Osvětlovací zařízení v Evropě a Byzanci 1.-13.stol.n.l. v obrazech (kompilace)
Úvod
Cílem této kompilace je shrnout na jednom místě maximum textových a především obrazových informací o osvětlovacích zařízeních, které byly používány lidmi ve městech i na venkově, tábořištích a při cestování v době od prvního do dvanáctého století našeho letopočtu. Účelem textu je sloužit jako referenční materiál pro skupiny historického šermu. Autor uvítá/zapracuje jakékoli konstruktivní připomínky, textové i obrazové materiály a odkazy na adrese vit.hrachovy@sandbox.cz
Verze dokumentu: 5.0 (29.03.2006)
Autor: Vít Hrachový
Písmeny DL(Dead Link) jsou označeny dosud prázdné odkazy, které budou postupně naplňovány.
Kategorizace osvětlovacích těles
Použití umělých osvětlovacích těles:
Vnější prostory
- Při cestování
- Táboření, stany a dočasné přístřešky
- Městské ulice
Vnitřní prostory
- Domy
- Chaty
Spalované materiály
- Dřevo
- Pryskyřice
- Olej
- Tuk/lůj
- Vosk
- Ropa(lokálně)
- Dřevěné uhlí
Seznam osvětlovacích těles
- Lustr / svícník
- Koše na uhlí/dřevo (výroba) DL
- Ohniště, krby (výroba) DL
- Lucerna (výroba) DL
Evropa 6.-15. stol. n. l.
Domy a chaty v Evropě si kvůli tepelným únikům nemohly dovolit velká světlá okna. Okna byly buď malé, mechem a hlínou ucpatelné díry, někdy měly dřevěné okenice. Velmi zámožní obyvatelé měst si mohli dovolit i okenní tabule. Výplňový materiál do okenních tabulí byly kůže, střeva; vzácné a drahé byly kousky tmavého či barevného skla zalité olovem. Dobrou ukázku použitých skleněných materiálů v době románské je možno shlédnout v Durnhamské katedrále, Anglie (bohatá instituce, církev).
V městských domech bylo i přes den pološero, protože okna byly malé a úzké. Většinou se na den otevřely dřevěné okenice, okenní tabule byly vzácnost. Svítilo se i ve dne, převážně lampami a lojovými svíčkami. Více světla vydávalo větší množství svíček na svícnech či lustrech. Voskovice byly až do 15. stol. luxusní materiál pro zámožné a pro církev.
Lampy byly převážně hliněné, terakotové, někdy i kovové(bronz, železo, olovo, zlato, stříbro) či kamenné; hořel v nich olej nebo lůj. Nejjednodušší lampy byly keramické, bez zdobení a čistě funkční. Později se začaly používat formy, které cenově zpřístupnily i bohatě dekorované lampy (s výjimkou těch, které byly vyrobeny z drahých kovů). Lampy byly glazované i bez glazování. Později se začaly vyrábět skleněné lampy, ze začátku se asi využívalo pitné číše ze skla. Výrobou kvalitního skla byly Čechy proslulé.
Na venkově se dá předpokládat, že lidé trávili většinu času venku; pod střechu se obyvatelé uchylovali na noc, přes den v případě špatného počasí. V zimě pravděpodobně k osvícení postačilo centrální ohniště, jindy si museli vystačit s lojovými svíčkami. Pochodně a louče se používaly venku, v chatách panovalo zvýšené riziko ohně (často lehly plamenem).
Británie
„Oken bylo málo a světlo většinou poskytovaly svíčky nebo lampy, ve kterých se spaloval zvířecí tuk, a centrální ohniště postavené na vyvýšeném hliněném podstavci.“ http://www.regia.org/houses.htm
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
Francie
„Uvnitř domu je pološero, a proto je nutné uchylovat se k umělému osvětlení. Svíce z vosku jsou vyhrazeny pro ty nejbohatší a pro kostely; pro všechny ostatní představuje jedinou možnost svícení olejová lampa nebo lojová svíčka. Olejová lampička je často jen prostá nádobka z pálené hlíny nebo železa.“ Marie-Anne Polo de Beaulieu: „Středověká Francie 1000-1348“, str.202
![]() |
![]() |
![]() |
Čechy
![]() |
![]() |
![]() |
Byzanc 1.-12. stol. n. l.
Římané ovládli techniku foukání skla kolem roku 50 n. l. Po pádu Říma se Byzantská oblast začala dostávat do sféry muslimského vlivu. Muslimové spotřebovali velké množství skleněných lamp na osvětlení tisíců mešit, které po dobytí teritoria začali stavět. Často předělávali byzantské skleněné poháry na víno jako lampy.
Zdroj: museum.upenn.edu
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
Odkazy
- Keramika - pálené hliněné nádoby včetně obrázků (Regia Anglorum)
- Marie-Anne Polo de Beaulieu: „Středověká Francie 1000-1348“, str.202
- Eduard Droberjar: „Encyklopedie římské a germánské archeologie v Čechách a na Moravě“, str. 114 (kahany), str. 86 (hrnčířství)