46. Rapír a hranatý tarč

Je naprosto zřejmé, že tarč [štít] je nejstarší zbraň, vyvinutá pouze pro válečné účely a pro běžné šarvátky mezi lidmi – i když od vynalezení tarče byly člověkem vymyšleny tisíce způsobů, jak jej použít k různým potřebám. Tato zbraň se stala velmi pohodlnou a užitečnou (protože se zdála pohodlná profesorům tohoto Umění) jak pro svou oblíbenost, tak pro svou příslušnost k běžným nebo středním zbraním, velikostí je mezi puklířem a kulatým tarčem. Tito profesoři sestavili pro tarč specializovaný druh tréninku, ačkoli se tarč od oněch dvou dalších zbraní neliší ničím jiným, než oblíbeností. Různí profesoři tohoto Umění si pod vlivem tvaru, velikosti a váhy tarče navykli zacházet s ním různě. Ti, kteří považovali za nejdůležitější váhu, dospěli k názoru, že správné nošení tarče je držet jej nakloněný a opřený o stehno, bez možnosti s ním pohybovat a tudíž jsou tím velmi omezeni.

Ti, kteří brali v potaz více tvar a velikost tarče, drželi jej s paží ohnutou a blízko u hrudi, protože se jim zdálo, že tarč nejschopněji pokryje celé tělo mezi krkem a stehnem, když se nebude vůbec hýbat. Tento názor zde neuvádím za účelem zmatení, protože jakmile uvedu svůj vlastní názor na věc, bude z něj zřejmé, jak strašně mylné je výše uvedené držení tarče, oproti správnému a opravdovému držení, které k vlastnímu prospěchu využije úplně vše, co poskytuje tvar a velikost tarče.

Přechozí téma

45. O obraně proti útoku z nízkého střehu s mečem a puklířem

Další téma

47. Jak držet hranatý tarč

Tato stránka