Protože halapartna a halberda mají stejné útoky a kryty a stejnou délku, připadne mi nedobré psát o každé samostatnou kapitolu, jelikož bych se musel opakovat a takovou rozvleklostí budil znechucení. Proto když budu nadále používat pouze slovo halberda, budu tím myslet člověka vybaveného halapartnou nebo halberdou. Člověk, který chce halberdou bodat a sekat (obojí je při použití těchto zbraní velmi silné), musí nezbytně uvažovat o obtížích spojených s bodáním a o nebezpečích spojených se sekáním. Je naprosto jasné, že je těžké bodat, protože po celé dráze hrotu je bod možno snadno zablokovat a vázat množstvím háků a vidlic, které jsou na halberdě.
Že je nebezpečné sekat jsem odůvodnil již v pojednání o práci s jedním rapírem. Pro halberdu to platí mnohem více, protože díky své délce při seku opisuje větší oblouk a tudíž nechává mnoho času k protiútoku pod sekem.
Takže nikdo nemůže bezpečně zacházet s halberdou, dokud si není vědom těchto dvou věcí: první problém je bod (kterému se velmi těžko vzdoruje), kvůli hákům a vidlicím, které jsou napevno přikovány a není možno je odtrhnout a odstranit, i když by člověk chtěl. Druhý problém je nebezpečí provádění seků. Tomu se lze někdy vyhnout, pokud je útočník hbitý a odvážný a provádí sek s dobrým načasováním mezi tempy, což lze uvádíme za účelem rozšíření útočníkových vědomostí.