Když jsem nyní pokud možno stručně dokončil všechno, co bych mohl říci o pravých znalostech práce s jedním rapírem, zdá se vhodné pokračovat od jednoduchého k složitějšímu. Proberu tedy takové zbraně, které se rapíru nejvíce podobají a práce s nimi je nejméně složitá. A to především takové, které se dnes nejvíce používají a se kterými má nejvíce lidí zkušenosti. Taková je kombinace rapíru s Dýkou, která velmi zlepšuje a podporuje útok současně s obranou.
Je třeba vzít na vědomí, že zvláště s těmito a podobnými zbraněmi může člověk trénovat nejžádanější a nejuznávanější způsob boje – současný útok s obranou. Je sice považováno za nemožné bojovat tímto způsobem pouze s jedním rapírem, ale není to docela pravda. Protože jsou některé údery při obraně, které mohou také zasáhnout (podobné sekům zprava dolů a zleva) jak shora tak zdola, a také některé údery shora, které zde neuvádím.
S těmito zbraněmi může člověk velmi pohodlně současně útočit a bránit se, a to proto, že jedna velmi napomáhá té druhé a naopak. Přesto je třeba pamatovat na to, že zbraně jsou dvě a každá je různé kvality. Proto každé je třeba přidělit takovou část útoku i obrany, kterou nejlépe podpoří. A proto dýka, která je krátká, pokryje levou stranu těla až ke koleni. A meč pokryje celou pravou stranu a levou a pravou stranu od kolene dolů. Nemělo by se zdát divné, že samotná dýka by měla krýt všechny údery na levou stranu – protože vydrží téměř všechny údery ostřím, pokud se střetne s mečem v první a druhé části jeho ostří.
Ale ať si nikdo nemyslí, že svou dýkou vydrží každý sek. Například když se dýka setká s ostřím meče v jeho třetí a čtvrté části, která nese více síly, než je možno udržet pouhou dýkou. Přesto by si nikdo neměl zvykat na společnou [zesílenou] obranu oběmi zbraněmi, rapírem i dýkou. To se dnes velmi často dělá, protože lidé věří, že tímto způsobem stojí pevněji [jistěji], ačkoli to není pravda. Protože díky tomu jsou rapír a dýka spolu tak spojené, že nemohou udeřit dříve než se zase rozdělí. A tím ztratí dvě tempa, ve kterých člověk může být zasažen, když se snaží zasáhnout po přímé linii výpadem vpřed, když považuje svého protivníka za zaměstnaného obranou. A tento zlozvyk neustupuje, protože si lidé buď neuvědomují výhodu, kterou jim tento zlozvyk poskytuje. Nebo i když si ji uvědomí, bojí se jí využít.
Takže tomuto způsobu obrany se vyhneme. Nechť každý člověk používá pouze jednu zbraň k tomu, aby čelil protivníkově meči. Tím si uvolní druhou zbraň k libovolnému úderu, který bude chtít zasadit.
A je třeba zmínit, že nejen údery meče, ale kterékoliv zbraně nejsou tak velké, aby je nebylo možno vydržet a krýt dýkou, když jim člověk neohroženě čelí blízko ruky [nepřítele, který drží zbraň].
Je také třeba vědět, že při použití dvou zbraní je možno provádět seky s menším nebezpečím, než s pouhým rapírem, protože i když se špička rapíru v nápřahu vzdálí z přímé linie, pořád je třeba počítat s jednou zbraní namířenou proti nepříteli a připravenou k obraně. Nenechává se tu prostor pro bezpečný protiútok nepřítele. Nicméně toto neplatí pro použití samotného rapíru [bez dýky], který když urazí velkou vzdálenost v nápřahu aby zaútočil sekem, dává mnoho prostoru pro nepřítele aby jej zasáhl první. A proto bych neradil žádnému člověku, aby si zvykal na seky jakoukoliv zbraní, protože pod sekem může být velmi snadno zasažen bodem.