83. O píce¶
Mezi všemi pobočními zbraněmi je nejčestnější jeden meč, protože není uzpůsoben k provádění falší. Mezi všemi tyčovými zbraněmi je nejjednodušší, nejčestnější a nejvznešenější zbraň píka.
K této zbrani tedy známí rytíři a velcí Šlechtici chovají velikou úctu, protože je prosta úskoků, a protože k dobré práci s ní je třeba velká tělesná síla společně s výborným odhadem a porozuměním pohybu. Při používání píky je vyžadována nejjemnější znalost a odhad načasování a pohybů a okamžitá připravenost k zasazení úderu. Tyto kvality zdaleka nejsou vlastní každému člověku – pouze těm, kteří mají pevné paže a odvážné srdce. Není možno při práci s píkou získat jiné výhody, než být rychlejší a mít rozhodnější ruku, než má nepřítel. Každý si díky tomu uvědomuje co musí udělat, aby získal vítězství. Ať se každý odhodlá k tomu pohyb nedělat, nebo jej provést jak je třeba.
83.1. Jak zacházet s píkou¶
S touto proslulou zbraní v rovném souboji různí lidé zacházeli různě (o způsobu jak ji používat v bitvě se zde nezmiňuji). Nebude tedy na škodu, (při řeči o tom, jak se používá v dnešních dnech) abych také já vysvětlil svůj pohled na práci s píkou. Byli takoví, kteří dali důraz na lehkost pohybu bez velkého vysilování – ti by drželi píku uprostřed. Jiní, silnější v pažích, ale méně kurážní, si zvykli držet ji za patu ratiště (aby byli dále od možnosti zranění). Tyto dva způsoby držení je třeba podle mne odmítnout, protože jeden je příliš nebezpečný (ten s držením uprostřed) a druhý velmi náročný (myslím ten s držením za neozbrojený konec tyče), protože člověk v tomto střehu nevydrží ani dlouho stát, natož aby v jeho obraně byla nejaká síla, nebo aby mohl bezpečně útočit. Mnoho jeho síly si vezme samotné držení píky za patu jejího ratiště. Když pak přijde mocný úder, nemá dostatek síly k tomu, aby jej odrazil. Píka je dlouhá přímá linie, jejíž pohyb na začátku u ruky je malý a na konci u hrotu velký. Pro načasovaný a přímý úder je třeba být velmi dobře vycvičen a mít velikou sílu. Je třeba aby ten, kdo ji drží, byl zručný jak při práci s píkou, tak aby byl schopný ji držet tak přesně a rovně, aby hrot mohl udeřit nebo zasáhnout přesně v tom okamžiku, kdy ruka a oko uvidí příležitost. Tohoto efektu lze dosáhnout při zmíněném držení jen velmi těžko, protože ruce jsou unavené držením píky, třesou se a pracují s hrotem nepřesně – rozkmitaně. Abychom se tedy vyhnuli těmto dvěma nepříjemnostem, je třeba píku držet na délku ruky od paty ratiště. Toto místo dostatečně prodlužuje bezpečnou vzdálenost od možnosti zranění. Pokud se ruce položí na délku ruky od sebe a zadní ruka je pevná (tím míním, že drží píku pevně) a přední ruka trochu uvolněně, aby skrz ni píka mohla klouzat tam a zpět, pak dosáhneme držení, které ruce neunavuje.
83.2. Proč píka hrotem opisuje větší dráhu než jakákoli kratší zbraň¶
Je naprosto zřejmé, že píka opisuje hrotem větší dráhu než jakákoli jiná zbraň, obouruční meč delší dráhu než obyčejný meč a meč delší dráhu než dýka. Obecně platí, že čím má zbraň větší délku, tím větší dráhu opisuje její hrot a tím silnější je úder jejím ostřím. Není to způsobeno vahou zbraně ani použitou silou, jak si mnoho lidí myslí – má to přirozenou příčinu, jejíž popis následuje: Pokud máme dva kruhy, jeden větší než druhý, které se oba pohybují jedním způsobem [začnou a skončí pohyb navzájem ve stejný čas], ten větší je rychlejší než menší, protože za stejný čas opíše delší dráhu – tudíž musí být rychlejší. Výsledkem je, že stejná ruka vyzbrojená obouručním mečem zasadí větší ránu, než kdyby držela jednoruční meč; a s dlouhým mečem zasadí větší ránu než s kratším a s kratším větší ránu než s dýkou. Halapartnou zasadí větší úder než s obouručním mečem a tak to platí dále se všemi ostatními zbraněmi. Takže je naprosto jasné, že těžší sečnou ránu zasadí ten, který má delší zbraň. Nyní je třeba se zamyslet, jaký má toto dopad na údery hrotem – body. Tvrdím, že body jsou také kruhové pohyby, takže píka, která je velmi dlouhá, opisuje větší kruh a důsledkem toho je silnější úder hrotem neboli větší bod. Tvrzení, že bod je kruhový pohyb, je možno ukázat na následujícím příkladu. Ruka (napjatá jako přímka, zakotvená jedním koncem například v rameni a s druhým koncem pohyblivým) se vždy pohybuje po kruhu. Napjatá ruka se jinak než po kruhu pohybovat nemůže, s výjimkou toho, kdy se pokrčí a pak zase narovná – a lze také pochybovat, zdali je tento pohyb přímý nebo ne. Takže když si představíme jak na pohyblivém konci ruky-přímky je další šikmá přímka, například píka, meč, nebo jakákoli jiná zbraň, pak pohyb ruky s sebou po kruhu unáší i řečenou šikmou přímku. Čím je šikmá přímka delší, tím její konec opisuje větší kruh, jak je možno vidět na obrázku.
Tudíž je zřejmé, že čím je píka delší, tím větší kruh opisuje. Z toho plyne že je rychlejší a prochází po delší dráze. Toto je třeba pochopit pro všechny zbraně, které způsobí tím větší sečnou ránu a jdou po tím delší dráze, čím déle s nimi paže pohybuje.
83.3. O střezích s píkou¶
Podle mého, pokud chce člověk udeřit nebo se bránit s píkou, neměl by ji používat jinak než způsobem, který jsem dříve popsal.
83.4. Jak zaútočit z popsaných střehů¶
Pokud je nepřítel v nízkém střehu, je třeba vždy stát buď ve vysokém nebo v přímém střehu. A naopak je třeba stát v nízkém nebo přímém střehu, když je nepřítel ve vysokém střehu. Nejprve je třeba usilovat o co nejsilnější a nejhbitější odražení nepřítelovy píky, ať už je vevnitř nebo vně. Je třeba toto provést tak, aby se hrot vlastní píky příliš nevzdálil z přímé linie (a tím spotřeboval mnoho času v návratu do přímé linie). Hned po odrazu je třeba provést bod a držet tělo opačně než jsou ruce. Tím se dosáhne toho, že útočník je lépe chráněn před body a silněji zasadí vlastní bod. Vždy z horního střehu se bodá dolů, z dolního střehu vzhůru a z přímého střehu na střed, protože tento způsob bodání je velmi pohodlný a zabere nejméně času.
83.5. O obraně ve střezích¶
Obrana proti útokům z těchto střehů je stejná jako při použití korseky, takže odkazuji na kapitolu věnovanou korsece, abych se neopakoval. Je třeba myslet na to, že je třeba věnovat mnohem více času na procvičení této zbraně, než s jakoukoli jinou, protože všechna naděje na vítězství spočívá v bystrém odhadu načasování a v rychlosti při zasazení úderu.
Nebudu dále pokračovat ve výkladu o pravé znalosti této zbraně – vše, co by mělo být zmíněno, je v této práci. Je třeba vědět, že lidé (kteří nepoužívají žádnou lest a žádné zbytečné způsoby vedení boje) by měli používat jen tento styl boje při tréninku ve svém volném čase. Tím se zlepšuje jejich odhad, více věří svým zbraním a díky tomu jsou rozhodnější a tvrdší. Toto vše je třeba si ověřit skutky a nikoli slovy. A je věcí každého člověka aby se procvičil v tomto Umění; nejprve aby se horlivě naučil principy a pak si cvičením se zbraní získal nejjemnější znalosti a odhad načasování, bez kterých (jak jsem již řekl jinde) není možno dosáhnout úspěchu. Ačkoli v našem čase existovali lidé, kteří díky síle v pažích a hbitosti při zasazování seků zprava i zleva, byli ceněni jako bezvadní, přes to všechno ti, kteří jsou zkušení v opravdovém Umění, by tomu neměli věnovat pozornost, protože ví, že k mistrovství nevedou seky zprava ani zleva, ale spíš body hrotem, a to nikoli body zasazované libovolným způsobem, ale body zasazené s využitím výhod a ve správném čase. Nikdy by člověk neměl zasadit úder, po kterém by mohl být zasažen (což je součást rozdílu mezi hloupým zvířetem a rozumným člověkem); vždy by měl udeřit tak, aby zůstal v bezpečí. A všechny další věci dělat tak, jak je možno se snadno naučit v tomto pravém Umění.
KONEC