21. Jak se bránit dýkou

Jak jsem již uvedl dříve, levá strana osoby je část, kterou by měla dýka bránit od kolene vzhůru. Nižší části těla a celou pravou stranu by měl plně krýt meč.

Je velmi výhodné držet dýku v ruce natažené dopředu s hrotem pořád obráceným k nepříteli. I když je hrot dýky od nepřítele daleko, pořád je to hrot a nepřítel s tím musí počítat.

Styl držení dýky ostřím k nepříteli nebo naplocho [plocha čepele míří do stran] nechám na volbě toho, kdo s dýkou zachází. Měl by dýku držet tak, aby mu to poskytovalo co největší výhodu. Viděl jsem takové, kteří drželi dýku ostřím k nepříteli a prohlašovali to za výhodné, protože když čelí nepřítelově meči (který přichází hrotem nebo ostřím) v jeho první nebo druhé části a přitom provedou výpad vpřed, pak samotná síla toho výpadu otočí rukou a nastaví ostří dýky tam, kde byla jen plocha čepele. Protože sebemenší pohyb v první části meče způsobí velkou změnu v hrotu (ze kterého principiálně vychází zranění), obránce odsune nepřítelův meč daleko od těla bez velkých potíží. Pro tento případ je velmi výhodné mít pořádně dlouhou dýku.

Jsou také jiní, kteří drží dýku naplocho proti nepříteli [plochou čepele vzhůru], používajíc pro svou obranu nejen Dýku ale i záštitu, kterou (jak říkají) zachytí protivníkův meč. Mohou k tomu používat speciálně přizpůsobené dýky, které mají kromě běžné rukojeti dva čtyři prsty dlouhé železné bodce posazené od dýky na tloušťku tětivy, do vzdálenosti, do které když se náhodou dostane oponentův meč, zastaví a zablokují jej. To se sice může stát, ale myslím, že je to věc, kterou je jednodušší si představit, než cvičit, protože v zápalu boje, kdy se opovržení mísí se strachem, si málokdy člověk všimne, že meč je v tom správném postavení, nebo ne. A když by měl přemýšlet a vyhodnocovat, namáhajíc se ve svém životně důležitém rozhodnutí, musí si poradit tak, aby to vše provedl s bezvadným porozuměním a dokonalou znalostí pohybů nepřítele, jeho blízkosti a vzdálenosti, a aby se rozhodl udeřit nejkratším možným způsobem – protože z toho plyne vítězství.

Nechť tedy každý drží dýku ostřím nebo naplocho proti nepříteli tak, aby mu to poskytovalo nejlepší výhodu nebo čemu je více zvyklý. Je pravda, že držením dýky ostřím proti nepříteli získáme výhodu toho, že můžeme udeřit ostřím, což bychom nemohli při držení naplocho. Ať tedy dýku každý drží jak chce, ale musí mít při tom napnutou ruku před sebou a hrotem proti nepříteli tak, aby mohl najít nepřítelův meč mnohem dříve, než jej zasáhne.

Kromě toho je třeba dodržovat neselhávající pravidlo, které říká: Když hrot nebo ostří přichází zleva, je nutno je odrazit dýkou na stejnou stranu. Podobná je obrana mečem, když útok přichází zprava. Pohyb nepřítelova meče se skládá ze dvou pohybů – ze strany na stranu a dopředu (přímo vpřed). Kdyby chtěl obránce nutit [převést] údery zasazené zleva na pravou stranu, mohlo by se stát, že díky dopřednému pohybu by byl zasažen dříve, než by vyvedl útok napříč přes své tělo ven do bezpečné vzdálenosti. A proto by všechny údery měly být odraženy ven na tu stranu, na kterou je možno rychleji se vyhnout nebezpečí. Všechny údery zasazené na pravou stranu by měly být odraženy napravo a těm z levé strany je třeba se vyhnout stejným způsobem.

Dýka by měla být silná, aby vydržela a mohla čelit úderům meče, (průměrně dlouhá) tak, aby mohla být rychle tasena z pochvy – tudíž by se měly vybírat ty středně dlouhé.