mohou jen s velkými obtížemi zastavit úder se záměrem okamžitě po zastavení klamného seku zarazit opravdový bod. Tudíž falše použitelné při práci s obouručním mečem by vždy měly začínat bodem a pak by se měl zasadit sek zprava nebo zleva. Nebo naznačit bod nahoru a zarazit bod dolů nebo jinam. Kdyby někdo opravdu potřeboval provést klamný sek, nechť to provede rubem meče, opíše celý kruh a zasadí pak následnou sečnou ránu, při které vždy provede výpad kroku. Při procvičování této falše rubem čepele se zkříženými rukami, pak kdykoli chce provést krok dopředu aby zaútočil, musí udělat výpad kroku pravou nohou. Pokud z jakéhokoli z těchto střehů chce naznačit klamný bod, což je nejlepší co může s obouručním mečem udělat, musí jednat podle stejných pravidel týkajících se výpadu kroku. Dále klamný bod a následný sek se s obouručním mečem dělá především proto, že řečený sek je mnohem silnější než bod, protože obouruční meč je dlouhý a díky tomu při zasazování seku opisuje větší kruh. A ještě dále, obouruční meč je natolik těžký, že malinký a slabý pohyb na jednom konci vytvoří a dá dostatek síly pro velmi razantní úder na opačném konci. Zasazování seků je ale velmi nebezpečné, protože trvá hodně dlouho. Zvláště velké kruhy opisované obouručním mečem, pod kterými lidé s citem pro načasování a dobrým postřehem mohou zasadit mečem nebo jinou zbraní bod. Takže abychom se vyhnuli tomuto nebezpečí, je třeba před zasazením rozhodného seku nejprve zasadit bod, a to spíše rozhodný než klamný, a to co nejdále, kam až pustí natažené ruce. Tím lze donutit nepřítele aby se vzdálil natolik, aby bylo možno snadno zasadit sek s výpadem kroku bez obav z toho, že by nepřítel mohl zasáhnout rychleji vedeným bodem. Tudíž pokud člověk stojí ve vysokém střehu s hrotem obráceným na jakoukoli stranu, musí fingovat bod a s výpadem kroku zasadit takový sek, který se mu bude nejvíce hodit, zprava nebo zleva. Toto lze dále podobně cvičit i v širokých a nízkých střezích, ve kterých je mnohem jednodušší fingovat řečený bod, než v jiných střezích. Je třeba vzít v úvahu situaci, kdy se nepřítel vyhne šikmým krokem seku zasazenému po klamném bodu. Ruce i meč se pak vahou švihu dostanou tak daleko mimo oblast své síly, že meč může narazit do země nebo může odkrýt celou část těla před kterou předtím byl. Nejlepší zvládnutí této situace je: hned po zjištění, že rána šla naprázdno, nechat meč jít (nikoli ale celým šikmým kruhem okolo hlavy) až do pozice, ve které hrot míří dozadu a dolů takovým způsobem, že je možno jej přímo po kruhu dostat do vysokého střehu [vytáhnout řezem], ze kterého se může rozhodnout k opětovnému útoku nebo k obraně na jakékoli straně těla, takže má zase zbraň pod kontrolou a může dělat to, co mu poskytne největší výhodu.