O procvičování síly rukou ````````````````````````` I když je člověk silný a statný, stejně nezasadí úder rychleji a silněji než jiný člověk, který je sice slabší, ale více cvičí. Bezpochyby se natolik unaví v rukou, nohou a těle, že se nevydrží dlouho namáhat při provádění takové práce. Bylo mnoho takových, kteří kvůli této únavě propadli beznaději a vzdali své cvičení ve zbrani, protože si začali myslet, že se na to prostě nehodí. Podlehli ale sebeklamu, protože soustavným cvičením lze tuto únavu přemoci takovým způsobem, že netrvá dlouho, a tělo, nohy a ruce se natolik posílí, že těžké věci se jim zdají lehké a jsou schopny zacházet velmi hbitě s jakýmkoli druhem zbraně a rychle přemoci každý druh obtíží a těžkostí. Takže když někdo chce cvičit své ruce se záměrem vybudovat si sílu, musí se neustále snažit přemoci únavu a nalézat odhodlání v myšlence, že bolest není způsobena přirozeným vyčerpáním, ale spíše se jen potlouká okolo něj, protože zatím nepřizpůsobil části svých rukou tomuto cvičení. Při tomto cvičení je třeba myslet na dvě věci, to jest na ruku, která se pohybuje, a na věc, se kterou je pohybováno. Když tyto dvě věci správně popíšu, doufám, že získám přesně to, co potřebuji. Co se týče ruky a pojednání o pravém Umění, ve všech třech jejích částech, to jest v zápěstí, v lokti a rameni, je třeba aby se ruka pohybovala co nejrychleji a nejsilněji. Při každém pohybu je třeba dbát na vlastnosti zbraně držené v ruce. Těch je ale nespočet, takže je vynechám a budu dále hovořit pouze o jednom meči, protože práce s mečem vytváří systém a řád pro práci se všemi ostatními zbraněmi. Meč, jak každý ví, útočí hrotem nebo ostřím. Pro útok ostřím je nezbytné, aby si člověk zvykl zasazovat seky zprava a zleva s nějakým klackem nebo jinou věcí vhodnou k tomuto účelu. Nejprve je třeba cvičit opisování kruhu v rameni, což je nejsilnější a nejpomalejší sek, který je možno zasadit. Další, hned následující, je kruh v lokti a pak v zápěstí, které je pohotovější a připravenější než loket a rameno. Po několika dnech cvičení opisování těchto tří kruhových seků, prováděných jeden za druhým tak rychle jak je jen možno, a když se cvičenec cítí, jakoby se mu v ruce uvolnily všechny šlachy a klouby, a že je schopný udeřit a zasadit ránu silně ze dvou těchto kloubů, to jest z lokte a zápěstí, měl by nechat ramenní kloub bez pohybu a zvyknout si zasazovat silné a rychlé údery s těmito dvěma klouby – loktem a zápěstím, velmi dlouho. Nakonec by měl tímto způsobem cvičit pouze zápěstí. Když zjistí, že se mu dostatečně posílila ruka a zápěstí, ať cvičí zasazování úderu ze zápěstí, dvakrát nebo třikrát, někdy zprava, někdy zleva, jednou zprava, jednou zleva, dvakrát zleva a jednou zprava a podobně dvakrát zprava a jednou zleva. Cílem je, aby si nezvykl zasadit sek zprava hned po seku zleva. Někdy je totiž vhodné a velmi výhodné, aby člověk zasadil dva seky zprava a dva seky zleva nebo po dvou secích zprava zasadit jeden zleva. Tyto údery by měly být cvičeny jak jednou tak druhou rukou, v pevném postoji v jednom přiměřeném kroku. Měly by být procvičovány jednou nahoře, hned zase dole a hned zase ve střední výšce. Co se týče váhy neboli závaží, které je drženo v ruce, ať je to meč nebo jiná zbraň. V žádném případě nedoporučuji mínění těch lidí, kteří pro posílení lidské ruky nejprve cvičí s těžkou zbraní, s odůvodněním, že když si nejprve zvyknou na těžkou zbraň, budou jim pak běžné zbraně připadat lehčí. Naopak si spíše myslím, že aby si člověk velkým břemenem nezadusil svou sílu, je třeba nejprve pracovat s velmi lehkou zbraní, takovou, aby se mohl co nejrychleji pohybovat. Protože cílem tohoto umění není zvedat nebo nosit těžká břemena, ale rychle se pohybovat. Největší hbitost se nezískává zacházením s velkými břemeny, spíše se ztrácí. Získat hbitost lze jen opakovaným a častým pohybem. Poté, co se nějakou dobu cvičenec namáhal s lehkou zbraní, je nezbytné vzít jinou, těžší zbraň, aby cítil, že se mu zvětšuje síla v ruce. Těžší zbraň mu způsobí zase trochu více únavy, ale ne tolik, aby začala bránit v rychlosti. Jak se zvětšuje tato síla, je třeba po troškách zvětšovat váhu zbraní. Takže nebude trvat dlouho, a cvičenec bude schopen zacházet velmi hbitě s libovolně těžkým mečem. Úder hrotem neboli bod nelze zasadit bez podpory nohou a těla, protože zasazení silného bodu se skládá z hbitého a načasovaného pohybu rukou, nohou a těla. K procvičení bodu je nezbytné, aby cvičenec věděl jak je napolohovat v každém ze tří střehů, aby mohl z každého střehu zasadit silný bod v co nejkratším možném čase. Takže by měl dbát na to, aby v nízkém střehu prováděl rozumný krok, vedl ruku vně svého kolene, zasazoval body hbitě, stahoval ruku zpátky a natahoval přední nohu trochu více dopředu se záměrem, aby mohl bod dosáhnout dále. Když ale cvičenec provede výpad přední nohy tak daleko dopředu, že šířka výpadu mu začne být bolestivá, měl by, aby se vyhnul nepříjemnostem, přikročit za sebou zadní nohou přesně tolik, aby byly nohy od sebe stejně daleko jako před provedením výpadu kroku. Takový bod často musí být vymrštěn nebo vystřelen dopředu, aby prodloužil ruku. Je třeba zvyknout si zasadit bod bez předchozího stahování ruky, takže je díky tomu mnohem lépe připraven spočinout v širokém střehu. Široký střeh je zaujmut (jak je dobře známo) s rukou a nohou nataženými ven, ale nikoli vstříc nepříteli. Při bodání je třeba nechat cvičence vidět, že zasazuje bod tak rovně jak jen může, což způsobí, že bod může dosáhnout dále. Když se cvičenec rozhodne zasadit bod, je nutné, aby pohnul tělem a nohama takovým způsobem po kruhu, že ramena, paže a nohy jdou všechny po stejné přímé linii. Procvičováním tohoto sjednoceného pohybu lze docílit provedení velkého a silného bodu. Tento způsob provedení bodu by měl být velmi často procvičován, aby si tělo a nohy (jak bylo řečeno dříve) zvykly pohybovat se po kruhu, protože tento pohyb člověka učí, jak uhnout tělem [z úderu i vbodnice]. Nejobtížnější je bod z vysokého střehu. Ne kvůli bodu samotnému, ale protože, zdá se, je vysoký střeh (zvláště s pravou nohou vpředu) velmi nepříjemný. Také proto, že je jen málo lidí, kteří jsou dostatečně dovední a dokáží se napolohovat tak, aby mohli zasadit bod co nejrychleji. Nejprve je třeba věnovat pozornost napolohování, aby člověk stál připraven. Následuje popis jak se napolohovat: Stát s rukou nahoře, co nejvíce nad tělem, s účelem zarazit bod bez zpětného pohybu paže nebo ztrácení času. Ruka je držena vysoko a natažená (aby mohla být takto držena s menšími obtížemi). Nohy by měly stát blízko sebe a spojené, a to proto, že tento střeh slouží spíše k útoku než k obraně, takže je nezbytné mít připravený výpad. Takže v okamžiku vystřelení bodu musí cvičenec provést takový výpad přední nohy, aby provedla přiměřený krok, a nechat spadnout ruku do nízkého střehu. Když chce opustit nízký střeh a znovu zaútočit vysokým střehem, buď musí ustoupit přední nohou blízko k zadní noze, nebo přikročit zadní nohou k přední noze. Nechť často procvičuje zasazování bodu následujícím způsobem: Pokaždé ať nejprve zaujme vysoký střeh s nohama spojenýma a pak vystřelí bod s výpadem přední nohy. Když ale cvičenec zjistí, že zaujmutí střehu ho unavuje a bolí, pak se musí za účelem prodloužení [a uvolnění] paže a silnějšího úchopu pevně prsty chytit do nějaké škvíry nebo tyčky, která trčí ze zdi tak vysoko jak jen může zvednout ruku a přizpůsobit své tělo postoji v tomto střehu. [Cvičení na žebříku – postavit se k žebříku pravým bokem, chytit jednu příčku vysoko zvednutou pravou rukou nad tělem. Příčka slouží k uvolnění ruky, která díky úchopu nemusí nést váhu celé ruky (a zbraně), ale přesto je modelována ve správné pozici pro střeh. Cvičení se provádí i na levou stranu.] Když tedy cvičenec procvičoval toto cvičení přiměřeně dlouho tak, že sám zjistí, že dokáže hbitě a aktivně zasazovat údery a body jednoduše jeden za druhým, měl by procvičovat jejich kombinace, to jest po bodu zasadit sek zápěstím zprava, pak zleva, pak další bod. Při tom vždy musí pamatovat na to, aby při zasazování seku vycházel pohyb ze zápěstí, aby po bodu opisoval kruh zadní nohou [dokročil] za účelem prodloužení rány. A když po seku zprava chce pokračovat sekem zleva, musí provést výpad šikmého kroku tak, aby hned po něm mohl výpadem přímého kroku zarazit mocný spodní bod. Takto nechť se procvičuje v zasazování mnoha těchto uspořádaných úderů za sebou, vždy ale s opravdovým pohybem v nohou a těle a s velikou hbitostí v co nejkratším možném čase. Přitom si vždy může pomoci nejbezpečnějším a nejspolehlivějším pravidlem: Aby pohyboval rukama a nohama a nechal přitom tělo pevné a stabilní, aby se nenaklánělo šeredně dopředu (především hlava, která je velmi důležitou součástí těla), aby tělo bylo raději zakloněné dozadu než dopředu, a aby nedělal tělem žádné jiné rotace, než při opisování kruhu když se vyhýbá sekům a bodům. Další vhodné cvičení následuje poté, co se cvičenec naučil útočit. Pak za účelem posílení rukou nechť na sebe nechá útočit klackem nebo jinou těžkou věcí, seky i bodáním. Nechť těmto útokům čelí a snaží se je svým mečem udržet a krýt body úhyby tělem a výpadem vpřed. Podobně pod seky nechť udeří dříve než dopadnou nebo ať jim čelí v jejich první části s výpadem kroku, aby mohl být lépe připraven k zasazení bodu a snáze vydržel ránu. Dále když dojde cvičenec k závěru, že již vhodně splnil podmínky, které si na sebe kladl a zesílil si nástroj svého těla, zůstává již jen, aby vycházel z pěti principů. kterými člověk získává odhad. A ať dále řídí a uspořádává své pohyby dle učení a významu těchto pravidel. Poté ať si vezme k srdci radu jak útočit a bránit se, aby porozuměl výhodám každého jednotlivého úderu. Není žádných pochyb, že tímto řádem může dosáhnout takové dokonalosti v tomto Umění, po jaké touží. KONEC