V dnešních dobách se také používají dva meče nebo rapíry, jak ve školách, tak při soubojích. Princové i profesoři tohoto umění přijímají a potvrzují jejich statut čestných a rytířských zbraní, ačkoli by se neměly používat ve válce. Takže budu věnovat takovou pozornost těmto zbraním, abych se příliš neuchýlil od svého cíle popsat pravé Umění. Je nezbytné, aby člověk, který chce zacházet s těmito zbraněmi, zvládl stejně dobře ovládat pravou i levou ruku. Toto stejné umění ovládání obou rukou by mělo být (když už ne nezbytné) velmi výhodné pro práci s jakoukoli zbraní. Ale především při práci se dvěma meči je třeba si uvědomit, že bez tohoto druhu hbitosti a obratnosti [umění zvládnout pohyby obou rukou], nelze správně pracovat. Uvědomíme-li si, že dvě zbraně jsou stejné, plyne z toho, že by se s nimi mělo zacházet stejným a neupřednostňujícím způsobem - jedna provádí to samé co druhá, a obě jsou stejně dobře schopné udeřit a bránit. A proto by měl člověk uzpůsobit své tělo, paže a ruce k tomu, aby mohlo stejně dobře útočit i bránit. Člověk, který má málo odcvičeno a nemá mnoho zkušeností s prací se dvěma zbraněmi, by si neměl z tohoto Umění dělat živnost - dělal by si zbytečné iluze.