George Silver, 1599
„Paradoxy sebeobrany“
Překlad © Vít Hrachový (2006)
![[image of title page]](gfx/paradox_title.gif)
![[image of fancy logo]](gfx/paradox_logo.gif){kind=logo}
PARADOXY SEBEOBRANY,
ve kterých je dokázáno, že pravým základem pro umění boje jsou krátké tradiční zbraně a že krátký meč má výhodu proti dlouhému meči a dlouhému rapíru. A kde je poukázáno na slabá místa a nedokonalosti bojů rapírem. Spolu s výstrahou urozenému, starobylému, vítěznému, udatnému a nejstatečnějšímu národu Angličanů, aby si dával pozor na falešné učitele obrany, jak utekli z jejich vlastních soubojů. S krátkou zmínkou o vznešené vědě jak cvičit ruce.
napsáno urozeným pánem Georgem Silverem.
Londýn,
Vytištěno Edwardem Blountem.
1599.
Věnováno mému čestnému a jedinému pánu, lordu Robertovi, Earlovi z Essexu a Ewe, Earlovi Maršálovi Anglie, Vikomtu Herefordskému, Lordu Ferrersovi z Chartley, Bourchier a Louaine, Vrchnímu štolbovi Královnina veličenstva & Vrchnímu generálovi zbrojní služby, Kancléři Univerzity v Cambridge, Rytíři nejvznešenějšího Podvazkového řádu a jednomu z nejčestnějších Osobních rádců jejího Veličenstva.
[ Robert Devereux, druhý Earl z Essexu: Encyclopaedia Britannica, Wikipedia ]
[ Co se týče překládání anglických dvorních titulů, v žádném případě nejsem odborník a uvítám jakoukoli opravu. ]
Pravý a čestný šerm je v dnešním vyparáděném věku podobný naší módě — každý den změna. Připomíná chameleóna, který se na sobě střídá všechny barvy kromě bílé. Podobně šerm zaujímá všechny střehy kromě těch správných. Zkušenost nám potvrzuje, že se tomu tak skutečně děje. Nepochybuji o důvodech, které k tomu vedou, ale je třeba přesvědčit váš rozum. Co není pravdivé, nevydrží. Jak může být pravdivé to, co je nejisté? Jak může být jisté to, co stojí na nejistých základech? Mysl člověka je nenasytným lovcem pravdy, zjišťuje, že zdánlivá pravda se mění, není vždy jen jedna, ale pokaždé různorodá. A tak se mysl zřekne toho, čemu věří, aby nalezla spolehlivou jistotu, a hledá všude, kromě míst kde by měla a potkává všechno, kromě toho správného. Kdo hledá a nenalezne, hledá zbytečně. Kdo hledá zbytečně, musí hledat dále, ale i opětovné hledání vyzní naprázdno. Kdo nehledá co by měl hledat, jak by měl hledat a kde by měl hledat, co se týče šermu i jiných Pravých a čestných věcí, měl by mít mysl hladovějící po pravdě a nenávidějící faleš. A když prchne před falší, a tudíž se s pravdou již jednou mine, pokusí se podruhé. A pokud se nedostaví úspěch, zkusí to znovu jinak. Pokud se to nepovede, zkusí to potřetí a když jej zklamou všechny tyto pokusy, bez toho aby změnil zbraň, styl boje, střeh, bude neustále kroužit okolo toho, co jej nejvíce zajímá, a protože lidé touží po nalezení pravé sebeobrany v boji, hledají ji velmi pečlivě. Příroda nás naučila, že se máme bránit a Umění nás učí jak. A protože jsme to v jednom stylu nepochopili, změnili jsme styl. Ale protože neustále měníme názory, odvracíme se a zase se vracíme zpět, ze střehu do střehu, z boje do boje, při tom neustálém hledání se ani na chvíli nezastavíme, protože nikde nemůžeme najít pravdu. Nemůžeme najít pravdu, protože ji hledáme ve zbrani, ve které pravda není. Hledat pravdivou obranu v nepravdivé zbrani je jako chytat ryby na zemi nebo v moři uspořádat lov na zajíce. Pravda je starobylá, i když se může zdát nafoukaná. Naši předkové byli moudří, i když náš věk je považuje za bláznivé, odvážní, i když je považujeme za zbabělce. Díky své moudrosti objevili, že pravou obranu těla poskytují krátké zbraně, a těmito zbraněmi a svou udatností se ubránili a pokořili své nepřátele [1]. A když tedy máme pravé a čestné umění obrany, musíme je hledat tam, kde se nachází, v krátkých mečích, krátkých tyčích, půlpíkách, partyzánách, glévách nebo podobných zbraních bezchybné délky a ne v dlouhých mečích, dlouhých rapírech, ne v žabikuchajících dýkách. Posledně uvedené nejsou bezpečnou základnou pro umění obrany, proč je tedy vyučují? A jestli ano, pak proč doteď nevynalezli ten správný způsob obrany? Není to z toho důvodu, že zatím žádný nevynalezli. Takové tvrzení popírá pravdu. Je to proto, že v těchto zbraních, které vyučují, chybí jistota. Abych toto tvrzení dokázal, napsal jsem tyto Paradoxy. Uznávám, že se liší od hlavního proudu našich zahraničních učitelů, ale opírám se o pravdu a pečuji, doufám, o čest Anglického národa. Důvod, který mě vedl k tak dobrodružnému úkolu, je touha vynést na světlo pravdu, která tak dlouho byla schovaná v jeskyni opovržení, když jsme jako zdegenerovaní synové zapomněli na ctnosti našich předků a jako nemocní v zimnici jsme byli lační divných neřestí a přístrojů od italských, francouzských a španělských učitelů. A přitom jsme si neuvědomili, že tyhle opičí hračky nedokázaly uchránit ani Řím před drancováním Brennia, ani Francii před dobýváním krále Henryho V.
George Silver
VÝSTRAHA vznešenému, starobylému, vítěznému, udatnému a nejušlechtilejšímu národu Angličanů
Kapitola 1
Existují čtyři speciální znaky, podle kterých lze určit, že italský styl boje je nedokonalý, a že italští učitelé a spisovatelé knih o sebeobraně nikdy nedosáhli dokonalosti v opravdovém boji
Kapitola 2
O šesti hlavních důvodech, díky kterým se mnoho poctivě trénujících chrabrých mužů považuje za zručné a zkušené se svými zbraněmi, ale příliš často jsou v boji vážně zraněni a často jsou zabiti muži málo zkušenými nebo vůbec bez zkušeností
Kapitola 3
Co způsobuje, že lidé vzdělaní a zkušení v zacházení se zbraněmi jsou podváděni italskými šermíři
O chybných odhodláních a planých názorech šermířů rapírem a o nebezpečí smrti, které z toho plyne
Kapitola 4
Že přičinou smrti a zranění mnohých při boji dlouhým rapírem nejsou jejich nebezpečné body, ani vychytralost poitalštěného boje, ale délka rapírů a obtížné zacházení s nimi
Kapitola 5
O běhání a bezpečném postoji prři boji rapíry, běžec má výhodu
Kapitola 6
O úderu a bodu naráz
Kapitola 7
Prohlášení George Silvera na téma nevyřčené a diskutabilní otázky, zdali má výhodu útočník nebo obránce
Kapitola 8
O španělském boji rapírem
Kapitola 9
Iluze vedoucí k zachovávání nedokonalých zbraní a špatných bojů za účelem vystrašit nebo vzít lidem nezkušeným v zacházení se zbraněmi odvahu k nabrání správné dráhy k získání perfektní znalosti pravého boje
Kapitola 10
Sek se přibližuje do stejné vzdálenosti jako bod, častěji blíže, silněji, svižněji a rychleji skončí
Kapitola 11
Bezchybný boj se zakládá na seku i bodu, tudíž nelze používat pouze bod
Kapitola 12
Sek je v boji nebezpečnějí a smrtelnější než bod, aby důkaz byl proveden s ohledem na Umění, vede Angličan spor s Italem
Kapitola 13
O rozdílech mezi pravým a falešným uměním boje. Kde spočívá celková dokonalost boje (Principy pod dohledem čtyř Velitelů) s jakýmkoli typem zbraně.
Kapitola 14
O zlořádech a špatných zvycích v našich anglických školách šermu a o staré či starodávné výuce zbraní a o věcech, které jsou nezbytné pro dlouhodobé vyvarování se před chybami a které vedou k oživení a pokračování znovuužívání našich tradičních zbraní a vítězného boje
Kapitola 15
Základy Principů pravého boje s jakýmkoli druhem zbraně
Kapitola 16
Střehy se všemi druhy zbraní
Kapitola 17
Názvy a počty temp příslušejících pravému i falešnému boji
Kapitola 18
O délce zbraní a jak si může kdokoli změřit správnou délku zbraně odpovídající jeho postavě, spolu s krátkým odůvodněním proč by tak měl učinit
Kapitola 19
O délkách bitevní sekery, halberdy nebo černé halapartny nebo zbraní podobné váhy, které přísluší ke stráži nebo do bitvy
Kapitola 20
O výhodách druhů zbraní ve správném postavení, načasování, v soukromém i veřejném boji
Kapitola 21
O nedostatcích a nevýhodách boje rapírem v bitvě
Kapitola 22
O výhodách a dostatcích krátkého meče v bitvě
Kapitola 23
Není třeba diskutovat o tom, že všechny kombinace dvou zbraní nebo zbraní k použití oběma rukama mají výhodu nad jedním rapírem nebo jedním mečem.
Meč a puklíř má výhodu nad kombinací meč a dýka
Kapitola 24
Meč a puklíř ma výhodu oproti kombinaci meč a tarč
Kapitola 25
Krátká tyč
Kapitola 26
Krátká tyč má výhodu proti dlouhé tyči, a Morissova píka a Lesní halapartna má výhodu proti jakékoli zbrani
Kapitola 27
Znovu o výhodách zbraní
Kapitola 28
Znovu o krátké tyči nebo půlpíce
Kapitola 29
Učňovy otázky a mistrovy odpovědi, o výhodách a nevýhodách vysokého muže a muže malé postavy, když každý má perfektní znalosti svých zbraní
Kapitola 30
O boji jedním rapírem mezi chrabrými muži, oběmi zkušenými. Ten, který je lepší zápasník, nebo když ani jeden neumí zápasit, pak ten silnější nejčastěji zabije toho druhého, nebo je ten druhý ponechán na jeho milosti
Kapitola 31
O boji rapírem a dýkou mezi chrabrými muži, kteří jsou oba zkušení
Kapitola 32
O boji dlouhým rapírem a dýkou mez dvěmi chrabrými muži, kdy jeden je zkušený a druhý nemá žádné zkušenosti, muž bez zkušeností má výhodu
Kapitola 33
O boji jedním dlouhým rapírem nebo rapírem a dýkou mezi dvěmi nezkušenými, ale chrabrými muži
Kapitola 34
Obecně o nedokonalosti a nedostatečnosti rapíru jakékoli délky
Kapitola 35
O nedokonalosti a nedostatečnosti boji jedním rapírem, rapírem a dýkou, rapírem a puklířem, rapírem a pláštěm a rapírem s železnou rukavicí
Kapitola 36
O protiřečících si důvodech, užívaných italskými šermíři při doporučování použití kombinace rapíru a dýky, protože tato kombinace je mírumilovnější
Kapitola 37
O tom, že krátký meč má výhodu nad dlouhým mečem nebo dlouhým rapírem
Kapitola 38
Vojenský rébus George Silvera přesně zasazený mezi dokonalost a nedokonalost boje. Obsahuje zvládnutí čtyř typů boje, ve kterých se nachází celek a plná dokonalost pravého boje se všemi druhy zbraní, spolu s nezvratným závěrem.
KRÁTKÁ POZNÁMKA O TŘECH ITALSKÝCH UČITELÍCH ÚTOKU
KONEC
[1] Angličtí mistři sebeobrany jsou cenní členové společenství, pokud vyučují zacházení s tradičními anglickými obrannými zbraněmi správné váhy, vhodné délky, v dosahu jejich postav a velí síle mužů, protože díky tomu jsou bezpeční, neohrožení, chrabří, odolní, silní a zdraví a vítězní ve válkách, ve službě jejich Princi, v obraně jejich přátel a země. Ale rapír nesmí být vyučován, protože způsobuje, že v souboji jsou muži ustrašení a nejistí, ve válkách jsou pak slabí a nepoužitelní.
[2] K tomu bude namítnuto, že ve válkách používáme rapírů málo nebo vůbec ne; raději krátké meče. Na to odpovídám: Ty také nestačí, protože nemají záštitu, a tudíž neposkytují dostatečnou obranu především pro ruku, neboť když je ruka zasažena, byť malinkým úderem, znamená to nejčastěji ztrátu muže, protože když se mu vezme síla z ruky, neni schopen bránit svůj život ani důležitě ohrozit svého nepřítele. A znovu, protože byl učen vést boj rapírem, nemůže použít techniku seku, protože ji málo praktikoval při tréninku.
[3] Proč bychom měli nechávat ruku nahou, když s její pomocí chráníme naše údy a naše životy, používame ji k znepokojování, zraňování a zabíjení nepřátel? Není důvodu proč ruku nechránit a nezaopatřit stejně dobře jako jakoukoli jinou část těla.
[4] Dát jim možnost výběru zbraně jim to dělá mnohem snazší, protože jako profesoři zbraní by měli být zruční s jakýmkoli typem zbraní.
[5] A přitom nás přesvědčují, že příčka rapíru bez jílce či rukavice je (k obraně) postačující.
[6] Žádný boj není perfektní, když není veden s použitím síly ve správný čas.
[7] Tato šejdířská představení stačí k tomu, aby pomátly a svedly na zcestí i ty nejchytřejší z těch, kteří nerozeznají pravý boj od falešného.
[8] A pokud by jejich zbraně byly krátké, jako v minulosti bývaly, a nebylo by možno s nimi bezpečně vést bod na tělo či obličej, protože by v přímém boji padly přes nebo pod perfektní příčkou meče. A vést úder pod pás nebo na nohy je velmi nevýhodné, protože dráha seku na nohy je příliš velká a díky tomu se odkryje hlava, obličej a tělo. To byl důvod, proč se za starých časů nevedly seky ani body na nohy — ne kvůli nedostatku zručnosti, jak se dnes domníváme. Opět, kdyby v těch časech člověk měl bojovat s dlouhým mečem, brzy by mu provedli Cobův šikmý krok.
[10] Toto vpravdě nelze popřít.
[11] Sek je nebezpečnější než bod.
[12] Sek uřízne ruku, paži, nohu a někdy i hlavu.
[13] Ten, který způsobí silným úderem první zranění, rozhoduje o životě toho druhého.
[14] Ve válkách nikdo nesleduje Stoccaty, Imbrocaty, tempa ani odpovědi.
[15] Dlouhé zbraně nejsou perfektní.
[16] Když je meč delší, můžete jej jen s obtížemi vymanit z kontaktu s nepřítelovou zbraní bez kroku zpět. Když je kratší, pak lze meče jen s obtížemi zkřížit bez velké práce nohou, což natolik prodlužuje tempo, že pak není možno reagovat na tempo rukou. To je důvod pro existenci zbraní perfektní délky, jako je krátká hůl, půlpíka, lesní píka, partyzána nebo gléva.
[17] Oko je oklamáno rychlým pohybem uky.
[18] Střeh s dýkou není perfektní.
[19] Krátká hůl nebo půlpíka má výhodu oproti mužům se dvěma meči nebo dýkami, nebo dvěmi rapíry, poignardy a rukavicemi.
[23] Vysocí lidé mají výhodu oproti lidem bežné postavy.
[24] vysoký člověk má proti člověku běžné postavy čtyři nepřemožitelné výhody: Dlouhý dosah. Krátkou dráhu. Délku zbraně. Dlouhý krok.
[25] Pokud stojí s dýkami na přelomové vzdálenosti, ten, který první získá prostor a zasadí bod, zraní toho druhého, protože mu chybí místo pro kruhový pohyb. Pokud zasadí bod oba dva, oba budou zasaženi, protože jejich obranný prostor je příliš otevřený na to, aby bylo možno zareagovat na tempo ruky, a rychlý pohyb ruky na krátkou vzdálenost ošálí oko. Neustálým vnímáním dráhy nohou, nejen při prvním pohybu, je možno se vyvarovat velikých chyb.
[26] Je méně rvaček, ale bývá dnes zabito více chrabrých džentlmenů než dříve.
[27] Tyto důvody používají Italové.
[28] Vyvracení Italových důvodů.
[30] Toto nepíši za účelem zneuctít mrtvé, ale poukázat na jejich nestoudnou smělost a nedostatečnost ve výkonu jejich povolání ještě zaživa. Nechť je tato krátká poznámka propříště připomenutím a výstrahou před (špatnou radou?).
[31] Důkazy proti boji rapírem.
Překlad © Vít Hrachový (2006)