7. O krocích

7.1. O spolupráci nohy s rukou

Pravá noha by měla být vždy silou pravé ruky a podobně levá noha by měla být silou levé ruky. Kdykoli bude zapotřebí zasadit mocný bod, měl by být podpořen nohou. Pokud není podpořen pohybem nohy, pak je díky vložené síle a váze, kterou není o co opřít, člověk v nebezpečí pádu [1]. Mělo by být jasné, že krok přirozeně mění svou délku spolu s rukou. Takže pak vidíme, že když je pravá noha vzadu, je vzadu i pravá ruka. A když se někdo přepíná, aby stál opačně, nemůže to vydržet, jelikož je to nepřirozené. Naopak když stojí ve svém střehu a drží meč daleko od těla, pak i noha pomáhá svou silou, když je umístěna vstříc této části. Když člověk drží ruku nízko a pravou nohu má vpředu, musí tuto nohu stáhnout zpět, aby se mohl napřáhnout. Vzdálenost, kterou urazí noha, aby se připojila ke druhé noze, je stejná jako vzdálenost, kterou urazí ruka do místa, kde je pohyb víceméně ukončen. Pokud předpokládáme platnost předchozí věty, je třeba dát velmi pečlivě pozor na to, aby se ruce a nohy pohybovaly společně v jeden čas. Nade vše platí neskákat, neposkakovat, ale držet jednu nohu vždy pevnou a pokrčenou. A pokud s ní bude chtít člověk pohnout, ať to udělá při vhodné příležitosti a hlavně s myšlenkou na to, že noha by měla souhlasit s pohybem ruky. Ruka by v žádném případě neměla v průběhu pohybu měnit svůj účel, ať už při obraně nebo úderu.

[1]	ztráta stability