3. Kniha druhá

3.1. První část - o rozhodném postupu

Dosud jsme se bavili o principech, které každý mistr zbraně tvrdí, že je zná, ačkoli jen velmi málo z nich jim ve skutečnosti rozumí a provádí je z náležitým umem.

Představím nyní některé myšlenky, které nebyly nikdy vysloveny nebo možná ani zváženy. Dokonce i kdyby tyto myšlenky někdy byly vzaty v úvahu, hlavní “mozky” této profese by je rychle odložily jako příliš sofistikované. Možná si chtějí omlouvat svůj vlastní nedostatek umu, takoví výteční pánové by vynaložili velkou snahu, aby vyvrátili tyto techniky a schovali se za otřepané fráze, že je třeba vždycky stát ve střehu a čekat na tempo, aby bylo možno zaútočit - a že ten, který postupuje mimo tempo, bude vždy zasažen.

Připouštím, že je velmi důležité znát jak čekat na tempo a příležitost k útoku: z toho plyne znalost menzur, tempa, kontratempa a také pochopení falší a lstí, které mohou přijít od soupeře.

Nicméně také tvrdím, že není žádné výhody mezi dvěmi šermíři, kteří oba stojí nehybně ve svém střehu: protože oba čekají na stejnou věc, na příležitost, která vzinká rovným dílem pro každého. Podobně při čekání oba čelí stejným nebezpečím. Je-li zde vůbec nějaká výhoda, vychází z toho, že jeden z nich získal meč toho druhého a tím mu zabránil, aby z takové pozice mohl způsobit jakoukoli škodu.

Jenže i ten, který má převahu na meči, bude čekat na tempo, protože si myslí, že je nemožné zaútočit, dokud se soupeř nepohne. Tohle váhání někdy zapříčiní, že ten první ztratí svou původní výhodu nebo - ještě hůře - ji předá soupeři. Taková chyba je neomluvitelná - nikdy bys neměl ztratit cos získal za cenu velkého ohrožení.

Spíše si myslím, že když máš výhodu, je daleko lepší postupovat aniž bys na cokoli čekal, ujištěn tím, že ti soupeř nemůže ze své současné polohy nijak ublížit. Také tímto způsobem soupeř nebude mít čas uvědomit si nebezpečí a změnit strategii.

Jsou tací, kteří když dosáhnou menzury, nehledají převahu meče. Místo toho zkoušejí fintami nebo výzvami provokovat nehybného soupeře, aby se pohnul a vytvořil odkrytí; pak, když se soupeř pohne, převezmou tempo. Toho je možné dosáhnout u nezkušených šermířů, ale proti zkušenému soupeři to přináší smrtelné nebezpečí. Zamyslíš-li se nad touto strategií, všimneš si, že má za následek vytvoření tempa za účelem vyprovokovat tempo od soupeře. Takže první tempo je také první nebezpečí. Jedno jak je malé, přinejmenším poskytne soupeři příležitost získat nějakou výhodu ze které se pak budeš těžko bezpečně uvolňovat (a to ani nezmiňuju nebezpečí oklamání fintami).

Nechci brát zpět nic z technik, o kterých jsem dosud hovořil. Všechny jsou důležité a je dobré je znát. Nicméně v této části knihy je odložím stranou. Co zde budeme hledat je způsob, jak zaútočit na soupeře okamžitě po tasení meče, bez zastavování a bez ohledu na soupeřovy střehy, postoje, tempa, kryty, útoky, postupy nebo ústupy. Zkrátka, soupeř by za všech okolností neměl být schopný zastavit tvé útoky. Tento způsob práce, se vším, co vyžaduje, tě udrží v daleko větším bezpečí, než kdybys čekal ve svém střehu.

Popravdě to chce dost velký stupeň znalostí a kvalifikace abys byl schopen ovládat soupeře do takové míry, že ho zasáhneš vždycky, bez ohledu na to, co dělá, na úroveň jeho umu a bez ohledu na fakt, že jeho zbraně mohou tvým vyrovnat. Úspěch také vyžaduje, aby tvůj soupeř nevěděl o tvé strategii, protože je-li soupeř obeznámen s těmito technikami, situace bude opět vyrovnaná. Zná-li ale pouze tradiční pravidla - nezáleží na tom jak dobře - bude poražen, budeš-li dodržovat mé principy.

Výhoda vychází z tvé schopnosti přivést soupeře k poslkušnosti a přinutit ho konat tak, jak si přeješ, ať už se pokusí o obranu nebo protiútok. Víš-li jak toho dosáhnout, všechno ostatní bude snadné, protože budeš moci předvídat soupeřovy akce.

Abych lépe vystihl tento princip, budu nejprve hovořit o podstatě výhody toho, který postupuje odhodlaně; pak ukážu způsob jak postupovat.

3.1.1. O výhodách toho, který postupuje proti soupeři bez zastavování

Zaprvé vem v úvahu, že člověk, který se začne z nehybné polohy pohybovat, bude vždy pomalejší (na základě své hmotnosti) než ten, který se již pohybuje. Jak jsem již zmínil, stojíš li nehybně s oběma chodidly na zemi, nemůžeš s nimi pohnout aniž bys provedl dvě tempa: jedno ke zvednutí nohy a druhé k jejímu položení na zem.

Na druhou stranu ten, který se už hýbe, má vždy jednu nohu ve vzduchu a druhou pevně na zemi. V tom tkví velká výhoda, protože už jsi dokončil to, co tvůj soupeř teprve bude začínat.

Navíc šermíř, který stojí ve svém střehu, dává svému soupeři větší příležitost k tomu, aby ho studoval, odhadoval jeho taktiku a hledal způsob jak ho porazit. To se nestane, když jednoduše bez zastavování zaútočí na svého soupeře: než se soupeř v takové situaci rozhodne co dělat, bude už pozdě.

Není pochyb o tom, že je snazší převzít tempo když už jsi v pohybu, než když jsi nehybný. Často tempo skončí dřív, než se pohneš, abys ho využil a dorazíš příliš pozdě. To způsobí, že budeš často zasažen.

Nehybný šermíř je také v nevýhodě, protože je snazší narušit jeho postoj fintami, výzvami a jinými akcemi. Ale proti šermíři, který k tobě odhodlaně přichází, se můžeš dostat pryč jedním pohybem; při druhém pohybu budeš muset zrušit menzuru a jen vzácně budeš mít příležitost provést třetí. Navíc nebudeš moci provádět finty nebo výzvy proti někomu, kdo jde proti tobě, protože v okamžiku, kdy dokončuješ svůj pohyb (neboli své tempo), bude odhodlaný šermíř už u tebe.

Měj na paměti, že abys postupoval správně, je naprosto nezbytné mít dokonalé, trojité sjednocení meče, nohy a těla. Chybí-li jediná z těchto sil, technika nebude dokonalá. Tudíž je nutné udržovat toto sjednocení, aniž bys švihal svým tělem nebo mečem vpřed.

V následující kapitole budu hovořit o způsobu, jak bys měl používat své nohy (nejdůležitější základ!) a také své tělo a svůj meč.

3.1.2. O způsobu, jak zacházet s nohama, mečem a tělem při postupu proti soupeři bez zastavování

Chceš-li postupovat proti soupeři, měl bys začít pohybovat nohama v obyčejném kroku, jako kdyby ses procházel, jen rychleji a kratšími kroky. Neměl bys prodlužovat rozestup dokud hrot tvého meče nedosáhne na soupeře.

Je důležité, aby tento krok nikdy nebyl vynucený. Protože postupuješ až k soupeřově tělu, nuecný krok by tě rozhodil tvou vlastní hybností a nebyl bys schopen nezbytnou rychlostí pohnout svou zadní nohou. Pomalost pak způsobí, že se rozpojíš.

Jak se přibližuješ k soupeři, ohni své tělo vpřed a učiň se malým. Takto meč bude potřebovat jen malé pohyby, aby provedl všechny obranné a útočné akce. Taky bys neměl naklánět své tělo vně nebo dovnitř dokud se nedostaneš do menzury, pak se můžeš naklonit do libovolné strany nebo zůstat přímo vpřed podle toho, co dělá soupeř.

Veď svůj meč tak blízko soupeřovy čepele, aby když se soupeřův meč pohne, bude se zdát připoutaný ke tvému; jinými slovy, pohyb jednoho meče by měl být rychle následován tím druhým. Dostane-li se soupeřův meč daleko od tebe, ztratíš tempo a kdybys ho lovil v průběhu kroku vpřed, mohl bys být zasažen. V takové situaci je lepší rychle ustoupit a znovu zkusit získat výhodu.

Je mnoho způsobů jak postupovat proti soupeři, některé jemnější než ostatní. Začnu s tím, který by se měl cvičit jako první. Ve vhodný čas budu hovořit o každém zvlášť a dotknu se všech jim příslušných technik.

3.1.3. První pravidlo jak postupovat proti soupeři bez zastavování

Než začneš postupovat proti soupeři bez ohledu na jeho střeh, měl bys pečlivě zvážit na které lince je slabý a na které lince je silný, a také podstatu jeho pravděpodobných odkrytí. Měl bys pak umístit svůj meč na jeho slabší a nejvíce udkrytou stranu, začít s nataženou paží a čepelí v přímé lince. Meč by měl být umístěn tak, aby když tvůj hrot dosáhne na soupeřův hrot, tvůj je trochu nad a silnější než ten jeho, aniž bys potřeboval jakýkoli další pohyb. Čím blíž držíš svůj meč k soupeřově, tím lépe, ale nedotýkej se nijak jeho čepele. Pak drž svou paži nehybnou a běž podél ostří soupeřovy čepele aniž bys ji opouštěl, dokud nedosáhneš na jeho tělo. Nakonec by tvá příčka měla skončit tam, kde byl hrot tvého meče, když začal pronikat za soupeřův meč.

Můžeš-li, drž soupeřův hrot neustále pod svou čepelí. Nemělo by to být obtížné, když je meč tvého soupeře umístěn ve třetím nebo čtvrtém střehu a je namířen proti tvému tělu. Je-li v prvním nebo druhém střehu, nemusíš být schopen udržet svůj meč nad jeho mečem; v takovém případě můžeš najít jeho meč na libovolné straně, v závislosti na tom, jestli je jeho hrot více vevnitř nebo směrem ven. Ale i v tomto případě bys měl běžet podél ostří jeho čepele jak jsem řekl výše, tak, aby při svém postupu tvá příčka šla k místu, kde začínal tvůj hrot.

Tento běh podél soupeřovy čepele s tvou příčkou musí být proveden nepřetržitým dopředným pohybem, aniž bys stáhl paži nebo švihnul mečem nebo tělem vpřed. Shrnuto, ujisti se, že tvůj meč je vždy silnější než soupeřův dokud je jeho hrot v lince; takto, chce-li odsunout tvůj meč pryč, bude muset dát svůj hrot z linky pryč. A když tohle udělá, zatímco k němu odhodlaně přicházíš, dorazíš k jeho tělu dříve než ho dokáže vrátit zpátky do připravenosti.

Ustoupí li soupeř a zruší-li menzuru, tvé tělo nemůže proniknout za hrot jeho meče. V takovém případě, zatímco ruší menzuru a odklání tvůj meč pryč, bys měl použít toto tempo k provedení cavazione ze zápěstí a pokračovat vpřed. Hrot tvého meče bude opisovat jen malý kroužek a tvá paže zůstane nehybná. Tak uzavřeš soupeřův meč aniž bys svůj odvedl z linky a budeš postupovat přímo vpřed, abys ho zasáhl.

Zkusí-li soupeř znovu odtlačit tvůj meč, v tomto okamžiku už budeš dost daleko vpředu. Jsi-li vevnitř, nepotřebuješ provádět cavazione: prostě otoč rukudo druhého střehu, sniž své tělo, postupuj vpřed a tvůj hrot dosáhne na jeho tělo dříve než ho dokáže odtlačit pryč. Jsi-li vně, můžeš ho zasáhnout také otočením ruky do druhého a snížením těla, s malým cavazione tvým hrotem pod jeho mečem, aniž bys snížil svou ruku. To vyústí v zasažení tvého soupeře do jeho pravého boku přesně v tom tempu, ve kterém se domníval, že bude odtlačovat tvou čepel pryč. V tomto tvaru tvé tělo překračuje k vnějšku bez ohrožení. Stejnou techniku použij, když tvůj soupeř dovolí tvému forte proniknout za jeho hrot a pak se pokusí ho odtlačit, aby se bránil.

Nicméně někdy se stane, že soupeř se pokusí odtlačit tvůj meč v tempu, ve kterém tvůj hrot začíná pronikat za jeho hrot: to je situace, ve které je lepší použít cavazione, protože hrot tvého meče nenese dost síly k tomu, aby vzdoroval soupeřově čepeli.

Také se může stát, že soupeř provede cavazione, aby našel hrot tvého meče na druhé straně, nechá své tělo na stejném místě nebo ho stáhně, aby našel tvůj meč dříve, než tvé forte začne pronikat do jeho střehu. V takovém případě bys měl provést kontracavazione dříve než se soupeř dotkne tvé čepele: každé cavazione provedené poté, co se soupeř dotkne tvé čepele, je nebezpečné, protože se neprovádí ve správném tempu.

Ve skutečnosti toto je nejobtížnější stránka prvního pravidla. Tvůj meč by vždy měl být blízko k soupeřově čepeli a měl bys provést cavazione jako první, dříve, než soupeř najde tvůj meč, Nicméně nedrž svůj meč příliš silně pod dojmem, že bude snazší vzdorovat soupeřově meči: to by mu umožnilo najít tvůj meč dříve, než bys měl šanci provést cavazione.

Síla meče by měla být funkcí umístění čepele, ne ve svalech paže nebo zápěstí. Pracuješ-li podle této rady, budeš lépe připraven převzít výhodu nebo využít příležitost s cavazione nebo bez, podle toho, jaká se naskytne příležitost.

Taky se často stává, že soupeř změní střeh a ve stejný okamžik zruší menzuru, čímž ti zabrání, abys ho v tom tempu zasáhl. Stejně by ses neměl zdržovat. Můžeš se buď vyhnout nebezpečí a pak se vrátit s novým záměrem namířeným na nové odkrytí; nebo, ještě lépe, nech svůj hrot (který je již v pohybu) sledovat ten jeho zatímco mění střeh. Tento poslední pohyb by měl být proveden ze zápěstí, drž svou paži neměnnou a pokračuj vpřed. Poběžíš podél toho ostří čepele, které ti nabídne a budeš pokračovat k jeho tělu takovým způsobem, že se nebude moci bránit. Zkusí-li jinou změnu, v tom tempu ho zasáhneš, protože už budeš k němu tak blízko, že nebude moci zrušit menzuru.

Tato poslední technika funguje proto, že ten, kdo jde kupředu, je vždy rychlejší než ten, který jde zpět. Zastavíš-li se pokaždé, když se soupeř stáhne a provede změnu, může ti takto stále hatit tvé plány kdykoli se mu zamane. To je důvod, proč by ses nikdy neměl zastavovat dokud postupuješ správně. Ale ztratíš-li výhodu, bylo by moudré zastavit a vrátit se, dokud ji zase nezískáš zpět.

Tento druh držení natažené paže a meče v rovině (popsaný výše) ti pomůže naostřit tvou schopnost posoudit relativní výšku ruky a hrotu meče a relativní sílu a slabost meče. To vše ukážu v následujících ilustracích, spolu s pravděpodobným umístěním soupeře a s akcemi příslušnými k prvnímu pravidlu.

Při tomto pravidlu začínáš získávat soupeřův meč ze značné vzdálenosti, díky natažení tvé paže. Takto vstoupíš do menzury bezpečněji, i když se zdá, že soupeř má více času posoudit co udělat. Jsou i další tvary, které jsou rychlejší a bezprostřednější, ale tato první je nejdůležitější, protože učí jak odhadnout debole a forte, jak odhadnout rozdíl mezi velkými a malými pohyby, jak umístit dokonale paži do linky, udržet si převahu a ubránit se. Všechny tyto stránky pracují spolu dohromady až do místa, ve kterém dosáhneš na soupeře hrotém svého meče. Z těchto důvodů jsem uvedl toto pravidlo jako první.

Později uvidíš vysoký střeh, ve kterém se postupuje proti soupeři bez ohledu na to, co dělá, nebo co umí.

Ilustrace ukazuje jak získat první výhodu při postupu proti soupeři bez čekání na tempo. Zaprvé, učiní-li soupeř tempo, měl bys ho i tak přebrat. Stejně tak bys měl mít užitek z každé příležitosti, která se ti nabídne, stále budeš pokračovat kupředu až k soupeřově telu bez zastavování.

Výhoda zobrazená na této ilustraci náleží šermíři s mečem nad mečem jeho soupeře. A to ze dvou důvodů. 1. Být nad soupeřovým mečem je vždy lepší než být pod ním; 2. jsi-li nad mečem, budeš vždy lépe připraven převzít iniciativu.

Takže šermíř ve výhodě by měl postupovat až k soupeřově tělu, běžet podél soupeřovy čepele; při postupu vpřed by měl umístit svou příčku tam, kde začal jeho hrot, aniž by vůbec oddělil svůj hrot od soupeřova meče dokud nedokončí zásah.

Je-li soupeřův meč ve třetím střehu v úhlu nebo ve čtvrtém střehu, stejně bys měl zahájit podle způsobu na obrázku. Jen místo toho, abys běžel svým hrotem podél jeho čepele, bys měl postupovat svým ostřím v přímé lince od tvého hrotu do jeho těla, zasáhnout ho do odkrytí utvořeného úhlem jeho meče (vevnitř nebo vně v závislosti na střehu).

Následují další ilustrace, které ukazují co může být výsledkem této výhody. Nicméně pro stručnost jsem vybral jen ty nejvýznamnější a nejužitečnější. Z těchto obrázků a pokynů, které je doprovází, by sis měl udělat dobrou představu co dělat i v jiných případech.

Tento zásah čtvrtého vychází z prvotní výhody, zmíněné v předchozí ilustraci. Náš šermíř jde vpřed a běží podél ostří soupeřova meče a dospěje svou příčkou na místo, kde začínal s hrotem svého meče, a tím dle obrázku skončí. K tomuto zásahu dojde proto, že soupeř reaguje příliš pomalu a tudíž se nezvládne ubránit nebo provést jakoukoli akci kromě stažení svého těla zpět.

Náš šermíř pokročí vpřed svou pravou nohou a získá soupeřův hrot. Překročí svou levou nohou, pak pravou a postupuje úspěšně až k soupeřově tělu.

To samé se stane, když náš šermíř začne směrem vně. Lišit se bude jedině meč, který bude ve třetím místo ve čtvrtém. Na této ilustraci vidíme soupeřův meč odtlačený vzhůru tlakem meče našeho šermíře, je-li útok veden směrem vně, bude stlačen dolů třetím. Směrem vně také hrot našeho šermíře bude níže než jeho příčka, což ho posílí a bude udržovat spodní část těla lépe krytou.

Tento jiný zásah také vychází z původní výhody. Náš šermíř běží podél soupeřovy čepele a už překročil levou nohou, když se soupeř pokusí krýt tlakem proti čepeli a stažením svého těla. Ale náš šermíř, který cítí tlak na svou čepel, otočí svou ruku do druhé a poddá se tlaku. Když se soupeřův meč nepotká s žádným odporem, dostane se mimo připravenost, dokonce ještě více, protože náš šermíř sníží své tělo. Náš šermíř udržuje svůj meč ve stejné výšce, s příčkou proti soupeřově debole a úhel, utvořený druhým střehem, přivede jeho hrot do linky k zásahu.

To samé by se stalo, kdyby náš šermíř zahájil vně ve třetím. Kdyby, po překročení levou nohou, se soupeř pokoušel krýt, náš šermíř otočí svou ruku do druhého a umístí svůj hrot pod soupeřovu pravou paži. Bude udržovat svou příčku ve stejné výšce a sníží své tělo, bude pokračovat pravou nohou a zasadí zobrazený zásah.

Zkusí-li se soupeř vykrýt a zrušit menzuru hned když začneš akci zevnitř, pak bys měl provést cavazione ze zápěstí směrem vně (zůstat ve třetím) a pokračovat vpřed k soupeřově tělu. Zkusí-li soupeř vykrýt bez zrušení menzury, měl bys ho zasáhnout podobným druhým pod jeho mečem. Ale když vykryje proti tvému hrotu, když začínáš akci směrem vně, měl bys provést cavazione čtvrtým střehem dovnitř; když znovu vykryje a stáhne tělo zpět, otoč svou ruku a zasáhni ho ve druhém.

Když v okamžiku tvého prvního kroku vpřed tvůj soupeř provede cavazione a zaútočí na tebe, pokračuj ve svém přímém směru ve třetím nebo čtvrtém (v závislosti na tom, jsi-li vně nebo vevnitř) a zasáhni ho v tempu cavazione. Není-li soupeřovo cavazione doprovozeno útokem, může se ubránit zrušením menzury a zůstat na libovolné straně; ale pořád bys měl být schopen ho zasáhnout v dalším tempu.

Když při tvém kroku vpřed tvůj soupeř provede cavazione a zruší menzuru se záměrem najít tvé debole, proveď contracavazione předtím, než se soupeř dotkne tvého meče a pokračuj podél své přímé linky. Provede-li soupeř ricavazione, můžeš se ubránit malým pohybem. Nicméně když při provádění prvního cavazione také vykryje, měl bys ho zasáhnout nad jeho mečem: jediná věc, kterou soupeř může udělat, je použít k obraně levou ruku, což ti nezpůsobí velké problémy protože můžeš na oplátku použít svou.

Všechny tyto techniky lze použít proti třetímu střehu nebo čtvrtému střehu aniž by záleželo na tom, jsou-li přímé nebo v úhlu. Začal jsem s těmito, protože jsou nejobvyklejší - ale také uvidíme jak postupovat proti prvnímu a druhému střehu.

Na této další ilustraci vidíš jak získat výhodu proti někomu postavenému v nízkém střehu s vyššími (a nejzranitelnějšími) partiemi těla staženými dozadu. Šermíř, jehož meč je nahoře, má výhodu, a měl by běžet podél soupeřovy čepele a udržovat si svůj hrot stále nad ní. Hrot by se měl zvednout nad soupeřův meč o tolik, o kolik příčka poklesne: takto když se příčka dostane k soupeřově čepeli, bude umístěna tam, kde nyní vidíš jeho hrot. Toto je způsob, jak běžet podél soupeřovy čepele až k soupeřově tělu.

Provede-li soupeř cavazione, zastav snižování své příčky a pokračuj zásahem bez jiných obranných pohybů. Meč tvého soupeře bude bezpečně mimo linku na základě krátkého dosahu jeho meče a délce cavazione (které začne pod tvou čepelí a snaží se dostat nad ni).

A nakonec, meč toho, který odhodlaně postupuje, se pohybuje stejným směrem bez ohledu na to, jestli soupeř provádí cavazione. Abys lépe pochopil tento koncept, ukážu zásah, který plyne z tohoto druhu výhody; z toho se také poučíš jak čelit jiným možnostem.

Tento zásah třetího proti třetímu vychází z výhody zmíněné v předchozí ilustraci, kde oba šermíři měli své hroty nízko. Náš šermíř je ten, který začíná s hrotem nad: pokračuje vpřed, běží podél soupeřovy čepele a jak se přibližuje, zvedá svůj hrot a snižuje příčku. Takto zasáhne soupeře jak vidno a pokračuje až k soupeřově tělu.

Následuje jeden z dalších scénářů, na které jsem chtěl poukázat tímto obrázkem.

Náš šermíř má svou příčku směrem dovnitř a jak postupuje vpřed, soupeř se pokusí o cavazione, aby si uvolnil svůj hrot. Ale náš šermíř mu to nedovolí a uzavře soupeřovu čepel pod svým mečem. Protože hrot našeho šermíře je v lince, soupeř se jedině může pokusit odtlačit ho z přítomnosti, což se mu nepovede. Kdyby soupeř zkusil jiné cavazione, byl by zasažen stejně, protože náš šermíř by získal převahu otočením své ruky do čtvrtého.

Tento obrázek ukazuje třetí, který se trochu liší od předchozích, protože získává výhodu proti druhému střehu. Náš šermíř začne na vzdálenost, drží svůj meč zobrazeným způsobem tak, aby když dorazí na soupeřovu čepel, získal výhodu bez dalšího přidaného pohybu ruky nebo meče.

Jakmile jsi získal tuto zdánlivě malou výhodu třetího, můžeš postupovat vpřed, běžet podél soupeřova ostří (aniž by ses ho dotkl!!) a nakonec umístit svou příčku tam, kde nyní vidíš hrot.

Jak postupuješ vpřed, postupně otáčej svou ruku tak, abys v okamžiku bodu byl ve čtvrtém. Podobně hrot, který je nyní výše než ruka, by měl být v okamžiku zásahu níže. Takže zasáhneš soupeře do hrudníku zatímco tě bezpečně kryje příčka.

Na další tabuli ukáži zásah vycházející z této nezměněné situace.

Tato další tabule ukazuje zásah uvedený v předchozím odstavci - čtvrtý (vycházející z třetího) proti druhému. Náš šermíř zahajuje z výhody zobrazené na tabuli 114 a pokračuje vpřed, běží svým mečem podél soupeřovy čepele dokud nedorazí do této polohy. Překročí svou levou nohou a pak svou pravou, kryje se svou příčkou dokud nedorazí na soupeřovu příčku. Pak náš šermíř pokračuje až k soupeřově tělu, aby si zajistil větší bezpečnost.

Nebo se může soupeř stáhnout a pokusit se osvobodit svůj meč pomocí cavazione zatímco náš šermíř vstupuje do menzury, aby získal výhodu. V takovém případě náš šermíř, který se již pohybuje, provede své contracavazione tak rychle, se soupeř už nebude moci udělat nic ke své obraně.

To vychází z výhody neustálého udržování dopředného pohybu. Kdyby náš šermíř zaváhal a zmeškal tempo soupeřova cavazione, nedorazil by včas; spíše by dal soupeři příležitost ke krytu a k tomu, aby ho porazil svým vlastním protiútokem.

Tato další tabule ukazuje zásah prvního pod a směrem vně od meče, proti druhému. Náš šermíř zahajuje s nataženým mečem, postupuje proti soupeři a udržuje svůj hrot namířený na soupeřův meč, směrem dovnitř. Dorazí do menzury svou pravou nohou, pokračuje levou nohou a v tom tempu soupeř provede cavazione nad čepelí našeho šermíře, aby ho zasáhl směrem vně. Náš šermíř překročí vpřed svou pravou nohou a s tělem ohnutým vpřed umístí svůj hrot pod soupeřovu paži a zasáhne ho po otočení ruky z třetího do prvního. Otočením své ruky do prvního střehu se vyhne všemu nebezpečí předtím, než soupeř dokončí své cavazione; uzavře soupeřův meč mimo linku směrem vně a brání mu v návratu do připravenosti.

To vše se stane proto, že soupeř dovolí našemu šermíři postoupit příliš daleko dopředu předtím, než začne své cavazione. Kdyby ho provedl okamžitě, náš šermíř by se musel uchýlit ke contracavazione a zaútočit ve čtvrtém.

3.1.4. Druhé pravidlo jak postupovat proti soupeři bez zastavování

Hlavní střeh příslušný k tomuto pravidlu je třetí utvořený plochou těla čelem k soupeři, široce otevřeným hrudníkem a chodidly namířenými vpřed. Tělo je ohnuté a ruka s mečem se drží blízko obličeje. Hrot meče je zavěšen ve vzduchu a držen trochu vpřed, ale ne natolik vpřed, aby umožnil soupeři ho najít aniž by přišel do krátké menzury.

Při použití tohoto pravidla a střehu bys měl postupovat proti soupeři přirozenými kroky směrem vně, dokud není tvé tělo tak daleko od soupeřovy linky, že dokonce i tvůj meč je směrem k té straně mimo připravenost (bez pohybu mečem nebo rukou, ty bys měl udržovat nehybné). Jak postupuješ proti soupeři, sniž své tělo tak, aby se sklonil i hrot: takže v okamžiku, kdy tvá příčka dorazí na soupeřův hrot, je tvůj meč bezchybně v lince k soupeři. Když ho zasáhneš, nenatahuj svou ruku; místo toho postupuj vpřed tělem až k němu.

Změní-li soupeř svou perspektivu nebo směr svého meče, aby ti zabránil v tom, aby ses dostal vně, převezmi toto tempo a umísti svůj meč směrem dovnitř, aniž bys natahoval paži. Udržuj oba boky čelem k soupeři a ohni své tělo vpřed tak, aby se hrot tvého meče dostal do linky k zásahu. Nicméně nesnižuj svou paži nebo ruku: ruka by měla zůstat blízko hrotu soupeřova meče dokud ho tvé tělo úplně nemine (jedno po které straně).

Bez ohledu na soupeřův střeh by ses měl pokusit začít směrem vně. Jakmile dorazíš do menzury, tvůj soupeř může použít změnu těla nebo meče (jak bylo popsáno výše), aby ti zabránil v postupu na tuto stranu. Nicméně jakmile tvůj meč dorazí k jeho meči, měl bys stále postupovat přímo a odhodlaně proti němu (jedno po které straně).

Drží-li soupeř svůj hrot nízko směrem k zemi, měl bys úměrně tomu snížit své tělo tak, aby tvé forte uzavřelo soupeřůvu čepel mimo linku (jedno na které straně) aniž bys potřeboval další pohyb paže. Je-li soupeřův meč nízko a směrem dovnitř, doprovoď snížení svého těla úhybem tak, že otočíš svůj pravý bok od něj. Provede-li cavazione, nemůže na tebe zaútočit v tempu, ve kterém snižuješ tělo; namísto toho můžeš bezpečně postupovat k útoku a nepotřebuješ žádný pohyb k obraně.

Dovol mi ti poradit, abys při užívání tohoto střehu nikdy nepoužíval cavazioni dokud soupeř nezvedne svůj hrot, aby našel tvůj meč. Ale i v tomto případě bys měl cavazione provést bez pohybu paže nebo meče: jednoduše udělej malý úhel a drž svou pravou stranu zpátky tak, že i ruka s mečem se stáhne pryč. Takto soupeř nebude moci dosáhnout na tvůj meč. Ve stejném tempu bys měl provést šikmý krok svou levou nohou tak, aby tvůj meč skončil směrem vně, i když s ním záměrně nepohybuješ. Protože je tvé tělo ohnuté, bude v bezpečí před soupeřovými útoky. Kdyby se ti ale nepovedlo umístit tělo v průběhu změny jeho perpektivy mimo linku, zůstaneš odkrytý směrem dovnitř.

Když postupuješ směrem vně, může soupeř zvednout svůj meč a pokusit se krýt. Využij to jako příznivé tempo, abys zaútočil pod jeho mečem, otočíš svou ruku ale držíš ji ve stejné výšce.

Když je tento střeh dobře utvořen, jeho jediné zranitelné odkrytí jsou vevnitř a obličej. Nicméně obličej lze snadno krýt, protože příčka meze se drží blízko něj. Podobně nižší partie těla se udržují vzdálené a tudíž se vystavují nebezpečí jen když soupeř provede finty. Provede-li soupeř fintu dovnitř, může se snížit a zasáhnout tě v nízké lince s překrokem, když snižuješ svůj meč ke krytu.

Takže, nepohybuj svou paží, když kryješ tyto finty. Raději pohni celým tělem do strany tak, aby forte tvého meče bylo tam, kde bude krýt téměř samo o sobě, bez jakýchkoli pohybů meče. Překročí-li soupeř vpřed, zasáhneš ho, protože ho můžeš najít až k zemi dříve, než dokončí svůj útok. Snížíš-li nebo švihneš-li při krytu svou paží, budeš téměř jistě poražen.

Libovolné útoky sekem ti pravděpodobně nezpůsobí žádnou újmu. Jediný pravděpodobný terč je polovina tvé hlavy, kterou, jak jsem řekl, lze snadno krýt pomocí forte tvého meče. Seky nemohou ublížit nižším partiím tvého těla ani nemohou zasáhnout tvůj meč a rozhodit ho.

Na základě všech těchto důvodů je toto vynikající střeh k provedení útoku na soupeře bez zastavování. Jeho síla je v tom, že je pro soupeře téměř nemožné najít tvůj meč. Nicméně tato poloha není tak dobrá k zastavení ve střehu: její tvar může soupeř snadno rozrušit, zvláště když nepoužíváš svou levou ruku.

Tato tabule ukazuje třetí střeh probraný v předchozí kapitole, jedná se o tvar užitý ve druhém pravidle. Jak vidíš, meč je vysoko a mimo linku, příčka je vedle tváře. Tělo je ohnuté vpřed a nohy jsou spojené. Cílem je udržet si meč svobodný: soupeř ho nemůže najít aniž by se vystavil velkému nebezpečí, protože by musel přijít na krátkou menzuru.

Hrudník se drží plochou vstříc soupeři. Takže v tomto střehu je možno na tebe zaútočit jedině dovnitř.

Aby sis usnadnil svou obranu, měl bys postupovat po kruhu vstříc vnějšku tvého soupeře tak, aby když doražíš do menzury, bylo tvé tělo a tvůj meč vně soupeřovy čepele - pokud mezi tím neprovede změnu.

Jak moc musíš sklonit tělo závisí na tom, jak nízko je umístěn soupeřův meč. Drž příčku blízko své hlavy, abys byl více v bezpečí, měl více síly a energie.

Tato výhoda meče vychází z vyusokého třetího střehu, který jsme právě viděli. Z této polohy budeš postupně napřimovat meč a přivádět ho do linky snižováním svého těla - to jest bez jakéhokoli pohybu tvé paže s mečem nebo ruky.

Jak vidíš, meč našeho šermíře získal soupeřův a zůstane ve stejné poloze dokonce i v průběhu zásahu. Provede-li soupeř cavazione, aby se pokusil tě zasáhnout dovnitř přitom, jak postupuješ vpřed, tvé tělo už bude vpředu na prostředku délky soupeřovy čepele. Tento tvar se používá aby zabránil soupeři v úniku z linky pomocí girata a proti překroku vpřed.

Tento střeh na základě toho, že je tak vpředu, usnadňuje překročení pod soupeřovou čepelí v případě, kdy se pokusí najít tvůj meč. Ukáži tuto situaci v jedné z následujících ilustrací.

Výhoda záskaná z vysoikého střehu způsobí zásah ilustrovaný na tomto obrázku. Náš šermíř dorazí svám forte na soupeřův hrot a, udržuje svou ruku s mečem na stejném místě, skloní hrot a namíří ho na terč. Vede svou hlavu nízko a před svou rukou.

Náš šermíř udržuje tento tvar a postupuje, aby zasáhl soupeře do krku bez ohledu ne to, jestli soupeř drží svůj meč vysoko (jako je na ilustraci) nebo níže. Je-li níže, náš šermíř může jednoduše úměrně snížit své tělo (a následkem toho i svou ruku).

Zkusí-li soupeř krýt zvednutím svého meče, náš šermíř může provést cavazione na nízkou linku (otočením ruky do druhého a udržováním meče na stejném místě) a bez obtíží soupeře zasáhne.

Toto je zásah čtvrtého proti soupeři, který se snaží zatlačit vpřed s výpadem čtvrtého. Náš šermíř našel soupeřovo debole z vnějšku za pomoci svého vysokého střehu. Soupeř provede cavazione a zatlačí útok čtvrtého s pevnou nohou dovnitř v pokusu zasáhnout našeho šermíře do odkrytí, které pozoruje. Ale náš šermíř, jehož ruka je vysoko a stažená, se pomocí čtvrtého nakloní proti soupeřovu debole. Zatlačí vpřed pravou nohou trochu mimo linku, sníží své tělo nad ním a zasáhne soupeře do krku a pokračuje až k soupeřově tělu, aby dokončil překročení.

Náš šermíř zvítězí bez ohledu na jakékoli girata, které by soupeř zkusil. V tomto případě si ve skutečnosti soupeř svou obranu oslabí a náš šermíř ho může snadno zasáhnout doprostřed boku nebo do zad.

Toto je zásah druhého, kde náš šermíř překračuje pod směrem vně a soupeř má svou ruku otočenou ke čtvrtému. Náš šermíř začne ve vysokém střehu s příčkou vedle obličeje a začne kráčet k vnějšku soupeře. Soupeř je v napřímeném třetím střehu a, když ho vidí přicházet, zvedne hrot, aby uzavřel meč našeho šermíře a kryl vrchní partie svého těla.

Nicméně náš šermíř už je v menzuře: drží svou ruku ve stejné výšce a otočí ji do druhého dříve, než soupeřův meč může najít jeho čepel. Vede své tělo tak nízko jak je jen možné, což způsobé, že jeho hlava mine celou délku soupeřova meče - a takto vede svůj útok až k cíli.

Soupeř se nemůže bránit, najít čas aby vrátil svůj hrot zpátky na linku nebo provést girata.

Na této ilustraci vidíš jak náš šermíř najde soupeřův meč v nízkém třetím střehu. Začne ve vysokém střehu a sníží své tělo úměrně tomu jak jde kupředu: jakmile je v menzuře, je jeho tělo tak nízko, že najde soupeřův meč aniž by potřeboval pohyb paže.

Jak snižuje tělo, náš šermíř stahuje svůj pravý bok zpět a dává svůj levý bok dopředu. Také rozkládá váhu na svá chodidla a kolena tak, aby byl schopen postupovat tak nízko s dostatečnou rychlostí. Jeho tělo je dobře umístěné tak, aby mohl postupovat kupředu bez potřeby dalšího obranného pohybu, dokonce i v případě kdy soupeř provede cavazione nad jeho mečem - protože jednoduše soupeři nenabízí žádný terč nad svým mečem.

Jinými slovy, bez ohledu na to, zda soupeř provede cavazione nebo jinou akci, náš šermíř může stále postupovat vpřed ve svém sjednocení meče, chodidel a těla.

Na další tabuli ukáži jaké změny vycházejí z této polohy proti stejnému střehu.

Tento zásah čtvrtého nad levou nohou vychází z výhody, kterou jsme viděli na předchozí ilustraci, kde se náš šermíř sníží z vysokého střehu. Po získání předchozí výhody a bez pohybu své paže, umístí svou příčku tam, kde předtím byla jeho čepel. Běží podél soupeřovy čepele svým mečem zatímco napřimuje svůj hrot k terči a provede zásah ve čtvrtém, přitom překračuje levou nohou tak jak je vyobrazeno.

Soupeř nemůže zabránit tomuto zásahu pomocí cavazione, kterému by náš šermíř kontroval ponecháním ruky ve třetím. Zkusí-li soupeř zvednout svůj hrot a zaútočit po vysoké lince, náš šermíř zvedne svou ruku se čtvrtým a provede stejný útok, bezpečně překročí tak, jak tady vidíme.

3.1.5. Třetí pravidlo jak postupovat proti soupeři bez zastavování

První pravidlo o odhodlaném postupu, které jsem ti ukázal, je dobré, protože ti umožňuje získat výhodu dokud jsi stále v bezpečné vzdálenosti od soupeře. Jeho nevýhoda je ale, že může odhalit tvou strategii příliš brzy. Soupeř může najít příležitost k provedení změny, aby tě rozhodil a může mít dost času, aby se uchýlil k jiným diverzím, aby se zachránil.

Druhé pravidlo je dobré, protože je založené na střehu, který má jen jedno odkrytí - odkrytí tak blízko u ruky s mečem, že na ně soupeř nemůže zaútočit aniž by prošel skrze tvé forte. Tento střeh také udržuje tvůj meč svobodný, jak jsem předvedl, a nevyžaduje mnoho cavazioni. Kdyby tento střeh nebyl trochu pracný a nevyžadoval téměř úplnou nehybnost paže, byl by lepší než ten první.

Obecný nedostatek prvních dvou pravidel je, že když se bráníš, zatímco tě soupeř nemůže ohrozit, plýtváš drahocenným časem a odhaluješ svou hru - což usnadňuje soupeři možnost reagovat.

Takže ti ukáži třetí pravidlo, které ti umožní pracovat takovým způsobem, že soupeř nebude znát tvé úmysly dokud se jeho tělo neocitne v bezprostředním ohrožení. Použiješ-li toto pravidlo, nebudeš soupeři nic odhalovat a budeš moci zasáhnout tak rychle, že kdokoli se ti postaví nebude mít čas provést jakoukoli změnu nebo vůbec vykrýt tvou první akci.

Základní princip tohoto pravidle je, že soupeř tě nemůže zasáhnout dokud není v menzuře. Takže není pro tebe nezbytné být ani ve střehu nebo umisťovat svůj meč do nějaké zvláštní polohy; spíše půjdeš kupředu směrem vně dokud nevstoupíš libovolnou nohou do menzury. Tempo ve kterém umisťuješ své forte proti soupeřovu debole je tempo zvednutí nohy k vstoupení do menzury. To ti umožní uzavřít soupeřův meč mimo linku bez zastavování.

Pak poběžíš svým mečem podél soupeřovy čepele a budeš pokračovat v zásahu a udržovat si dokonalé sjednocení meče, chodidel a těla. Nikdy bys neměl švihat paží ven, jinak může tvůj soupeř vykrýt a kontrovat zatímco ruší menzuru. Když si ale budeš udržovat toto sjednocení, můžeš provést libovolnou změnu ve správném tempu.

Jsi-li směrem dovnitř a tvůj soupeř se pokusí vykrýt, měl bys změnit z třetího do druhého, při postupu vpřed snížit své tělo a zasáhnout soupeře v tempu krytu. Zatímco otáčíš do druhého, skloň svůj hrot pod jeho paži a udržuj svou ruku na stejném místě a ohýbej tělo: v tomto uspořádání zasáhneš soupeře do jeho pravého boku. Pokud soupeř zkouší krýt a zrušit menzuru poté, co najdeš jeho meč a jdeš vpřed, nebude moci vést svůj hrot zpátky na linku. Když se ale zastavíš a zaváháš v čase mezi nalezením jeho meče a okamžikem postupu vpřed, pak se bude moci vrátit na linku na základě tvé zpomalené akce.

Podobně také nešvihej svou paží nebo svým tělem kupředu a nevynucuj si svůj krok silou. Budeš-li to dělat, bude obtížné změnit na jiný záměr a vystavíš se tím nebezpečí, že budeš zasažen.

Stejnou ráznost je třeba použít při překračování v případě, kdy se soupeř pokusí vykrýt bez zrušení menzury, když najdeš jeho meč. Můžeš překročit a zasáhnout ho dříve, než bude mít vůbec čas zatlačit ti do čepele. Když ale podpoří svůj kryt ústupem z menzury, měl bys provést cavazione dříve než se dotkne tvé čepele.

Obtížné na tomto pravidle je, že když uděláš první pohyb k soupeřově čepeli, nebudeš moci použít toto tempo ke cavazione. Proto se musíš snažit vyhnout všem pohybům opačným ke cavazione. Například když náhle snížíš svou ruku, nebudeš ji moci včas zvednout v případě, kdy se soupež pokusí setkat se s tvým mečem.

Když ale hýbeš hrotem svého meče kontrolovaně a s finesou nutnou ke změně původního pohybu do jiného pohybu, když to potřebuješ, povede se ti skvěle oklamat soupeře. Jakmile umístíš svou nohu do menzury, získáš soupeřův meč. Jak se snaží potkat se s tvou čepelí a vzdorovat jí, oklameš ho pomocí cavazione a postoupíš vpřed další nohou, takže se nemůže vrátit na linku. Všechno, co v tomto okamžiku může dělat, je pokusit se zasáhnout tě pod tvým mečem pomocí půl cavazione ale tomu nebezpečí se snadno vyhneš prostým skloněním hrotu a těla na stejnou stranu jeho meče. To ho bude udržovat mimo linku zatímco tlačíš svůj útok do cíle.

Provede-li soupeř cavazione když hledáš jeho meč, nebo když zkusí jít vpřed, zasáhneš ho před koncem cavazione (pokud nezruší menzuru). Zruší-li menzuru přitom, jak se pokouší najít tvé debole pomocí cavazione, měl bys provést contracavazione, postoupit vpřed a zasáhnout ho v tom samém tempu. To je rychlejší a jednodušší než jít k jeho meči a pak provádět cavazione dříve než se soupeř dotkne tvé čepele.

Změní-li soupeř střehy (zvedne, sníží, nebo stáhne svůj meč) zatímco ruší menzuru, postup vpřed a umísti svůj meč proti jeho v okamžiku, kdy tvá noha znovu získává menzuru. Ale udělej to tak, aby kdyby na tebe jakkoli zaútočil, jsi mohl vždy postupovat dále, vykrýt a zasáhnout ve stejném okamžiku.

Tvé umístění a vzdálenost mezi tebou a tvým soupeřem by měla sloužit k tomu, aby sis uvědomoval, co ti může udělat co se týče útoku a obrany. Mysli na to, co soupeř může udělat do takové hloubky, jako například rozhození tvého meče nebo zablokování jeho dráhy a připrav se na všechny tyto možnosti. Když nedokážeš předvídat co soupeř může udělat, příležitost k převzetí akce se přihodí tak rychle, že na ni nestihneš zareagovat.

Nebudu se bavit o situacích, kdy soupeř unikne nebo se nakloní pryč od tebe, protože ty pro tebe neznamenají žádné nebezpečí. Nicméně bys měl být připraven na takový druh scénáře a jednat podle toho.

Ze stejného důvodu vynechám všechny zmínky o soupeři, který čelí tomuto pravidlu sekem. Postačí když řeknu, že pokud tak činí v okamžiku, kdy získáváš jeho meč, zasáhneš ho dřív než vůbec dokončí první polovinu seku. Dokonce i když zasazuje sek při svém ústupu, měl bys ho pronásledovat (dobře krytý) a zasáhnout ho. Nemůžeš-li na něj dosáhnout, když kryješ sek čtvrtým vevnitř, můžeš otočit svou ruku do druhého a zasáhnout ho - nebude se moci krýt. Je-li kryt směrem vně třetím, otoč do druhého pod jeho mečem a zasáhni ho úplně stejným způsobem. Nebo můžeš prostě uhnout seku a postupovat vpřed, abys ho zasáhl v tempu, ve kterém zvedá svůj meč, stahuje se, nebo na tebe útočí znovu (což je lepší než se krýt).

Takže třetí pravidlo je lepší než první dvě, ale potřebuje velmy vybroušenou znalost menzury. Nevlastníš-li tuto znalost, nebudeš mít úspěch s žádnou zmíněnou technikou, ale především s třetím pravidlem, protože to se neskládá z umisťování nebo ponechávání meče v dané poloze. Vždy si uvědomuj, kdy pohyb tvé nohy uvede tvé tělo do nebezpečné polohy - abys mohl být připraven.

Když ovládneš tuto techniku, měl by ses naučit další, jak vysvětlím níže.

Tato ilustrace ukazuje našeho šermíře ve třetím nad levou nohou, jak nachází soupeřův meč (také ve třetím střehu) směrem vně. Tato počáteční výhoda umožní našemu šermíři postupovat k soupeřově tělu.

Tato technika funguje následovně: postup do menzury bez střehu a pak najdi soupeřův meč. Jak pokládáš svou nohu do nebezpečné zóny, zaštiť se před soupeřovým mečem aniž by ses ho dotkl a pak postupuj až k soupeři, přeber libovolné tempo, které ti nabídne. I když ti neutvoří žádnou příležitost k útoku, měl bys stejně pokračovat podél jeho čepele a postupovat vpřed tak jak jsi začal, v dobré jednotě meče, chodidel a těla.

Výhoda, kterou náš šermíř vytvořil směrem vně od soupeřova meče, vede k tomuto zásahu čtvrtého proti jinému čtvrtému. Poté, co vidí našeho šermíře přicházet vpřed, aby získal soupeřův meč, soupeř převezme tempo a provede cavazione čtvrtým a k tomu ve stejném okamžiku giratu levou nohou, aby zasáhl našeho šermíře do hrudi. Ale náš šermíř, který postupuje v jednotě meče, chodidel a těla, otočí svou ruku z třetího do čtvrtého malým pohybem meče a pokračuje vpřed, využije tempo k tomu, aby zasáhl soupeře do hrdla.

Náš šermíř může odtlačit soupeřův meč z linky na základě převahy meče a také kvůli vrozené slabosti giraty. Navíc umístění paže našeho šermíře je silnější, protože není natažená.

Tento zásah druhého směrem vně pod soupeřovým mečem také plodem původní výhody viděné na tabuli 124.

Náš šermíř najde soupeřův meč směrem vně v tempu, ve kterém umisťuje svou nohu do menzury. Soupeř je ve třetím střehu a převezme toto tempo, otočí svou ruku do čtvrtého a snkloní svůj hrot, aby osvobodil svůj meč a provedl protiútok. Také provede giratu, aby uhnul tělem hrotu našeho šermíře, zatímco útočí na jeho pravý bok pod jeho mečem.

Ale když to náš šermíř vidí, ponechá svou ruku na stejném místě a otočí do druhého a ohne své tělo, proklouzne svým hrotem na nízkou linku. Tím uzavře soupeřův hrot mimo linku dříve, než ten dojde k připravenosti, a postupuje, aby ho bez zastavení zasáhl do boku.

Tato tabule ukazuje třetí, jak získává výhodu nad mečem ve druhém. Náš šermíř vlevo začne přicházet vpřed bez utvoření střehu, prostým umístěním svého meče proti soupeřově meči (aniž by se ho dotkl) jak jeho noha vstupuje do menzury. Soupeř je ve druhém střehu. Takto náš šermíř pokryje svou linku a zabrání soupeři, aby ho ze současného umístění zasáhl.

Tento druh výhody ti umožňuje postoupit vpřed a zasáhnout soupeře čtvrtým, položíš příčku tam, kde se nyní kříží soupeřův meč s tvou čepelí.

Provede-li soupeř cavazione, měl bys postupovat vpřed a zasáhnout soupeře contracavazione ve čtvrtém.

Jsi-li ale již tak daleko vpředu, že můžeš uhnout soupeřově hrotu skloněním těla, můžeš prostě otočit svou ruku do druhého a zasáhnout soupeře do pravého boku a nechat jeho čepel neškodně minout nad tebou.

Tento další zásah vychází z výhody viděné na tabuli 127. Náš šermíř získá soupeřův meč třetím proti druhému. Vidí, že soupeřův meč se nehýbe a ví, že vnitřní linka je pokrytá aniž by se dotýkal soupeřovy čepele. Takže prekročí vpřed levou nohou a takto pokryt, postupuje a provede zásah čtvrtého do horní části soupeřova hrudníku, přitom si drří svou příčku proti soupeřově čepeli. Náš šermíř také ohne své tělo kupředu, aby si prodloužil dosah.

Povšimni si prosím, že pravá pata našeho šermíře je zvednutá. To je kvůli nepřetržitému pohybu vpřed, který neustane dokud nedosáhne na soupeřovo tělo - čímž dokončí překrok.

Tento zásah také nastane poté, co náš šermíř dosáhne na soupeře s rukou ve třetím, aby se zaštítil a získal výhodu. Soupeř přebere toto tempo a sníží své tělo a hrot, zatlačí vpřed pravou nohou. Soupeřův záměr je zasáhnout našeho šermíře pod jeho mečem v tempu, které on přebírá aby našel jeho meč. Ale náš šermíř, který je umístěn ve třetím střehu, začne hledat soupeřův meč bez jakýchkoli nekontrolovaných pohybů; jakmile postřehne soupeřův záměr, upustí od první akce a změní na jinou. Skloní svůj hrot a své tělo tak, aby skončil s příčkou proti soupeřově čepeli, čímž ji uzavře mimo linku a zasáhne soupeře do hrudníku ve stejném tempu, ve kterém on tlačí vpřed.

Zkusí-li se soupeř bránit a odtlačit meč našeho šermíře pryč odotčním z druhého do třetího, stejně bude zasažen. V takovém případě náš šermíř otočí ze třetího do druhého a postoupí vpřed s tělem nízko, zasáhne soupeře do hrudi aniž by mu dal příležitost ke krytu nebo návratu na linku. To se mu povede proto, že bude mít výhodu toho, že už je v pohybu.

Pokusí-li se soupeř o cavazione ve druhém smšrem vně, aby zaútočil nad mečem našeho šermíře, ten stejně zvítězí prostým otočením do druhého, snížením těla a udeřením pod soupeřovým mečem.

Všechny tyto akce uspějí z těchto prostých důvodů: zaprvé, díky původní výhodě užité z toho, že je náš šermíř již v pohybu, zadruhé, díky třetímu střehu, který provokuje soupeře k pohybu.

3.1.6. Čtvrté pravidlo jak postupovat proti soupeři bez zastavování

Čtvrté pravidlo, které se ti chystám ukázat, je také založeno na neurčitém umístění meče v průběhu tvého postupu proti soupeři. Ale zatímco v předchozím pravidle jsi pokládal meč proti soupeřově debole a pokoušel ses postoupit směrem vně (vždy, když jsi mohl), jakmile dosáhneš menzury, v tomto pravidle budeš dělat pravý opak - což vyžaduje větší kumšt. Použiješ-li tuto techniku, soupeř nebude moci uhádnout tvůj záměr.

Zatímco ve třetím pravidle soupeř mohl vidět tvůj záměer postupovat směrem vně, v tomto se hýbeš proti soupeři s tvým hrudníkem naplocho proti jeho hrotu. Ve skutečnosti na něj budeš působit dojmem, že mu schválně nabíháš na jeho meč - tímto způsobem se bude snažit udržet svůj meč na centrální lince, aby tě zasáhl.

Nicméně jak jdeš kupředu, v okamžiku, kdy tvá noha vstoupí do menzury, se vydáš mimo linku na stranu, která se ti zdá nejvhodnější. Vstoupíš-li do menzury pravou nohou, pohneš se mimo linku doprava; vstoupíš-li levou, pohneš se doleva. Takto jedná tvá noha skončí na přímé lince, druhá mimo linku . a tvé tělo se ohne do směru nohy, která jde mimo linku. Z toho pak plyne, že tvé tělo se také pohne z linky, zatímco soupeřovy odkrytí se ti právě otevřou.

Pokusí-li se tě soupeř zasáhnout, když vstupuješ do menzury, můžeš se snadno ubránit mečem, který bude vždy blízko soupeřova. Když se ale soupeř nehýbe, měl bys pokračovat na stejnou stranu za tvou nohou a tím uzavřít soupeřův meč mimo linku. Poté zasáhni soupeře když provádíš druhá krok; ale je třeba, aby tvůj druhý krok byl krátký a rychle následoval za prvním krokem, abys neztrácel žádný čas.

Zkusí-li soupeř otočit svůj hrot vstříc tvému tělu když provádíš první krok ven z linky, pohni se vpřed druhou nohou (která by v tu chvíli měla být ve vzduchu) a ohni své tělo nad ni. Takto se pohneš pryč z linky (a uzavřeš soupeřův meč) na opačné straně. Pak pokračuj vpřed a zasáhni soupeře.

Všechny tyto techniky náleží situaci, kdy soupeř udržuje svůj hrot dost vysoko na to, aby byl v lince s vyššími partiemi tvého těla (nezáleží na tom jestli trochu výš nebo níž). Nicméně je-li jeho hrot namířen proti tvému kolenu, nebo ještě níže, měl bys pokračovat tvou nohou přímo proti němu; když tvá noha vstoupí do menzury, uzavři jeho meč dole svým mečem tak, aby ho nemohl zvednout. Dej si pozor, abys přitom nasklonil svůj hrot tak moc, abys neskončil pod soupeřovou čepelí, v takovém případě by tě soupeř mohl zasáhnout aniž by ti dal příležitost ke krytu, protože bys nejprve musel provést contracavazione. Když ale udržíš svůj hrot ve správné výšce, měl bys být schopen zasáhnout soupeře v tempu jeho cavazione.

Je-li soupeř směrem vně, nepotřebuješ doprovázet svůj zásah obranným pohybem; jsi-li ale směrem dovnitř, tvá ruka by se měla lehce otočit směrem ke čtvrtému střehu, ale otočení nedokončovat. I tady si dávej pozor na to, abys příliš nesnižoval svou příčku, protože pak by ses vystavil riziku zásahu skrze úhel, který vytvoříš od ruky ke hrotu (jak připomenu pod ilustracemi).

Vytvoříš-li takový úhel, nebudeš se moci krýt bez velkého úsilí a i kdyby tvůj kryt uspěl, vystavíš jinou část svého těla v nebezpečí protože to bude vyžadovat velký pohyb.

Když budeš postupovat správně mečem podpořeným nohou a tělem, všechny tyto techniky se povedou. Proto je toto pravidlo lepší než ty předchozí. Později ti ukáži jiné pravidlo podobné tomuto, ale ještě propracovanější. Bude potřebovat lepší úsudek, protože tě vystaví většímu nebezpečí - ale zasahování bude do jisté míry snazší. Povede-li se ti naučit se používat základy tohoto pravidla, budeš postupovat bezpečně a bez překážek. Toto pravidlo je velmi klamné, víc než kterékoli z těch, které jsem ti dosud ukázal.

Zde je náš šermíř ve čtvrtém střehu s pravou nohou otočenou na stranu od linky a s tělem ohnutým nad nohou. Meč je v přímé lince pod soupeřovým třetím střehem. Tento postoj se utvoří tak, že začne z větší vzdálenosti a dojde se do něj plochou hrudníku proti soupeřovu hrotu. Hned jak se jeho levá noha přiblíží k menzuře, vyvede náš šermíř svou pravou nohu mimo linku a ohne své tělo nad ni. Tím vyvede své tělo z připravenosti soupeřova meče a umístí se do polohy, ze které lépe vyhodnotí kam udeřit. Protože náš šermíř ponechá svůj meč v bezchybné lince pod mečem soupeře, ztíží tím soupeři nalezení meče a přinutí ho zaváhat.

Když se soupeř v tento okamžik nepohne, náš šermíř může namířit svou zbraň na odkrytí blízko soupeřova meče a uzavřít soupeřovu čepel mimo linku; může pak pokračovat a zasáhnout soupeře (aniž by se dotkl jeho meče) překročením levou nohou vpřed směrem dovnitř.

Jestliže ale soupeř následuje tělo našeho šermíře (ohnuté nad jeho pravou nohou) hrotem svého meče, náš šermíř by pak měl ohnout své tělo nad svou levou nohou, čímž vyjde z linky na opačnou stranu. Takže samotný soupeřův pohyb nabídne našemu šermíři odkrytí kam umístit svůj meč: začíná-li meč našeho šermíře pod soupeřovým, a soupeř pohne svým vlastním mečem, aby sledoval soupeřovo tělo, meč našeho šermíře skončí na straně. Takto náš šermíř může uzavřít soupeřův meč mimo linku pouhým vedením své čepele vpřed po stejné lince, na které byl soupeřův meč předtím, než se pohnul. Podaří se to díky pohybu těla, které se ohne na druhou stranu; za takových okolností je pohyb těla rychlejší než pohyb ruky.

Tím, že náš šermíř pokračuje dalším krokem, velmi rychle překročí, uzavře soupeřův meč podle přiležitosti na jedné ze stran mimo linku.

Všechny tyto úkony by se měly provádět bez přerušení. Na ilustracích se může zdát, že náš šermíř po provedení kroku napříč čeká na tempo; ale účelem je pouze ukázat polohu nohou, paží a meče. Ve skutečnosti by se toto vše mělo provést rychle a bez zastavení.

Nesleduje-li soupeř obrys těla našeho šermíře v okamžiku, kdy se sklání nad příčným krokem, měl by náš šermíř překročit vpřed a uzavřit soupeřův meč mimo linkiu - stejným pohybem a bez přerušení - a pak pokračovat vpřed.

Nicméně sleduje-li soupeř první pohyb svým hrotem, tělo našeho šermíře by mělo jít na opačnou stranu, uzavřít soupeřův meč mimo linku a zabránit soupeři, aby vedl svůj meč zpátky do připravenosti.

Ať už náš šermíř jde přímo doleva nebo doprava, měl by svůj meč a ruku vždy držet v lince se soupeřovými, aby se mohl lépe bránit v případě, že soupeř zaútočí v tempu příčného kroku.

Budeš-li jednat s rozvahou, toto vše by se mělo docela snadno dařit. Vem si k srdci, že bys měl dorazit do polohy zobrazené na ilustraci aniž bys jakkoli hnul paží nebo mečem; tělo samotné by mělo nést meč - jinak se vystavíš nebezpečí.

Po vyvedení své nohy pryč z linky (jak jsme viděli na předchozím obrázku) náš šermíř pokračuje nalezením soupeřova meče, oba šermíři jsou ve třetím střehu. Jinými slovy, po vyvedení své pravé nohy směrem vpravo od linky náš šermíř vidí, že se soupeř nepohnul, takže na základě toho, že on své tělo vyvedl z linky, je náš šermíř schopen odhalit soupeřova odkrytí. Takže náš šermíř okamžitě zvedne svou levou nohu a uzavře soupeřův meč mimo linku.

V takovém případě se soupeřův meč nemůže vrátit na linku bez cavazione; takže náš šermíř ho snadno podle plánu porazí tím, že bude pokračovat vpřed svou levou nohou podél linky soupeřova meče. Provede-li soupeř cavazione v okamžiku, kdy je jeho meč nacházen, náš šermíř může svou pravou nohu vést na linku levé a zasáhnout svého soupeře ve třetím pouhým natažením ruky bez jiného pohybu. To vyruší účinek cavazione.

Neudělá-li nebo nerozhodne-li se udělat soupeř cavazione, může ho náš šermíř zasáhnout ve čtvrtém střehu prostým postupem vpřed, bez potřeby vést svou pravou nohu po lince s levou. Může to provést bez doteku se soupeřovým mečem, pokud se soupeř při pokusu o obranu nerozhodne záměrně dotknout. V obou případech dostačuje kryt poskytnutý našemu šermíři k tomu, aby se vyhnul zranění.

Zásah čtvrtého střehu, který zde vidíš, vychází z výhody uzavření soupeřova meče směrem dovnitř (jak jsi viděl na předchozím obrázku) a ze směru soupeřova meče, který byl předtím v nataženém třetím a teď se nachází v třetím v úhlu. Poté, co se pohnul mimo linku, umístí náš šermíř svůj meč k odkrytí skrze soupeřovo debole, aniž by se čepele dotkly. Takže dorazí příčkou proti soupeřově čepeli a postupem vpřed způsobí, že soupeřova ruka utvoří úhel, jak je vidět na obrázku. Čím blíž se dostane náš šermíř k soupeři, tím větší je úhel. Jediné, co může soupeř udělat, je pokus o kryt.

Tato technika se povede proto, že v okamžiku, kdy jsi připraven zasáhnout soupeře, jsi již tak daleko vpředu, že soupeř nemá jinou možnost než ustoupit a vykrýt. Kdyby pak náš šermíř vyměnil linku, zase by zvítězil, takže se soupeř skutečně nemůže bránit. To ukazuje jak důležitá je výhoda linky, umístění chodidel a krátkost menzury.

Tady vidíš našeho šermíře ve třetím střehu s čepelí právě pod soupeřovou, která je také ve třetím střehu. Tato akce také začíná z větší vzdálenosti, jak jsme viděli dříve. Rozdíl je ten, že náš šermíř má v okamžiku přiblížení k menzuře pravou nohu vpředu; takže provede příčný krok levou nohou a ohne své tělo nad ní, aby se dostal z připravenosti. Drží svůj meč právě pod soupeřovou čepelí v přímé lince, aby byl připraven se bránit a byl schopen malým pohybem využít výhody jakéhokoli odkrytí.

Nepohne-li soupeř svým hrotem, náš šermíř by měl zatlačit vpřed svou pravou nohou v lince levé tak, aby se úplně pohnul mimo linku a odkryl soupeřova odkrytí směrem vně. Pak namíří svůj meč na ta odkrytí, která odhalil v tempu kroku své pravé nohy a naváže zásahem soupeře vedle jeho meče, aniž by se meče dotkl.

Sleduje-li soupeř svým hrotem tělo našeho šermíře, když ten provádí příčný krok, měl by náš šermíř přesunout úhel svého těla z levé na pravou nohu, čímž uhne z linky na druhou stranu. Pak by měl překročit vpřed levou nohou, umístit svůj meč do čtvrtého střehu dovnitř soupeřovy čepele a zasáhnout ho bez dotyku čepelí.

To vše se snadno podaří, protože v takovém typu kroku má náš šermíř vždy jednu nohu mimo linku soupeřova hrotu; tudíž se může pohnout úplně mimo linku právě na tu stranu, pokud ho soupeřův hrot nesleduje. A i když ho soupeřův meč sleduje, náš šermíř může ohnout své tělo nad nohou, která zůstala v lince, umístit svůj meč na stejnou stranu (čímž soupeři zabrání, aby se vrátil na linku) a může pokračovat zásahem na kterékoli odkrytí, co se odhalí.

Tato výhoda třetího střehu proti třetímu střehu vychází z toho, že náš šermíř vede svou levou nohu příčným krokem mimo linku. Náš šermíř se pohnul přímo proti soupeřovu hrotu (dodržoval pravidla popsaná výše) a, po přovedení své levé nohy mimo linku příčným krokem, okamžitě zvědne svou pravou nohu, čímž vyvede své tělo z připravenosti.

Ve stejný okamžik umístí svůj meč vedle soupeřovy čepele, čímž zabrání soupeři, aby mu šel vstříc. Odsud náš šermíř pokračuje ve třetím střehu až k soupeřově telu, aniž by se dotkl jeho meče.

Je-li si náš šermíř jistý, že může vzdorovat tlaku soupeřovy čepele, může zasáhnout aniž by si dělal starosti z toho, že se soupeř dotkne jeho meče při pokusu odtlačit ho pryč. Vykryje-li soupeř v tempu a zruší-li menzuru, náš šermíř otočí svou ruku do druhého střehu a půjde pod soupeřovým mečem dříve než ten bude mít čas dotknout se jeho čepele.

Provede-li ale místo toho soupeř cavazione ze stejného třetího střehu, měl by náš šermíř otočit svou ruku ze třetího střehu do čtvrtého a zasáhnout pokračováním vpřed po stejné přímé lince svou levou nohou. Oslabí to soupeřův meč a vyžaduje to menší pohyb paže.

Výhoda zobrazená v předchozí ilustraci končí zásahm ve třetím, který vidíme zde. Jakmile se náš šermíř pohne pryč z linky, namíří svůj meč vstříc odkrytí, které najde vedle soupeřovy čepele, a, zatímco se udržuje krytý, postupuje pravou nohou vpřed, následuje levou a provádí zásah dle vyobrazení. Úspěch tohoto zásahu zčásti plyne z toho, že soupeř nic neudělá, když se náš šermíř pohne pryč z linky; takže nevykryje - a doopravdy nemůže vykrýt, aniž by zrušil menzuru.

I když soupeř zruší menzuru a vykryje se, náš šermíř ho může zasáhnout pod mečem bodem ve druhém střehu, ohnutím těla trochu níž a proniknutím hlavou za soupeřův hrot (ve stejném tempu) dříve, než má soupeř šanci napřímit svůj meč.

Zkusí-li soupeř vykrýt a kontrovat pomocí cavazione ve třetím střehu, měl by náš šermíř otočit svou ruku ze třetího střehu do čtvrtého a zasáhnout dříve, než cavazione skončí.

V tom okamžiku soupeř nemá moc na vybranou, protože se náš šermíř už pohnul o tolik kupředu. Jak jsem již řekl jindy, jakmile je náš šermíř v poloze k zásahu, soupeř může jen zrušit menzuru, protože náš šermíř, který se pohybuje vpřed, má mnoho možností, ze kterých si může vybírat.

Tento další zásah vychází z toho, že náš šermíř vykročil levou nohou mimo linku. Po položení své nohy na zem náš šermíř spatří, že ho soupeř sleduje svým hrotem; takže umístí svůj meč proti odkrytí vytvořenému soupeřem (směrem dovnitř, vedle jeho meče), čímž uzavře soupeřův hrot mimo linku a zabrání mu, aby se vrátil do připravenosti. Pak překročí levou nohou bez zastavování až k soupeřově tělu.

Zkusí-li soupeř krýt, nepovede se mu to, pokud nezruší menzuru a nevyvede svůj hrot mimo linku. Nicméně i tohle je nemožné proti takto umístěnému šermíři. Náš šermíř jednoduše otočí svou ruku ze čtvrtého střehu do druhého a ohne své tělo doleva (tady vidíme našeho šermíře ohnutého doprava, přibližně na stejném místě jako ve vnitřním druhém střehu, ale trochu níže a směrem vně).

Tato další ilustrace ukazuje našeho šermíře ve třetím, jak zasahuje soupeře, který je ve druhém a snaží se udeřit spodem. Náš šermíř vyvedl svou levou nohu přuč z linky; po zatlačení vpřed pravou nohou umístil svůj meč vedle soupeřova, aby ho uzavřel mimo připravenost. Soupeř převezme toto tempo, otočí svou ruku ze třetího do druhého a sníží své tělo a hrot, aby zasáhl našeho šermíře zespod. Ale náš šermíř, který nedokončil pohyb svého meče (a jen si kryl svou linku), zůstane ve třetím střehu a ve stejném tempu skloní svůj vlastní hrot. Ve stejný okamžik vede svou levou nohu vpřed a sníží své tělo a ruku, ale drží svou ruku trochu zpět, aby zůstal blízko soupeřova debole. Náš šermíř také trochu zvedne svůj hrot, aby ho shora posílil. Jeho bod ve třetím překáží soupeřovu meči a díky kontaktu obou čepelí pronikne ještě dále.

Soupeřův meč skončí velmi nízko, protože se snaží krýt hned jak spatří bezprostřední nebezpečí. Jeho obrana selže na základě forte našeho šermíře.

Čtvrtý střeh, který zde vidíš, je pod druhým a zobrazuje našeho šermíře s levým ramenem před pravým. Náš šermíř se pohne levou nohou pryč z linky; po zvednutí pravé nohy ji přivede na stejnou linku, aby odkryl soupeře směrem vně. I když je soupeřova ruka docela vysoko, je vidět jeho hlavu od prostředka čepele dále; na základě toho můžeš vnímat útočný záměr za tímto čtvrtým střehem.

Otočí-li soupeř svůj hrot, aby zůstal v připravenosti v průběhu kroku našeho šermíře mimo linku, náš šermíř bodne ve čtvrtém směrem dovnitř a v tom tempu zasáhne, přitom stále drží svůj meč v obraně (a bez kontaktu se soupeřovou čepelí). Nepohne-li se ale soupeř, může náš šermíř zasáhnout nad mečem ve čtvrtém střehu směrem vně, jak uvidíme na následující ilustraci.

Zásah, který vidíme, vychází z výhody předchozího čtvrtého střehu - který byl umístěn pod soupeřovým mečem ve druhém. Když se náš šermíř pohne tělem mimo linku, vidí, že soupeřova hlava je odkrytá směrem vně. Takže okamžitě umístí svůj meč vstříc tomu odkrytí, natáhne svou nohu a paži a klouzáním podél soupeřovy čepele způsobí, že ta se skloní dolů (jak vidno). Čtvrtý střeh je na tuto stranu velmi silný, zatímco druhý je dost slabý.

Soupeři by bylo k ničemu kontrovat giratou ve čtvrtém. Náš šermíř by jednoduše sklonil svůj hrot proti soupeřově pravé straně a zasáhl ho v tempu jeho přicházení vpřed - dříve než by soupeř stihl dokončit svou giratu a otočit svou ruku.

Sleduje-li soupeř našeho šermíře hrotem v průběhu jeho kroku mimo linku, náš šermíř převezme toto tempo a zasáhne směrem dovnitř ve čtvrtém, protože jeho ruka se už nachází v této poloze.

Zde vidíš našeho šermíře jak získává převahu meče ve třetím střehu nad nízkým třetím střehem. Náš šermíř přijde z vnějšku menzury bez zastavování nebo utváření střehu a vede své tělo a meč takovým způsobem, že, jakmile je v menzuře, nachází se v této poloze. Zkusí-li soupeř zaútočit na libovolnou stranu v průbehu přicházení našeho šermíře do menzury, bude mu to k ničemu; ve skutečnosti tato převaha dává našemu šermíři ještě lepší příležitost k zásahu. A to proto, že tento tvar nevyžaduje žádný náhlý pohyb směrem dolů ani v nohách, v těle nebo v meči a umožňuje našemu šermíři pohotově využít každé přiležitosti.

Odsud, když se soupeř nepohne, bude náš šermíř pokračovat zásahem vedle soupeřova meče a v lince se soupeřovou paží (aby zůstal krytý). Jestliže ale soupeř provede cavazione a zahájí útok směrem vně, náš šermíř udeří ve třetím střehu.

Nepohne-li se soupeř, náš šermíř by měl zasáhnout čtvrtým, aby si držel krytý směr dovnitř.

Tento zásah čtvrtého s levou nohou vpřed proti třetímu následuje výhodu, kterou náš šermíř získal v předchozí ilustraci proti nízkému třetímu střehu. Tato akce nastane protože náš šermíř získá výhodu a pokračuje vpřed blízko soupeřova meče; tím bude tak dobře krytým že i kdyby soupeř provedl cavazione směrem vně, náš šermíř by stále zasáhl ve třetím střehu aniž by potřeboval jakýkoli další obranný pohyb.

Takže dokonce i bez jakéhokoli dalšího jiného pohybu na straně našeho šermíře se soupeř nemlže zachránit, aniž by zrušil menzuru a zvedl svůj meč ke krytu na některé straně, čímž vyvede svůj hrot pryč z linky. To vše dává našemu šermíři dostatečnou příležitost k zásahu druhým střehem dovnitř nebo zespoda, podle toho na kterou stranu se soupeř pokusí krýt. Tělo našeho šermíře bude tak daleko mimo linku, že může udržovat své pravé rameno bezpečně v lince s pravým ramenem soupeře.

3.1.7. Páté pravidlo jak postupovat proti soupeři bez zastavování

Nyní ti odhalím další tvar, který můžeš použít proti tvému soupeři. Tato technika je jemnější než jiné a dokážeš-li bezpečne přijít na místo, odkud se provádí, zasáhneš svého soupeře aniž by ses vystavil ohrožení.

Tvar je následující. Když je tvůj soupeř v jakémkoli střehu, který mu vyhovuje, přibližuješ se k němu; ale jakmile se dostáváš blíže k menzuře, pomalu pohybuješ svým mečem do polohy, ve které ho nakonec zamýšlíš mít. Takto když se dostaneš do menzury, bude tvůj meč přesně tam, kde ho chceš mít.

Jak jsem zmínil jinde, meč by měl jít na slabší stranu soupeřovy čepele a také v tomto pravidle bys jej tam neměl umisťovat, dokud nejsi v menzuře. Nicméně zde nepokládej hrot meče proti soupeřovu hrotu (jak platilo pro jiná pravidla); místo toho jím pohni tak daleko vpřed, abys mohl položit svůj hrot proti soupeřově příčce. Jinými slovy by tvůj hrot měl být blízko soupeřovy příčky, ale ne moc za ní, a měl by v této poloze zůstat. Neměl by být ani nad ani pod soupeřovou příčkou, ale měl by být na některé straně vzhledem k postoji tvého soupeře.

Tvůj hrot by také měl mířit lehce dolů, spíše než nahoru, a to ze dvou důvodů. Zaprvé, umožní ti to provést rychle cavazione kdykoli ho budeš potřebovat. Zadruhé, protože tvůj soupeř musí snížit svou příčku, aby se dostal k hrotu tvého meče, nabídne ti tak dobré tempo, protože už budeš v dopředném pohybu a tvůj hrot bude velmi blízko k soupeři.

Když přicházíš s mečem v této poloze, měj na paměti, že když je tvůj soupeř ve třetím nebo čtvrtém střehu, měl bys držet čepel v přímé lince od hrotu k tvému zápěstí; také tvá paže by měla být dost natažená, aby ses mohl ubránit malým pohybem proti všem útokům, které mohou nastat mezi tímto časem a časem, kdy dorazíš na terč (nebo kdykoli jindy). Zkrátka meč a tělo musí být umístěny tak, aby forte mohlo bez velkého zmatku krýt.

Je-li tvůj soupeř v prvním nebo druhém střehu, měl bys pořád mířit svým hrotem proti jeho ruce s mečem, ale tentokrát pod jeho příčku. Drž svůj meč tak, aby tvá ruka neutvářela žádný úhel.

Zkusí-li soupeř na tebe udeřit, můžeš vykrýt a zasáhnout ho v jednom tempu stejným střehem nad a směrem vně od soupeřova meče. Měl bys také na stejnou stranu vést své nohy, abys udělal menší pohyb, lépe se kryl a byl v silnější poloze.

Nereaguje-li soupeř na tvé přicházení a když jsi umístil svůj meč výše popsaným způsobem, změň namíření svého hrotu ze soupeřovy ruky na jakékoli blízké odkrytí na jeho těle. Ve stejný okamžik se kryj příčkou v místě, které nejpravděpodobněji přiláká soupeřův protiútok. Podpoř tuto akci pohybem těla tak, abys minimalizoval pohyb meče. Když tímto způsobem budeš pokračovat vpřed, budeš schopen dostat se k soupeři dříve než bude moci změnit taktiku.

Otočí-li soupeř svou ruku do třetího nebo čtvrtého střehu v průběhu tvého přibližování se k terči, měl bys vykrýt směrem dovnitř a pokračovat v přicházení. Když se bude nalézat v nízkém třetím střehu, nebo ve čtvrtém střehu s hrotem mířícím dolů, měl bys namířit svůj hrot proti jeho příčce, nad jeho rukou a jakmile jsi v menzuře, udeřit na jeho tělo zatímco se kryješ příčkou. Soupeř umístěný v takových nízkých střezích může dělat jen velmi málo, protože jakmile se pokusí zvednout svůj hrot (předtím namířený dolů), v průběhu tvého přicházení najde tvé forte. A ty dorazíš na terč tak rychle, že prakticky nebude mít příležitost ke krytu.

Dej si pozor na to, abys při umisťování tvého meče popsaným způsobem byl vždy ve čtvrtém střehu, vně i vevnitř, nad i pod. Tvůj hrot by měl vždy mířit na soupeřovu ruku a příčku; ale měl bys ho udržovat dost daleko na to, abys mohl provést cavazione nebo umístit ho jinam dříve, než se ho může soupeř dotknout.

Čím blíže se dokážeš dostat k soupeřovu tělu s mečem v takovém postavení, tím lépe tvé záměry uspějí. Tudíž aby ses dostal správným způsobem blíže, měl bys vést svůj meč vpřed bez zaváhání a tak, abys ses mohl kdykoli vzdát svého původního záměru a změnit na jiný, když bude zapotřebí.

Protože v tomto pravidle můžeš klamat tím, že položíš svůj meč do dané linky jen proto, abys ho položil na jinou, měl bys mít na paměti, že pokusí-li se tě soupeř (ve třetím nebo čtvrtém střehu) zasáhnout v tempu tvého příchodu do menzury, měl bys vždy krýt na stranu, kde se nachází tvůj meč a tvé tělo. Budeš-li držet své tělo na jedné straně a meč na druhé, můžeš být oklamán a technika může celá selhat. Pamatuj, že meč musí být vždy doprovázen tělem a nohama a žádný tento prvek nelze oddělit od ostatních.

Krytí (směrem dovnitř i ven) by mělo být prováděno rukou ve čtvrtém střehu. Když ale budeš krýt meč umístěný pod a směrem vně, měl bys otočit do třetího střehu. Tak ruka provede jen malý pohyb, protože se otočí jen drobně nebo vůbec ne.

Další pravidlo, které uvidíme, je dokonce ještě bezpečnější a jemnější. Soupeř si v něm ani neméže dovolit použít levou ruku, což mohl udělat v prvním pravidle a občas i v těch ostatních - do té míry, do jaké tvůj meč zůstává na místě, aby převzal soupeřovo tempo. V dalším pravidle (šestém), meč nebude nikdy tak natažený, aby umožnil soupeři, aby ho našel svou levou rukou, jak brzy poznáš.

Zde vidíš čtvrtý, kde je meč položený směrem vně s hrotem namířeným proti soupeřově příčce, který je ve třetím střehu. Náš šermíř začal přicházet malými kroky z místa mimo menzuru; vede svůj meč tak, aby v okamžiku příchodu do menzury byl již ve zobrazené poloze. Chce-li soupeř najít hrot našeho šermíře a zatlačí-li vpřed ve druhém střehu, aby se k ní navázal, našemu šermíři postačí provést malé cavazione hrotem. To je hlavní důvod proč držet meč v této poloze.

Nehýbe-li se soupeř, může náš šermíř pokračovat k zásahu jakmile je v žádané menzuře, protože jeho hrot je již velmi blízko k soupeři.

I když se zdá, že soupeř může snadno najít meč našeho šermíře, ten je ve skutečnosti dost svobodný. Soupeř může doufat, že najde jeho debole, ale ve skutečnosti najde forte, díky plynulosti akce našeho šermíře, který pokračuje vpřed bez zastavování.

Zatlačí-li soupeř vpřed po přímé lince, aby zasáhl našeho šermíře do odkrytí nad jeho mečem, tomu, jehož hrot je nmířený proti soupeřovu forte, postačí trochu zvednout svůj hrot a natáhnout paži do čtvrtého střehu. Tímto způsobem náš šermíř zasáhne soupeře do hrudi nad mečem.

Tento zásah čtvrtého nastane následujícím způsobem. Soupeř je ve třetím střehu. Náš šermíř přichází vpřed a namíří svůj meč nad soupeřovu příčku směrem vně; přitom náš šermíř odhalí soupeři odkrytí na hrudi, nad svým mečem. Takže se soupeř rozhodne zatlačit útok s rukou v přímé lince a zasáhnout našeho šermíře v tempu jeho příchodu vpřed, a přitom si krýt svou vlastní linku. Ale náš šermíř pokračuje vpřed sjednoceným tělem i nohama a udržuje si meč nízko, klidný a namířený na soupeřovu příčku. Takto provede velmi zdrženlivé cavazione a pokračuje vpřed levou nohou, potká soupeřův meč ve čtvrtém střehu v tempu soupeřova útoku. Náš šermíř také umístí svouy příčku (která se již nachází před jeho tělem) proti soupeřově debole a tímto způsobem pokračuje dál až k soupeřově tělu.

Nehýbe-li se soupeř, může nho náš šermíř stále zasáhnout stejným čtvrtým střehem; provede tak nad soupeřovým mečem prostým pozvihnutím svého hrotu a vede ho vpřed spolu s forte proti soupeřově debole. Soupeř se nemůže bránit aniž by zrušil menzuru, v kterémžto případě náš šermíř bodne pod ve druhém střehu dříve, než soupeř stihne zvednout svůj meč.

Zkusí-li se soupeř zachránit provedením cavazione ve čtvrtém střehu, náš šermíř (který postupuje přímo vpřed ve čtvrtém) zůstane ve čtvrtém a bez jakéhokoli obranného pohybu vykryje a zasáhne ve stejném tempu.

Náš šermíř, ve čtvrtém střehu s hrudníkem plně odkrytým, umístil hrot svého meče směrem dovnitř proti příčce soupeřova meče, který je ve třetím. Náš šermíř sem dorazí malými kroky z místa mimo menzuru, jak bylo řečeno v tomto pravidla (i když je takto stejně vhodné postuypovat ve všech ostatních pravidlech). Jak se pohybuje vpřed, náš šermíř pomalu umístí svůj meč do vyobrazené polohy, aby vyprovokoval soupeře k zahájení útoku nebo k nalezení hrotu našeho šermíře.

Když se soupeř nepohne, náš šermíř dorazí svým hrotem až k jeho příčce. Nastane-li taková situace, měl by náš šermíř zatlačit bod na soupeřovo tělo a udržovat si své forte proti soupeřově debole. Měl by pak podle situace zasáhnout ve čtvrtém nebo třetím.

Ve všech případech by náš šermíř mel pokračovat skrz, bez ohledu na to, zda soupeř udělá tempo nebo ne, nebo jestli postupuje či ustupuje.

Z této výhody se bude odvozovat zásah zobrazený na další ilustraci.

Tato ilustrace zobrazuje našeho šermíře, jak zasahuje soupeře čtvrtým v průběhu soupeřova pokusu o útok také ve čtvrtém. Vychází z dopředného pohybu hrotu meče našeho šermíře, který je namířený na soupeřovu příčku směrem dovnitř. Když soupeř spatří tento hrot tak blízko svého vlastního forte,otočí svou ruku ze třetího do čtvrtého, aby si kryl vrch těla, našel hrot našeho soupeře a zaútočil na něj. Ale náš šermíř, si toho všimne a protože jeho meč se nehýbe, jednoduše pokračuje vpřed, provede malé cavazione ve čtvrtém střehu (neudělá žádný obranný pohyb). Pak zasáhne soupeře do hrudníku skrze úhel utvořený obranným čtvrtým a beží podél soupeřovy debole směrem vně, jak vidno.

náš šermíř také zvítězí smeřem dovnitř i kdyby se soupeř vůbec nepohnul; a může provést podobný zásah směrem dovnitř, kdyby se soupeř pokusil o kryt ve třetím střehu.

To vše vychází z toho, že náš šermíř je v pohybu. Jak jsem řekl dříve, to mu umožní postupovat rcyhle a způsobí, že se soupeř pohne i když se tvůj meč nehýbe.

Tento další čtvrtý je směrem vně, s hrotem namířeným na příčku soupeřova meče, který je ve druhém střehu. Opět náš šermíř odhaluje svůj hrudník, aby vylákal soupeře k útoku a pak ho porazil jednotempovým krytem a protiútokem.

Nepohne-li se soupeř, náš šermíř bodne svým hrotem nad soupeřovým mečem a, udržuje si svou příčku ve stejné výšce, zasáhne soupeře čtvrtým. Tento zásah bude předveden na další ilustraci.

Tento zásah vychází z polohy zobrazené v předchozí ilustraci. Náš šermíř, který byl ve čtvrtém s hrotem svého meče namířeným na soupeřovu příčku, dorazil do menzury aniž by se soupeř pohnul. Takže okamžitě zvedne svůj hrot nad soupeřovu příčku a udržuje si svou ruku ve čtvrtém střehu; překročí vpřed svou levou nohou, vede svým pravým ramenem a natažením ruky. Takto zasáhne soupeře do hrudi bodem ve čtvrtém. Přirozená síla, kterou meč má do této strany, způsobí, že soupeřův hrot se odkloní a, jak vidíš, zabrání soupeři v krytu.

Stejný zásah ze čtvrtého střehu nastane, když soupeř provede cavazione a pokusí se o zásah druhým směrem dovnitř; náš šermíř bude rovnocenně krytý stejným čtvrtým střehem.

Tento zásah čtvrtého nastane proto, že náš šermíř ve čtvrtém střehu dorazí do menzury a jeho soupeř se nehýbe a pak zvedne svůj meč nad soupeřovu příčku - jak jsme viděli na přechozím obrázku. Na tomto místě se ale soupeř pokusí provést cavazione ve druhém a zasáhnout našeho šermíře směrem dovnitř, domnívaje se, že ten se bude krýt na opačnou stranu. Soupeř také počítá s tím, že přetlačí meč našeho šermíře a zruší jeho kryt na základě výhodného úhlu utvořeného druhým střehem - ale tato víra ho zklame.

Náš šermíř již namířil svůj hrot na soupeřovo tělo, takže pokračuje vpřed a pouze vede svou paži s mečem směrem dovnitř místo toho, aby ji natahoval (což činil v předchozí ilustraci). Takže náš šermíř sváže soupeřův hrot svou příčkou dříve, než soupeř dokáže dokončit své cavazione; proto je soupeřův meč na obrázku vidět tak nízko a proto není paže našeho šermíře při jeho obraně tak natažená.

Následuje jiný scénář ke stejnému zásahu. Náš šermíř dorazí do menzury a soupeř se pokusí zaútočit na odkrytí, které vidí na horní části těla našeho šermíře. Ale náš šermíř provede cavazione ve čtvrtém střehu, vykryje a kontruje směrem dovnitř, čímž způsobí, že hrot soupeřova meče ukazuje dolů v marném pokusu vykrýt meč našeho šermíře. Na základě cavazione se mu nepovede najít meč našeho šermíře a soupeřova čepel propadne dle popisu pryč.

Dále náš šermíř může vykrýt a zasáhnout nad, jak jsme viděli na předchozím obrázku, dokonce i když se soupeř pokusí vzdorovat. Je to možné díky výhodě linky: soupeř se pokusí vzdorovat silnější části meče našeho šermíře svou vlastní slabší částí.

Třetí střeh ukazuje hrot našeho šermíře namířený na soupeřovu příčku v nízkém třetím střehu. Náš šermíř toto učiní poté, co si všimne, že soupeř umístěný v takto nízkém střehu, má horní část těla celou nekrytou, i když si drží tělo zpátky. Takže položí svůj meč nad soupeřovu čepel s hrotem namířeným na příčku, aby přinutil soupeře zvednout svůj meč na kteroukoliv stranu a pak převezme tempo tohoto pohybu.

Pokud to soupeř neučiní a nepohne se, může náš šermíř pokračovat vpřed a zasáhnout ho stejným třetím střehem, narovná hrot proti soupeřově hrdlu blízko pravé paže.

Náš šermíř by si měl vždy udržovat příčku blízko soupeřovy čepele, aby byl lépe chráněn při postupu vpřed k zásahu třetím střehem. Tato blízkos zajišťuje, že soupeř nebude schopen zasáhnout našeho šermíře vklouznítím pod jeho čepelí, zatímco náš šermíř si dává pozor, aby nikdy nevedl svůj meč mimo linku a vystavil se nebezpečí.

Tento zásah třetího vychází z výhody zobrazené v předchozí ilustraci - nízký třetí střeh s hrotem namířeným na soupeřovu příčku. Jakmile se náš šermíř dostane do menzury a vidí, že se soupeř nehýbá, pokračuje k soupeřovu tělu dokud nedorazí na terč.

To se také stane i kdyby se soupeř pokusil zasáhnout našeho šermíře do libovolného odkrytí. Náš šermíř musí nepřetržitě pokračovat vpřed, protože je dobře krytý, a dorazí na terč před dokončením soupeřova cavazione nebo než se soupeřův hrot zvedne do výšky příčky našeho šermíře.

Soupeř se tudíž nemůže bránit aniž by zrušil nohama menzuru (protože jeho tělo už víc zpátky nemůže). I v tomto případě by stále nabízel našemu šermíři příležitost změnit linku: vykryje-li soupeř směrem dovnitř, náš šermíř se podvolí do druhého střehu, vykryje-li směrem vně, náš šermíř taky otočí ruku do druhého střehu, ale pod ozbrojenou paží soupeře.

Všechny tyto techniky uspějí když budeš postupovat bez zastavení proti soupeři. Dej si pozor na to, aby ses nezastavoval a pak nepokračoval vpřed - vystavíš se tak velkému nebezpečí - v takovém případě je lepší se stáhnout zpět a začít celou akci znovu.

3.1.8. Šesté a poslední pravidlo jak postupovat proti soupeři bez zastavení nebo jak nečekat na tempo a přinutit soupeře k vytvoření tempa

Techniky a pravidla, které jsme viděli o nepřetržitém postupu proti soupeři jsou všechny použitelné a snadno se povedou. Nicméně čím jsou důmyslnější, tím jsou účinnější. Technika, kterou se chystám ukázat je opravdu nejdůmyslnější ze všech, protože meč, nohy a tělo se používají daleko daleko jemněji.

Při tomto pravidle začínáš s nataženou rukou. Jak ale postupuješ tělem vpřed, měl bys postupně stahovat svou ruku s mečem tak, aby tvůj hrot zůstal na stejném místě jako byl, když jsi učinil první krok do dlouhé menzury a získals výhodu.

Zkrátka i když tělo postupuje vpřed, meč a ruka zůstávají na stejném místě; tělo se musí přiblížit k ruce o vzdálenost, kterou urazí při postupu vpřed.

Co se týče nohou, jakmile jednu položíš na zem, měl bys zvednout druhou a vést ji blízko k té první, ale drž ji ve vzduchu tak, abys byl připraven ji položit kamkoliv když se soupeř pohne. Když se soupeř nehýbe, umísti zvednutou nohu trochu před druhou a okamžitě zvedni o stejný kus tu druhou a použij stejný druh kroku. Když přitom soupeř převezme tempo při zvedání tvé nohy, máš čas rozhodnout se co dělat než ji znovu položíš na zem. Podobně převezme-li soupeř tempo přitom, když pokládáš nohu na zem, máš druhou zvednutou skoro okamžitě a jsi připraven odpovědět. Takže by ses měl vždy nacházet v postoji na jedné noze a takto postupovat rychle nebo pomalu, jak je libo. Když se přibližuješ, pamatuj na to, abys vždy vedl nohy v lince soupeřova meče.

Jdeš-li směrem dovnitř a soupeřův meč je vysoko, lehce zvedni svou ruku s mečem přitom, když se tvé tělo přibližuje ke tvé paži; ale zvedni ji jen natolik, aby se soupeřův meč dostal pod tvůj hrot - a tam ať zůstane. Zkusí-li tě v tom tempu soupeř zasáhnout zespodu (do místa odkud byl jeho meč odtlačen) měl bys okamžitě krýt a kontrovat pod jeho mečem; to bys měl dělat směrem vně od tvých nohou, jestliže jsi už vstoupil na přímou linku soupeřova meče. V takovém případě bys také měl při provádění zásahu otočit ruku do třetího střehu a když vedeš levou stranou svého těla, měl bys uhýbat pravou. Tento úhyb by měl být proveden ze dvou důvodů:

1. Proto, aby když soupeř provede cavazione, nenašel tvé tělo, a ty ses mohl soustředit pouze na svůj útok.
2. Protože čím víc tvé levé rameno postoupí vpřed, tím silnější je meč a o to větší úhel můžeš mečem utvořit; to ti umožní dostat se do krátké menzury zatímco tvé tělo míjí hrozbu soupeřova hrotu.

Při tomto pravidle bys měl následovat toto heslo: drž svůj meč tam, kde byl, když jsi poprvé našel soupeřovu čepel - drž ho tam dokud nezasáhneš. A nezasahuj dokud tvé tělo neminulo soupeřův hrot, nebo zasáhni přesně v okamžiku, kdy ho míjíš.

Kdyby soupeř chtěl udělat v tempu tvého postupu vpřed změnu, ovládni se a nepokračuj v zásahu, dokud si nejsi jistý, že tvé tělo může minout jeho hrot. Jinak ti lépe poslouží získat výhodu na druhé straně, nehýbej paží ani rukou, jen tělem a hrotem (co nejméně); pak pokračuj v tlaku vpřed dokud si nejsi jistý, že dosáhneš na soupeře aniž bys úplně natáhl paži.

Další důležitá součást tohoto pravidla je postupovat svým hrotem až k soupeřovu tělu a sjednocovat své síly, bez natažení nebo vůbec pohybu v paži. Takto tvé tělo, meč a hrot budou neustále připraveny reagovat na jakoukoli změnu. Také když budeš udržovat tento tvar, budeš moci nejen zasáhnout dobře a s řádnou hybností, ve skutečnosti je to tělo, které vede bod, nikoli paže. Takže při postupu vpřed tvůj meč buď projde, zlomí se nebo shodí soupeře k zemi.

Soupeř nemá žádnou možnost minout svým tělem tvůj hrot nebo uhnout, odrazit nebo vykrýt tvůj meč jeho levou rukou - provádíš-li toto samotným mečem.

Při práci s mečem a dýkou toto pravidlo vítězí v některých, ale ne ve všech případech, protože je-li soupeřův hrot spojen s dýkou, nebudeš ho moci najít, aniž by ses vystavil nebezpečí, že on najde tvůj. V takové situaci je lepší použít techniku, kdy umístíš svůj hrot proti soupeřově příčce a udržuješ si ho v bezpečí (budeš ale zasahovat s menší dávkou jemnosti než se samotným mečem). Vychází to z toho, že je tvůj meč dále od soupeřova meče a méně ohrožený jeho dýkou - a na základě této velké vzdálenosti nebude moci najít hrot tvého meče.

Při postupu vpřed nenech svůj hrot, aby se přiblížil k soupeři, ale stále ho udržuj na stejném místě; jak se tvé tělo k němu přibližuje, dýka by se k soupeřově meči měla přiblížit takovým způsobem, že když se rozhodneš zasáhnout, tvá dýka je už natolik vpředu, že může bez pohybu krýt.

Ačkoli je možné postupovat při boji mečem a dýkou proti soupeři bez zastavování, žádné samotné z těchto pravidel ti neumožní čelit všem střehům tvého soka (což by bylo možné při práci se samotným mečem). Místo toho bys teď měl použít jdnou jedno, podruhé jiné - podle potřeby. Abych lépe vysvětlil tuto představu, použiju ilustrace, abych ti ukázal kam nejprve umístit svůj meč a zásah, který může vzniknout z tohoto postavení; udělám to stejně jako jsem to dělal při práci se samotným mečem. Co se týče samotného meče, tyto techniky jsou založeny na výhodě kroku, těla a umístění meče, i když je pravda, že když soupeř nedrží svou čepel v klidu a hýbe hrotem okolo, bude pro tebe těžší získat jeho meč. V takovém případě bys měl uzavřít jeho čepel mimo linku a překážet mu v pohybu; nicméně to může způsobit, že tvůj vlastní meč bude náchylný k náhlým změnám.

Takže jak se samotným mečem tak při práci s mečem a dýkou je daleko lepší postupovat s hrotem meče namířeným na soupeřovu příčku a pokračovat v chůzi vpřed, přinutit tvého soupeře, aby se přestal hýbat okolo a zkusil odklonit tvůj hrot. Nezastaví-li se, stejně budeš tak daleko vpředu, že ho budeš moci zasáhnout v tempu, kdy tvůj soupeř pohybuje svým hrotem okolo, aniž by byl schopen se vykrýt mečem nebo dýkou (má-li nějakou). Je to proto, že tvůj hrot bude daleko od soupeřovy dýky, ale blízko k soupeřově tělu: takže zkusí-li přivést svou dýku napříč na druhou stranu a vykrýt, nepovede se mu to a místo toho ti umožní ho zasáhnout, kvůli času, který potřebuje na to, aby pokryl tak velkou vzdálenost.

Takže není žádný postoj, který by soupeř mohl zaujmout tělem a zbraněmi, který by nenašel srovnatelný protějšek v jenom z těchto tvarů a těm nelze čelit bez nějaké výhody.

Někteří jedinci, spíše z arogance než na základě vědomostí, tvrdí, že existují jisté nezastavitelné útoky, ke kterým neexistuje protiútok. Těm odpovídám ze své zkušenosti, že každý úder má svůj protiútok a neexistuje úder, který by nepropustil žádný protiútok. Řečeno jinak, každý útok je nezastavitelný, je-li proveden ve svém správném tempu a menzuře; stejně tak jako je pravda, že útok zrozený ze špatného tempa a menzury nejen má protiútok, ale také je možné ho snadno vykrýt.

Takže na základě těchto výchozích bodů je pravda to, že každý útok má svou obranu, i to, že všechny útoky jsou nezastavitelné. Každý, kdo tomuto nevěří, se velmi mýlí, stejně jako ti, kteří si myslí, že stejnou techniku lze beze změny použít proti všem druhům soupeřů. Osobně si myslím, že dobrý šermíř opravdu může čelit každému soupeři, ale že by měl postupovat různě v závislosti na tom, jaká se mu naskytne příležitost.

Tímto jsem, myslím, vyčerpal téma nepřetřžitého postupu proti soupeři. Dovolím si jen říci, že bys měl být schopen postupovat, zastavovat, jít rychle a pomalu a dokonce i ustupovat - ale to vše bys měl dělat ze své vlastní vůle, nepřinucen k tomu soupeřem. Jinak by to bylo dokladem toho, že tvé pohyby jsou slabší než soupeřovy protipohyby a že všechny tvé akce činíš proto, abys unikl nebezpečí. Když místo toho pracuješ ze své vlastní vůle, nebo se záměrem oklamat soupeře, budeš moci jít zpět i vpřed sám od sebe. To je to, o čem je opravdový odhad a opravdová znalost bojového umění. A budeš schopen poznat takové schopnosti na člověku, který přizpůsobuje svůj způsob boje vlastnostem a poloze soupeře.

Nyní přejděme k detailům tohoto posledního tvaru, začneme nacházením meče a menzury a budeme pokračovat k zásahům, které z nich vycházejí.

Poté, co náš šermíř postoupí proti soupeři, získá výhodu zobrazenou na této ilustraci. Umístí svou čepel tak, aby získal výhodu směrem dovnitř soupeřova meče - to je čtvrtým střehem proti soupeřově třetímu. Vybere si tuto stranu protože si všimne, že je na ní soupeř více odkrytý. Aby posílil svůj meč, otočí své tělo a napřímí úhel utvořený čtvrtým střehem. Umístí svůj hrudník tak, aby byl bezpečně smšrem vevnitř a jen trošku odkrytý směrem vně.

Takto otočí své tělo proto, aby se mohl ubránit kdekoli za pomocí velmi malého pohybu, krom toho tento postoj těla zesiluje meč na obou stranách, mnohem více, než kdyby byl umístěn pravým bokem vpřed.

Odsud může náš šermíř pokračovat levou nohou a přiblížit se, přitom stále bez pohybu mečem vpřed z místa, kde ho teď právě vidíš, jak ukáži na dalším obrázku.

Dřívější výhoda meče ukázaná na předchozím obrázku vyústí v tuto polohu, kde má náš šermíř hrot na přesně stejném místě jako předtím; důvodem pro to je, že nepustí svůj meč vpřed, ale drží svou paži staženou. Jen překročí vpřed levou nohou a tělem; přitom postupně stahuje svou pravou stranu a otáčí levou stranu proti soupeři. Tím se nachází tak daleko vpředu, že jeho hlava skončí před jeho rukou. Odsud je záměr našeho šermíře zvednout druhou nohu, aby ji zatlačil vpřed a jakmile ji položí na zem, jeho hrot bude pokračovat k zásahu.

Při zásahu by náš šermíř měl pohnout svou příčkou poněkud dopředu před místo, kde se nachází nyní, běžet podél soupeřovy čepele a proniknout tělem až k soupeři takovým způsobem, aby tomuto pohyb nebylo možno zabránit.

Tento zásah ve čtvrtém střehu vychází z předchozích dvou výhod. Jak vidíš, i když soupeř zkusí odtáhnout tělo a pracovat čtvrtým střehem, nepovede se mu úplně otočit ruku předtím, než ho náš šermíř zasáhne. To je proto, že nehybný soupeř nechal našeho šermíře přijít příliš blízko, poté, co náš šermíř překročí z první do druhé výhody, soupeř přijde o čas na pokus o kryt na tuto stranu.

Pohne-li se soupeř v tempu prví výhody, to je když náš šermíř poprvé položí svůj meč k soupeřově čepeli a provede cavazione (nikoli za účelem útoku, protože ten není možný, ale za účelem najít soupeřův hrot z druhé strany), osvobodí se tím od prvního nebezpečí. Ve skutečnosti v takovém případě vystaví našeho šermíře nutnosti rychle napřímit hrot svého meče a uzavřít soupeřův meč směrem vně před dokončením cavazione. Nebo také náš šermíř může provést contracavazione a pohnout tělem blíže, aniž by mečem tlačil dále, než kde byl v okamžiku první výhody. To vše shrnuto, by mělo jen trochu narušit záměr našeho šermíře.

I v takovém případě, postupuje-li náš šermíř správně, se soupeř nemůže zachránit, protože tento tvar má mimořádnou kvalitu a velkou sílu v útoku. Čím víc se přiblížíš k soupeři, tím více budeš v bezpečí díky úhlům, sjednocení těla a meče a pohybu nohou.

Na této ilustraci náš šermíř zahájil proti soupeři a získal první výhodu umístěním svého meče takovým způsobem, že jakmile dorazí na soupeřovu čepel, najde ji směrem vně. Umístí se do čtvrtého střeuh proti třetímu střehu ze dvou důvodů: zaprvé, protože je čtvrtý střeh do této strany silnější, zadruhé. protože chce držet své tělo v bezpečí v odkrytí blízko své ruky, utvořeném úhlem čtvrtého.

Náš šermíř také drží své tělo dost plochou proti soupeři, aby byl silný a v bezpečí směrem vně; směrem dovnitř se kryje příčkou ve čtvrtém střehu. Takto se může bránit z obou stran za pomoci velmi malého pohybu.

Zvedne svou zadní nohu, aby ji přivedl vpřed, ale bez pohybu mečem vpřed dále, než je právě teď (jak uvidíš na následujícím obrázku).

Tato výhoda je založená na výhodě, kterou jsme viděli na předchozím obrázku. Jakmile náš šermíř dorazí se svým mečem k soupeřově hrotu a najde jej, pokračuje vpřed levou nohou tak, aby se meč nepohnul z místa, na kterém byl. Tím vede své levé rameno kupředu a drží své pravé rameno stažené na stejném místě, kde bylo v průběhu první výhody. Takto náš šermíř posílí svou polohu a odepře soupeři příležitost zasáhnout ho pod mečem. Náš šermíř je dobře krytý směrem dovnitř díky jeho nehybné ruce s mečem a jeho schopnosti překročit vpřed (dle potřeby) svou pravou nohou - proto je před soupeřem docela v bezpečí.

Směrem vně je náš šermíř krytý skoro stejně dobře. V tomto tvaru může náš šermíř postupovat k zásahu soupeře nad jeho mečem do odkrytí, které vidí mezi jeho debole a jeho tělem, jak bude vidět na další ilustraci.

Tento zásah vychází ze dvou výhod, kterých dosáhl náš šermíř na předchozích dvou ilustracích. Jak vidíš, soupeř se snaží krýt ve třetím.

Jakmile náš šermíř vstoupí do druhé výhody a vidí, že se soupeř nehýbe, pokračuje vpřed tělem, aniž by pohnul rukou s mečem z místa, kde je; sníží své tělo a udržuje svou ruku s mečem ve čtvrtém střehu.

To provádí velmi obezřetně. Když náš šermíř poté, co dorazí do druhé výhody (s pravým ramenem staženým), zahájí útok natažením ruky vpřed, pouze dá soupeři tempo, ve kterém ho může soupeř zasáhnout s giratou ve čtvrtém pod mečem - což způsobí, že meč našeho šermíře ho beze škody mine. Soupeř také může vykrýt tento útok bez cavazione; a jestli náš šermíř opravdu příliš natáhne svou paži, bude jeho meč slabší a půjde snadno odsunout pryč.

Když místo toho náš šermíř podpoří svůj meč svým tělem, bude pro soupeře obtížné odsunout ho z linky. Proto zůstává ve čtvrtém střehu, také proto, aby byl schopen snáze krýt v případě, kdyby ho soupeř zkusil zasáhnout pod jeho mečem - a dokonce sníží své tělo přímo vpřed, aby si obranu usnadnil směrem dovnitř i ven. Zkusí-li soupeř zasáhnout našeho šermíře sem, náš šermíř se snadno ubrání velmi malým pohybem ruky a těla; také již bude tak daleko vpředu, že soupeřův meč ho neškodně mine.

Kdyby ale náš šermíř ohnul tělo směrem vně, byl by více odkrytý směrem dovnitř a nedosáhl by tak daleko dopředu. To dá soupeři příležitost přivést svůj meč zpátky na linku; nemluvě o tom, že náš šermíř ztratí sjednocení sil a bude slabší na základě všech důvodů uvedených výše.

Přemýšlel jsem, jestli bych měl uvést techniky použité proti prvnímu, druhému a čtvrtému střehu, a techniky proti meči v úhlu nebo proti staženému meči; rozhodl jsem se ale je pro stručnost vypustit. Zvládneš-li postupovat s jistotou proti přímé lince, o to více budeš schopen tak činit proti meči v úhlu nebo proti staženému meči. Zkrátka jsem se rozhodl nezmiňovat tyto další střehy protože techniky ukázané výše mohou být proti nim úspěšně použity. Čím víc se dokážeš přiblížit k soupeři než bude mít příležitost obtěžovat nebo překážet tvému meči, tím bezpečnější a rychlejší bude tvé úsilí: když už jsi blízko soupeře, nemůže toho dělat moc a nemůže si dovolit takové množství změn, když je v okamžitém ohrožení.

Také vynechám body s napnutou paží, které lze provést s mečem v úhlu nebo se staženým mečem, protože nejsou tak důležité. Dokážeš-li následovat pravidla vyložená výše, vždy si pokryješ linku, která vychází ze soupeřova hrotu ke tvému tělu.

Co se týče změn prováděných těmi, kdo se usadí ve střezích v úhlu, jsou pomalejší než změny ze střehů v přímých linkách; proto jsem se rozhodl vyobrazit jak těchto šest pravidel pracuje proti přímým linkám spíše než proti jiným druhům střehů. Jsou šermíři, kteří si myslí, že je nelze porazit, když jsou v přímé lince, zvláště, když drží tělo perfektně bokem vpřed; zde, těmito pravidly jsem ti ukázal, kolika způsoby je možné takové šermíře oklamat.

Dovolím si zmínit ještě jednou, že v tomto posledním pravidle je lepší držet meč stažený spíše než natažený, protože se snáze drží a pro soupeře je težší ho měnit, jelikož vystavuje méně svého debole. Je-li také soupeřův postoj nataženější, tím víc se ti to hodí k nepřetržitému postupu.

Víš-li jak dobře použít tyto techniky, budeš schopen postupovat proti jakémukoliv představitelnému střehu; a proto, že střehů, kterým můžeš čelit, je nekonečno, omezil jsem se pouze na rozpravu o základních principech, ze kterých se lépe naučíš jak pracovat proti libovolnému střehu.

Uzavřu nyní tuto část o samotném meči a postoupím k meči a dýce.

3.2. Druhá část - O odhodlaném postupování s mečem a dýkou

Jelikož jsem dostatečně rozvedl jak s jedním mečem nepřetržitě postupovat proti soupeři, nyní ti ukáži jak stejně konat s mečem a dýkou. Při této kombinaci zbraní v zásadě využíváš stejné výhody nohou, které, protože jsou v pohybu, pracují rychleji než nohy nehybného soupeře. V tomto případě ale musíš držet a ovládat dvě zbraně a přitom se střežit dvou čepelí soupeře.

Takže abys pracoval úspěšně, měl bys pečlivě zhodnotit výhody a nebezpečí. Když postupuješ proti soupeřovým odkrytím, abys ho vyprovokoval k pohybu, vždy se vystavuješ riziku, že najde tvůj meč svou vlastní dýkou. V takové tísni si můžeš nejen ohrozit svůj záměr, ale také se vystavit nebezpečí.

Takže se ujisti, že si stále udržuješ pečlivě svůj meč tak daleko od obou soupeřových zbraní, aby sis ho mohl vždy včas osvobodit. Je ale pravda, že čím dále dopředu dokážeš vést bezpečně a svobodně svůj meč, tím lépe techniky uspějí. Ale buď si vždy vědom nebezpečí.

S mečem a dýkou by ses měl postarat, aby v případě soupeřova útoku mohla dýka krýt malým pohybem. Umísti svůj meč tak, aby mohl udeřit ve správném tempu a zároveň kryl odkrytí nejbližší tomu, kam na tebe zaútočí soupeř. Kdyby tak soupeř předstíral svůj útok, aby tě zasáhl kousek vedle blízko tvého krytu, našel by linku uzavřenou a dobře krytou. Toho lze snadno dosáhnout na základě toho, že dvě zbraně se hodí k provedení dvou obran: první tam, kam soupeř právě útočí, druhá tam, kam může zaútočit (oboje ponechává možnost protiakce ve stejném tempu). Nebudeš-li pracovat tímto způsobem, bude snadné tě oklamat.

Při této kombinaci zbraní je více linek, po kterých může soupeř útočit a po kterých můžeš útočit ty na něj. Nicméně není tolik pravidel co dělat proti čemukoliv, co soupeř provádí, kvůli obranné funkci dýky. Jsou čtyři pravidla jak útočit na soupeře bez zastavování ve střehu a tři střehy, které jsme už viděli v kapitolách o meči a dýce. Tehdy jsem zmiňoval, že tyto střehy lze použít k postupu či zastavení dle vlastního uvážení, ale tady rozvedu jejich použití do širších podrobností. Začnu nízkým druhým, ve kterém se meč drží stranou; pak budu pokračovat k ostatním ve správném pořádku, stejně jak jsem činil dosud.

3.2.1. Jak postupovat bez zastavení proti soupeři s mečem a dýkou

V tomto prvním pravidla se vrátíme k druhému střehu, který jsme již viděli v základních postojích s mečem a dýkou. Když začínáš přirozenými kroky kroužit směrem doleva (což si vyžaduje tento střeh), můžeš se přiblížit nebo vzdálit od soupeře aniž bys měnil tělo či krok. V tomto střehu můžeš vylákat soupeře, aby ti přišel vstříc a z těchto důvodů jsem ho začlenil do předchozí kapitoly, kde jsem popsal jeho vlastnosti a způsob jak ho utvořit a použít.

Jak jsem již uvedl, postupování po kruhu je prováděno se záměrem zabezpečit si odkrytí nad mečem. Viděli jsme, že držení dýky směrem vně od soupeřova meče při vcházení do menzury a udržování meče blízko dýky zabrání soupeři provést kavaci pod tvým mečem jakmile pronikneš za jeho hrot.

Podobně jsme také viděli, že použití meče k uzavření linky a svislé držení dýky zabrání soupeři provést kavaci nad dýkou jinak, než dlouhým tempem, a také mu zabrání aby na tebe zaútočil nebo zkusil fintu, cokoli co by tě mohlo vyrušit a rozdělit od sebe tvé zbraně a způsobit ti zranění.

Důvod proč postupuješ s tělem tak nízko je, abys zabránil soupeři zaútočit na tebe pod tvým mečem.

Zkrátka smyslem tohoto střehu je napolohovat se tak, aby na tebe bylo možno zaútočit pouze nad tvým mečem a zevnitř tvé dýky. Měl bys ale držet tato odkrytí při svém přibližování chráněná - vždy si dávej pozor na to, abys krytím tohoto odkrytí neodkryl nějaké jiné tak moc, že bys už nezvládl vykrýt.

Takže když utvoříš správný střeh, ujisti se, že soupeřův meč může na tebe zaútočit nebo pracovat jen nad tvým mečem. Ale když se k němu přibližuješ, veď toto odkrytí postupně pryč od soupeře tak, aby když dorazíš k soupeřově meči, bylo tvé celé tělo mimo připravenost jeho hrotu. Taky nedopusť, aby se tvůj meč a dýka od sebe rozdělily.

Důležité: když přikládáš dýku k soupeřově meči, polož ji proti jeho ostří a pak běž podél něj, ale neodrážej ho. Kdybys ho odrazil, vystavil by ses z následujících důvodů nebezpečí:

• Soupeř by mohl odstranit svůj meč z toho místa a umístit ho jinam.
• Mohl by stáhnout meč při tvém pokusu ho odrazit a zasáhnout tě poté, co tvá dýka propadne mimo linku.
• Mohl by rozhodit tvou dýku předstíráním útoku a pak tě zasáhnout v tempu tvé obrany.
• Poté, co ho odrazíš, se jeho čepel hned uvolní a už ji více nemáš pod svou kontrolou.

Místo toho vedením podél soupeřovy čepele ji můžeš svou dýkou sledovat kamkoliv může jít a budeš v bezpečí před záměry soupeře.

Také jsi v bezpečí, protože soupeř nikdy nemůže najít tvůj meč dokud ho udržuješ stranou od linky, ne víc natažený směremk soupeři než je tvá ruka s dýkou a s debolem bezpečně daleko od soupeře. Z těchto důvodů nelze na tvůj meč dosáhnout soupeřovou dýkou - pouze jeho mečem, ale pouze takovým způsobem, že ho můžeš uzavřít mimo linku a zasáhnout ho dříve, než si ho zase uvolní.

Protože máš jistotu, že tvůj meč nejde nalézt, jediné co potřebuješ vědět je, jak toto pravidlo použít, když jsi v menzuře. Toto bys měl udělat. Udeříš-li ve druhém, ponechej dýku proti soupeřově meči a zasáhni ho dle příležitosti. Chceš-li ho zasáhnout ve čtvrtém, běž podél soupeřovy čepele mečem, když otáčíš svou ruku, blízko ke své ruce s dýkou. Takto linka mezi tvými zbraněmi zůstane uzavřená.

Poté, co natáhneš ruku s mečem, veď svou ruku s mečem blízko tvé ruky s dýkou. Také místo abys zvedal své tělo, sniž ho ještě více. Budeš-li dodržovat tyto pravidla, porazíš každého soupeře, kterému se postavíš.

Zde vidíš druhý střeh, o kterém jsme právě hovořili.

Pro lepší představu jsem ho zobrazil. Vidíš jak bys měl postupovat a vést své zbraně a v jaké poloze by měly být tvůj meč a dýka když dorazíš do menzury.

Tvá dýka by vždy měla být vně od soupeřova meče tak, jak vidíš na obrázku. Když to není to možné, protože soupeř drží svůj meč tak daleko směrem vně, že se dostane mimo připravenost, měl bys nadále jít k té straně dokud tvá dýka nedosáhne na ostří jeho meče. To všechno provádět aniž by ses pohnul ze svého střehu. Pak postup přímo proti soupeři a zasáhni ho do libovolného odkrytí, které uvidíš a nezapomeň vést své tělo nízko.

Když ho potřebuješ zasáhnout mezi jeho zbraněmi, udělej to ve čtvrtém. Ale upozorňuju tě, že bys nikdy neměl rozdělit své zbraně: ani když otáčíš svou ruku, dokonce ani když je soupeřův meč směrem vně. Kdybys chtěl otočit svou ruku do čtvrté s rukama rozdělenýma, mohl by tě soupeř překvapit náhlým útokem zespoda mezi tvými zbraněmi.

Je-li soupeř směrem dovnitř, což je tento případ, zasáhni ho druhým mezi jeho zbraněmi (je-li tam odkrytí) nebo nad jeho dýkou - jak jsem uvedl dříve a jak uvidíš na následující ilustraci.

Tento zásah nad soupeřovou dýkou vychází z předcházejícího druhého střehu, ve kterém náš šermíř dorazí svou dýkou k soupeřovu meči. Pak, po nalezení soupeřova meče, náš šermíř zatlačí vpřed do svého soka (který, jak jsme viděli, byl ve třetím střehu). Stále ve druhém, náš šermíř provede kavaci nad soupeřovou dýkou zatímco beží podél čepele soupeřova meče svou dýkou.

Když soupeř vidí kavaci našeho šermíře a dopředný pohyb, stáhne se svou levou nohou zpět a natáhne svůj meč, aby se pokusil dosáhnout na svého soka - a otočí své tělo, spoléhaje na kryt své dýky. Ale obrana se nepovede, protože dýka našeho soupeře už obsadila soupeřův meč. Náš šermíř také již odstranil většinu svého těla z nebezpečí - zvláště odkrytí nad mečem, které, jak víme, je vlastní tomuto druhému střehu. Takže jakmile náš šermíř nalezne soupeřovo ostří, udržuje se krytý a zasáhne soupeře aniž by mu dal jakoukoli příležitost se bránit.

V této akci je klíčové, aby náš šermíř postupoval blízko ve svém střehu a provedl kavaci tak, aby na konci řečené kavace již prováděl zásah. Takto znamožní soupeřově dýce odtlačit přicházející meč mimo linku.

Následuje jiná možnost. Když soupeř vidí našeho šermíře přicházet s odkrytím nad jeho mečem, pokusí se na něj do odkrytí zaútočit. Ale náš šermíř již našel jeho meč a ví, že odkrytí je jediné vhodné k útoku. Skloní tedy svou dýku proti ostří soupeřova meče a, zatímco pokračuje vpřed, provede zásah druhého v okamžiku dokončení kavace.

Tento zásah čtvrtého také vychází z druhého střehu, který jsme viděli proti třetímu.

Když náš šermíř dospěje svou dýkou k soupeřově meči, ten se pokusí provést kavaci pod a směrem vně. Ale náš šermíř, který je ve druhém, otočí svou ruku do čtvrtého a umístí své forte proti soupeřově hrotu, který přichází zespodu. Náš šermíř pokračuje vpřed, otočí svůj meč (předtím namířený mimo linku) na soupeřovo tělo, takže jakmile dokončí napřímení meče, jeho meč již dorazil k soupeřově tělu.

Soupeř zkusí vykrýt svou dýkou a otočit do druhého, ale je uzavřen mimo linku naším šermířem, jehož meč se dostal už tak daleko vpřed, že soupeřova dýka najde jeho forte místo jeho debole, takže se jí nepovede vykrýt.

Takže ti radím, aby když soupeř pohne svým hrotem poté, cos ho našel, to je tempo pro tvůj útok. Postupuj se sjednocenými zbraněmi tak, aby když soupeř vykryje dříve, než na něj dosáhneš, můžeš stále pokračovat vpřed a změnit linky.

3.2.2. Druhé pravidlo jak postupovat bez zastavení proti soupeři s mečem a dýkou

V tomto pravidle také využiješ druhý střeh, který jsme představili v základních postojích. Tento střeh je utvořen s nohami od sebe a rovnoběžně, prsty na nohou ukazují na soupeře. Tělo by mělo být ohnuté vpřed, ramena také rovnoběžně tak, aby hrudník byl veden plochou proti soupeři. Paže a zbraně by měly utvářet ovál tak, aby se hrot dýky spojoval s mečem blízko forte. Takto jediné odkrytí budeš ukazovat mezi tvými rukami. Mečem, jehož hrot míří doleva, si úplně pokrýváš hlavu, a bez přidaného pohybu jsi v bezpečí před všemi seky.

Takže soupeř tě může zasáhnout jedině pod tvými čepelemi, mezi tvými rukami (do obličeje), ale i toto odkrytí je možné snadno bránit tvými zbraněmi, které jsou umístěny před tvou hlavou.

Spodek trupu je bráněn a držen v bezpečí na základě jeho vzdálenosti od soupeře, který tam nemůže dosáhnout, aniž by přiblížil svou hlavu ke tvým rukám.

Poté, co se dostaneš do tohoto střehu, postupuj vpřed malými kroky a udržuj své nohy od sebe. Když se dostaneš tak daleko dopředu, že tvé ruce pronikly za soupeřův hrot, zatlač vpřed jednou nohou v lince s druhou, na stranu, kam chceš vést své tělo. Tímto způsobem opustíš linku v polovině vzdálenosti, která byla mezi tvými chodidly, když jsi byl ve střehu. Také dojdeš natolik dopředu, že tvůj soupeř nebude moci přivést svůj meč zpátky do připravenosti.

Povedeš-li svou levou nohu do linky se svou pravou, můžeš zasáhnout čtvrtým zatímco udržuješ hrot své dýky namířený směrem dolů, aby ozavřela soupeřův meč mimo linku, tak nebude moc sledovat tvé tělo hrotem, když odcházíš z linky.

Na druhou stranu, když vkročíš svou pravou nohou do linky se svou levou, bude tvůj útok jednodušší. Když opouštíš linku, ponech dýku k obraně svého boku, který je blízko soupeřova meče. Pak napřim svůj meč na soupeře z předchozího vysokého umístění stranou; touhle dobou už bude tvůj meč a jeho forte tak daleko vpředu, že soupeřovy zbraně ho nebudou moci zastavit. Navíc v okamžiku dokončení napřímení tvého hrotu zároveň dorazíš na terč.

Zaútočí-li na tebe soupeř náhle bodem v průběhu tvého postupování tímto způsobem, můžeš se vykrýt způsobem popsaným v předchozím odstavci, užitím dýky k obraně - ale vždy bez odrážení soupeřova meče. Nebo můžeš pokročit levou nohou doprava, vytlačit soupeřův meč mimo linku svým forte a zasáhnout ho v tempu jeho útoku.

Tento druhý způsob lze snáze provést proti soupeřově útoku než proti nehybnému soupeři. Na druhou stranu je-li soupeř ve svém střehu nehybný, měl bys vykročit pravou nohou na linku své levé. Protože se už hýbeš, dorazíš k němu tak brzo, že se nebude moci zachránit.

Užiješ-li těchto principů, tvůj soupeř nikdy nenajde tvůj meč, což ti dává velkou výhodu. Můžeš použít tuto techniku abys šel proti soupeři bez ohledu na jeho střeh nebo polohu.

Toto je druhý střeh, o kterém jsme mluvili,

postupuje s hrudníkem naplocho proti soupeřově meči. Nyní, když je náš šermíř dostat daleko v menzuře na to, aby jeho dýka pronikla za soupeřův hrot, bude pokračovat pravou nohou, poběží svou dýkou podél soupeřova meče a opustí linku směrem k soupeřově pravé straně.

Tímto způsobem soupeřův meč, který je nyní namířený přímo na hrudník našeho šermíře, budeš tak daleko od připravenosti, jako je polovina vzdálenosti, kterou právě vidíš mezi chodidly našeho šermíře. Takže jediné, co náš šermíř musí udělat, je přidržovat svou dýku k ostří soupeřova meče (aniž by ho odtlačoval) a postupovat, aby zasáhl nad soupeřovou dýkou. Meč našeho šermíře má výhodu a už je ideálně umístěn tak, aby provedl útok prvního, jak uvidíme v následující ilustraci.

Provedení tohoto zásahu (stejně jako jeho příčina) vychází z druhého střehu,

který jsme právě viděli, ve kterém náš šermíř postoupil tak daleko kupředu, že jeho dýka pronikla za soupeřův hrot. Jakmile se dostane do menzury, náš šermíř překročí s pravou nohou po lince se svou levou, což je proti soupeřově pravé straně. Tak náš soupeř opustí linku a dosáhne na soupeřovo tělo v prvním střehu nad soupeřovou dýkou. Tento první střeh vychází z našeho oválného druhého s mečem mimo připravenost a je proveden napřímením hrotu bez poklesnutí ruky. Ruka našeho šermíře jde vysoko a zabrání soupeři v krytu dýkou.

Soupeř stáhne tělo zpět a otočí ho pryč, zatímco také začne natahovat svůj meč k protiakci, ale útok našeho šermíře dorazí předtím než soupeř stihne dokončit své natažení. I kdyby soupeř stáhl své tělo ještě více, stejně by zásahu neutekl a kdyby se snažil protlačit kryt proti prvnímu útoku, neubránil by se proti druhému útoku zespodu.

Když náš šermíř (v druhém střehu tohoto pravidla) dorazí tak daleko vpřed, že jeho dýka pronikne za soupeřův hrot,

ten se rozhodne provést kavaci, aby si uvolnil meč. Ale náš šermíř uhodne soupeřův záměr a udržuje svou dýku na stejném místě a otočí svou ruku s mečem do čtvrtého, čímž zasáhne soupeře mezi zbraněmi.

Tato akce proběhne tak rychle, že se soupeř nemůže krýt, protože meč našeho šermíře (který začal směrem k soupeřově pravé straně) postoupí tak daleko dopředu, že v okamžiku kavace je už na lince a na soupeřově těle. Proto soupeřova dýka nemá sílu zastavit útok.

Stáhne-li se soupeř, aby získal prostor ke krytu, může náš šermíř snížit hrot svého meče (nechá ruku na stejném místě) a zasáhne soupeře pod dýkou v tempu jeho pokusu o kryt. Takže vidíme, že soupeř opravdu nemá jak se bránit.

Podobně když je soupeřův meč níže, náš šermíř může udržovat svou paži s dýkou ve stejné výšce, otočit hrot své dýky dolů a udržovat soupeřův meč mimo linku.

Jakmile náš šermíř dorazí do menzury

ve druhém střehu tohoto pravidla, s chodidly daleko od sebe a rovnoběžně, soupeř zvedne svou dýku , aby si pokryl vysokou linku a s rukou ve čtvrtém překročí vpřed levou nohou a zaútočí na našeho šermíře mezi jeho zbraněmi.

Na to náš šermíř opustí linku tím, že vede svou pravou nohu po lince levé, ponechá svou dýku proti soupeřově meči, čímž ho uzavře mimo linku a napřímí meč ve druhém pod soupeřovu paži s dýkou.

Takto hrot našeho šermíře dosáhne na soupeře v okamžiku dopadu soupeřovy nohy na zem. Náš šermíř pak pokračuje dále k soupeřově těle bez zastavení.

3.2.3. Třetí pravidlo jak postupovat bez zastavení proti soupeři s mečem a dýkou

V pravidle, které se ti chystám ukázat, použiješ třetí střeh, který jsme již viděli v základních postojích s mečem a dýkou. V tomto střehu jsou chodidla spojená, tělo ohnuté a zbraně se drží od sebe a vysoko, čekají na soupeře.

Již jsem mluvil o výhodách tohoto postoje. Nyní tento střeh opět použijeme, ale pouze na začátku akce - z dálky - když se přibližujeme k soupeři. Ale jakmile dojdeš do menzury, rozmístíš své tělo a zbraně jinak.

Jakmile se napolohuješ do třetího střehu, měl bys začít natažením své levé nohy směrem vně a rychle následovat pravou stejným směrem. Ve stejném okamžiku postupně sniž svůj meč a spoj ho s dýkou v průběhu tvého postupu vpřed, postupně při tom oddaluj tvé levé rameno. Když dorazíš do menzury, bude takto tvůj meč úplně spojen s dýkou a tvá ruka s mečem bude ve čtvrté, čímž zabrání soupeři, aby se dostal mezi tvé zbraně.

Udržuj svůj meč natažený proti soupeřově hrudi nebo obličeji a drž své levé rameno natolik zpátky, aby meč pokryl celé tvé tělo. Tvůj hrot by měl být namířen na jakékoli odkrytí, které vidíš a meč bys měl udržovat dost daleko od soupeřových zbraní na to, aby neustále zůstal volný. Také drž svůj hrot tak blízko k soupeřově tělu jak je jen možné, ale nepouštěj ho dále vpřed.

Když pak pokračuješ vpřed svým chodidlem, začni ohýbat své tělo a otáčet svou ruku do třetí. Když otáčíš svou ruku, nech svou dýku pohybovat vpřed a připoj ji ke svému meči. Hrot tvého meče, který byl namířený na soupeřův hrudník, by měl být dost skloněný na to, aby mohl provést kavaci. Mezitím otoč své tělo levým ramenem vpřed.

Aniž bys vůbec snížil svou ruku s mečem, pokračuj v jejím otáčení, dokud nejsi ve druhém střehu. Čas, ve kterém ze čtvrté dojdeš do třetí a začneš ji otáčet do druhé, je okamžik, ve kterém by měl hrot tvého meče míjet soupeřův meč a dýku (a pak by měl být stále udržován ve stejném dopředném umístění). V tom okamžiku by tvá dýka již měla mít nalezenu soupeřovu čepel. A v okamžiku, kdy tvá ruka s mečem dojde do druhého střehu, tvůj hrot by již měl dokončit kavaci a zasáhnout soupeře nad jeho dýkou. Je-li soupeřova dýka dost vysoko na to, aby úplně pokryla vysokou linku, drž svůj meč pod jeho paží s dýkou a zasáhni ho tam druhým střehem.

Tato technika je také ideální, když soupeř stojí s mečem staženým dozadu a dýkou nataženou dopředu, nebo se dvěmi zbraněmi spojenými u hrotů. Jsou-li jeho hroty otevřené a jeho meč stažený, když přicházíš dolů z tvého vysokého třetího střehu, přišel bys na to, že jsi v lince, blízko a nad jeho dýkou; tvá ruka by byla ve čtvrtém a tvůj hrot tak daleko vpředu, že by pronikl za čtvrtou část jeho čepele (nebo jen kousek od ní). V takovém případě bys měl stáhnout svou ruku s dýkou blízko k příčce svého meče, protože dýka pak bude moci pokrýt tvůj pravý bok, zkusí-li soupeř vykrýt dýkou a zasáhnout tě čtvrtým v průběhu tvého přibližování. Doprovoď tento pohyb současným otočením tvého těla a ruky, zatímco tvůj meč ve druhém se postará o protiakci pod soupeřovou levou paží.

Když umisťuješ svůj meč blízko jeho dýky, soupeř se nemusí pohnout. Když, jako v předchozím případě, tvůj hrot dosáhne čtvrté části jeho čepele, změň ze čtvrtého na druhý a použij lehkého pootočení svým tělem k tomu, abys zatlačil svou dýku (která by měla být blízko u tvé ruky) k jeho meči. Pak běž dýkou podél ostří jeho čepele a postupuj vpřed, dokud ho nezasáhneš nad jeho dýkou - přesně tam skončí tvůj meč když přichází dolů z tvého vysokého třetího.

Tvůj soupeř by neměl být schopen se vykrýt. A to proto, že když otáčíš svou ruku do druhého, tvůj hrot se výrazně otočí směrem dovnitř a je již velmi daleko. Takže skončí blíž ke svému terči než k místu, kde se ho soupeř snaží ve své obraně odtlačit. Navíc bude tvůj meč dost silný na to, aby bez obtíží vzdoroval soupeřově dýce.

V tempu, kdy umisťuješ popsaným způsobem svůj meč, může soupeř zvednout svou dýku, aby se vykryl, a nepohnout jeho mečem. V takovém případě bude jeho meč stažený a ty nebudeš moci dosáhnout na něj svou dýkou. Z toho plyne, že budeš muset pohnout mečem z jeho původního umístění a (v jednom tempu) vést jej nad hrotem soupeřovy dýky a umístit ho mezi jeho zbraně. To ti umožní zasáhnout ho čtvrtým, zatímco si držíš dýku tak blízko tvé ruky s mečem, aby ti soupeř nemohl provést to samé. Také udržuj svou příčku proti soupeřově meči a skloň svou hlavu kupředu. Tím ho zbavíš síly krýt se a vykonat protiakci, protože jeho meč bude účinně uzavřen mimo linku.

Stojí-li soupeř se svými zbraněmi otevřenými a mečem staženým, můžeš jít dolů ze své původní polohy do čtvrtého střehu rovnou mezi jeho zbraně a projdeš skrz hrot dýky svého soupeře. Pak pokračuj vpřed, spoj svou dýku s rukou s mečem a odsud ji zatlačdopředu k soupeřově meči. Otáčej svou ruku s mečem a drž ji ve stejné poloze dokud si nejsi jistý, že ve stejném střehu můžeš dosáhnout na jeho tělo - nebo dokud soupeř nezkusí odrazit nebo najít tvůj meč při pokusu o obranu středové linky, což by bylo dobré tempo k zásahu nad jeho dýkou. Odkryje-li soupeř nízkou linku, pokračuj kupředu svou dýkou proti jeho meči a zasáhni ho třetím. Tvůj sok nebude moci vykrýt nejméně jeden ze tří možných útoků - mezi jeho zbraněmi, nad nebo pod.

Shrnuto, toto jsou způsoby jak bys měl pracovat proti staženému střehu. Jediné, na co by si směl dát pozor, je jestli soupeř drží své zbraně stažené nebo natažené, otevřené nebo spojené - nezáleží na přesném střehu ve kterém je jeho ruka otočená. Je-li soupeřův meč natažený (nezálaží na tom jestli je jeho střeh otevřený nebo zavřený), měl bys pracovat následujícím způsobem, když jdeš dolů ze svého vysokého střehu. Zatímco získáš jeho natažený meč, proveď úhyb tělem, abys odtáhl odkrytí, která vytváříš: kdyby soupeř změnil linku, budeš už krytý. Použij svou dýku a svůj meč společně k tomu, abys našel soupeřovu čepel a dej si pozor na to, abys nedorazil do menzury rozdělený, bez ohledu na soupeřův střeh.

Všechny tyto akce by měly být provedeny bez zastavení chodidel nebo tvého meče. Když tvůj meč začne jít dolů z vysokého střehu, měl by se stále pohybovat vedením vpřed nebo otáčením - a nikdy by neměl zastavit.

Toto je výborné pravidlo a uspěje proti všem stylům šermu.

Nyní vysvětlím jak tento čtvrtý vychází z vysokého třetího,

který jsme viděli v základních postojích meče a dýky - se zbraněmi otevřenými a chodidly od sebe.

Náš šermíř začíná zdálky se zbraněmi vysoko a úzkým rozchodem. Začne přitažením svého levého chodidla směrem k soupeřově pravému boku a překročí vpřed pravou. Ve stejný okamžik začne spojovat meč k dýce, aby když dorazí do menzury, byly jeho ruce spojené a jeho meč dokončil svůj obrat do čtvrtého. Také postupně skloní hrot svého meče tak, aby když vstoupí do menzury, byl v lince a namířený na odkrytí na soupeřově vnějšku.

V průběhu svého pokračování kupředu tělem, náš šermíř nenechá svůj hrot pronikat dále dopředu. Místo toho otočí svou ruku do třetího a udržuje svůj pravý bok odtažený, zatímco pohybuje dýkou k soupeřově meči. Udržuje svůj hrot nízko, aby byl připraven provést kavaci, kdyby se soupeř pokusil o kryt mečem.

Náš šermíř pak pokračuje v otáčení své ruky skrz třetí do druhého a udeří na soupeře mezi jeho zbraněmi.

Skloní-li soupeř svou dýku až k meči našeho soupeře, ten by pak otočil do druhého, překročil a zasáhl soupeře skrze hrot jeho dýky. Tak by náš šermíř vykryl mečem a dýkou společně a malou kavací hrotem (který již je nízko) by udeřil na soupeře pod dýkou.

Uvidíme tuto akci na další ilustraci, kde tělo našeho šermíře je nízko a překračuje s mečem směrem vně soupeřovy levé paže.

Tento zásah vychází z předchozího čtvrtého směrem vně od třetího.

Náš šermíř zahajuje z vysokého třetího popsaným způsobem; jakmile dorazí do menzury, jak jsme viděli na předchozím obrázku, soupeř se pokusí vykrýt společně mečem a dýkou.

Ale náš šermíř, který začal otáčet svou ruku do třetího, umístí svou dýku proti soupeřově meči, když přichází kupředu k krytu-protiakci. Také skloní hrot svého meče, čímž zabrání soupeři, aby ho nalezl.

Takže náš šermíř stáhne svou ruku s mečem ve druhém, čímž způsobí, že jeho čepel projde pod a směrem vně od soupeřovy levé paže.

Soupeř může provést kavaci a pokusit se o kryt dýkou v tempu, ve kterém náš šermíř umisťuje svůj meč na odkrytí (jak jsme viděli na posledním obrázku). V takovém případě by náš šermíř zatlačil vpřed stejným čtvrtým. Tím by zabránil soupeři provést jakoukoli akci kromě stažení se v okamžiku, kdy náš šermíř vstupuje do menzury, nebo výměny střehů, aby přinutil našeho šermíře změnit taktiku.

Není-li náš šermíř schopen využít výhody plynoucí ze soupeřovy změny, vystavuje se riziku, že bude zasažen při pokračování směrem vpřed; v takovém případě by náš šermíř měl zastavit a použít novou taktiku.

Tady je náš šermíř ve třetím střehu

a našel soupeřův meč umístěný v nataženém třetím se spojeným mečem a dýkou. Postoj našeho šermíře vychází z našeho vysokého třetího, ze které náš šermíř klesne zatímco spojuje své ruce úměrně dopřednému pohybu.

Náš šermíř tím uzavře soupeřův meč mimo linku oběmi zbraněmi. Také udržuje levou stranu svého těla před pravou; takto když soupeř provede kavaci, tělo našeho šermíře může pokračovat vpřed aniž by potřebovalo vykonat obranný pohyb. Jediný nutný pohyb je útok ve formě překroku v druhém nebo třetím - v závislosti na výšce soupeřovy kavace.

Neprovede-li soupeř kavaci, náš šermíř by měl jednoduše překročit vpřed a zasáhnout, jak uvidíme na následujícím obrázku.

Tento zásah vychází z předchozího třetího, kde náš šermíř uzavřel soupeřův meč mimo linku.

Soupeř byl původně napolohován v nataženém třetím se spojenými příčkami; náš šermíř přijde tak daleko dopředu, že když vidí soupeřovo zaváhání, ponechá svou dýku proti soupeřově meči (směrem dovnitř) a zasáhne ho otočením do druhého a vedením svého hrotu přes hrot soupeřovy dýky.

Soupeř se tudíž nemůže bránit. I kdyby soupeř stáhl zpět své tělo a chodidla, neuvolnil by si svůj meč: ve skutečnosti je náš šermíř již tak daleko vpředu, že už pronikl až k soupeřově tělu.

Tento čtvrtý je také odvozen od našeho vysokého třetího.

Tady náš šermíř skloní svůj střeh nad soupeřův meč ve třetím s levou nohou vpřed. Udržuje svůj pravý bok stažený, aby ho zabezpečil před útokem, který by soupeř mohl začít provedením kavace a zvednutím dýky ke krytu (v takové situaci by náš šermíř otočil do druhého). Nepohne-li soupeř svou dýkou, může náš šermíř otočit do druhého a zasáhnout ho do odkrytí na vrchní části těla, které vidímě na tomto obrázku.

To je možné, protože meč našeho šermíře již postoupil dost daleko dopředu a úhel druhého mu umožňuje vzdorovat soupeřově dýce, která ho nezvládne odtlačit.

Zvedne-li soupeř svou dýku k vykrytí, aniž by provedl kavaci svým mečem (který je nyní vně), náš šermíř by sklonil svůj hrot a, udržujíc své ruce spojené, by ho zasáhl čtvrtým po nízké lince. Přesně tato akce je znázorněna na dalším obrázku.

Tento zásah vychází z výhody, kterou jsme právě viděli, kde čtvrtý (odvozený z vysokého třetího) dorazí zvnějšku k soupeřově dýce.

Když vidí našeho šermíře přicházet s mečem nad jeho dýkou, soupeř se rozhodne najít jeho meč a zvedne svou dýku ke krytu. Také otočí svou ruku do čtvrtého, aby zaútočil kavací a překrokem.

ale náš šermíř pokračuje vpřed a zvládne získat převahu když soupeř zvedá svou dýku. Takže zasáhne soupeře zrovna když ten si myslí, že získává výhodu nad mečem našeho šermíře.

Soupeřův meč zůstává vázaný a tudíž nemůže provést kavaci nebo překrok. I kdyby se mu povedlo provést kavaci, stejně by tomuto zásahu neušel.

Tato poloha čtvrtého střehu, kde náš šermíř umístí svůj meč mezi soupeřovy zbraně ve třetím nad levou nohou, také vychází z našeho vysokého třetího.

Odsud, nepohne-li se soupeř, může náš šermíř postupovat vpřed a nechat své tělo přiblížit ke své ruce. Pak by okamžitě provedl útok druhám pod levou paží a překročením tělem směrem vně od soupeřova meče, proti kterému by ponechal svou dýku.

Provede-li soupeř kavaci směrem vně, náš šermíř by ho zasáhl druhým zespod. Ale, je-li kavace na stranu dýky, náš šermíř může zasáhnout stejným čtvrtým, skloní svůj hrot pod soupeřovu ruku s dýkou. Když provádí tento zásah čtvrtým, měl by dále spojit ruce tak, aby bez pochyb uzavřel soupeřův meč mimo linku.

Když vidí meč našeho šermíře, jak na něho jde uprostřed, soupeř se může pokusit vykrýt dýkou a zaútočit nízko vedeným třetím. Na to by náš šermíř měl zvednout svůj meč nad soupeřovu dýku a zasáhnout ho způsobem ukázaným na dalším obrázku.

Předchozí poloha čtvrtého střehu (odvozená, jek jsem řekl, z našeho vysokého třetího) nás přivádí k tomuto dalšímu zásahu.

Když soupeř (který je ve třetím nad levou nohou), vidí meč našeho šermíře vstupovat mezi své zbraně a přibližovat se ke své dýce, zkusí ho uzavřít mimo linku dýkou a zaútočit na našeho šermíře nízkým třetím.

Ale náš šermíř, který je ve čtvrtém, otočí svou ruku do druhého a ve stejný okamžik vede svůj meč nad soupeřovou dýkou; tak zasáhne soupeře zatímco ten snižuje své tělo a překračuje vpřed.

Náš šermíř by také mohl provést kavaci pod soupeřovou rukou s dýkou. V takové situaci by stále mohl provést zde vyobrazený útok nad dýkou - ale trochu níže, kvůli úhlu paže.

3.2.4. Čtvrté a poslední pravidlo jak postupovat bez zastavení proti soupeři s mečem a dýkou

V tomto posledním pravidle ti ukážu, jak čelit těm, kteří nenechají svůj meč stát, ale neustále pohybují hrotem a drží svou dýku jednou nataženou, podruhé staženou a s hrotem hned otevřeným, hned zavřeným.

S takovými soupeři budeme zacházet úplně jinak, než jsme si ukázali v předchozích třech pravidlech.

Když soupeř pohybuje svým mečem na libovolnou stranu, dokud má ruku daleko od své dýky, měl bys začít svou práci pokusem dostat hroty svých zbraní co nejblíže k soupeřově ruce s mečem. To přinutí soupeře udělat jednu z následujících dvou věcí:

1. Přestane hýbat mečem a pohne se vstříc přicházející čepeli;
2. Pohne se k obraně dýkou.

Obě tyto situace ti nabízejí dobré tempo k zásahu do vytvořených odkrytí.

Vždy udržuj svou dýku hrotem proti lince soupeřova meče; takto jsi připraven vykrýt jeho libovolný útok, protože jeho meč bude muset porazit tvou dýku. Také se drž nízko a nerozděluj své zbraně.

Když soupeř nijak nezareaguje, pokračuje tak daleko dopředu, abys mohl převzít tempo z pouhého pohybu jeho hrotu a zasáhni ho v okamžiku, kdy uzavřeš jeho meč mimo linku. Protože stále držíš svůj hrot proti soupeřově ruce, snadno vykryješ všechny jeho útoky. Také ho snadno zasáhneš, budeš-li se držet správných principů.

Když soupeř při pohybu mečem drží své ruce blízko jednu u druhé, dávej si pozor a neměl bys příliš natahovat meč, jinak by ho mohl najít. V takovém případě je nejlepší udržovat hrot svého meče směrem na vnější ostří soupeřovy čepele (např. část blízko záštity). Pak postup kupředu a umísti tělo tam, kde jsi měl své ruce; a to proveď tak, že budeš držet ruce trochu před svým tělem a ohneš paži a loket v tempu tvého příchodu. Použiješ-li pouze rameno, ruce ti poklesnou a zůstaneš odkrytý.

Tvá ruka by měla být ve čtvrté a tvůj hrot by měl být namířený na čtvrtou část soupeřova meče. V průběhu tvého přicházení bys měl postupně klesat tělem. Jak jsem uvedl, když je soupeřova dýka blízko jeho ruky s mečem, nedopusť, aby za ni tvůj hrot pronikl. Nech ho jen dojít k ostří soupeřovy dýky nebo k jejímu hrotu. Když se rozhodne na tebe zaútočit v tempu tvého příchodu, vykryješ ho snáze, než kdybys měl své hroty proti jeho ruce. V takovém případě by obě tvé forte byly dále od soupeře a jeho hrot nepronikne tak snadno.

Dále by obě tvé forte byly mnohem silnější, kdybys je držel stažené ke svému tělu.

Je třeba ale vzít v úvahu ještě další věc. Zdálo by se, že když soupeř hýbe svým mečem dokola, čtvrtá část jeho meče by se taky měla výrazně pohybovat tak moc, že by bylo nemožné udržet své hroty namířené právě na ni. Budeš-li ale udržovat své hroty namířené na to místo a ruka s dýkou je trochu od ruky s mečem - a jestliže se hrot tvé dýky postupně přibližuje k čepeli tvého meče - na tomto pohybu okolo soupeřova meče nezáleží. Soupeř by ve skutečnosti neměl být schopen tě zasáhnout po žádné lince, rozhodit tvé uspořádání nebo získat tvůj meč.

Nicméně je pravda, že drží-li soupeř svou dýku tak daleko vpředu, aby si pokryl čtvrtou část své čepele -a je-li jeho dýka tak blízko jeho meče ve čtvrtém střehu - bylo by pro tebe nemožné jít proti jeho příčce a proti první čtvrtině jeho čepele. Jít proti druhé části jeho čepele by také bylo nebezpečné kvůli širokým pohybům, které dělá hýbáním svého hrotu a protože by byl pro tebe příliš daleko na to, abys na něho dosáhl. V takovém případě by bylo lepší, abys držel svůj hrot proti jeho ruce s dýkou a hrot své nepříliš natažené dýky proti střední části čepele jeho meče. Pak se nohami a tělem přibliž ke straně soupeřovy dýky. Drž svou ruku s mečem ve čtvrtém a postupně ji stahuj ke své levé straně, zatímco neustále udržuješ hrot namířený stejným směrem. Když stáhneš svou ruku co nejblíže k tělu, je to znamení, že jsi dorazil tam, kde potřebuješ být, abys mohl zaútočit na libovolné odkrytí, které uvidíš. Soupeř se nebude moci nijak vykrýt.

Když je tvá dýka namířená proti středu soupeřovy čepele, snadno vykryje libovolný útok, který může v tom tempu zahájit. Všechny útoky provedené dříve vykryješ ještě jednodušeji - protože obě tvé zbraně budou svobodné a nehybné.

Takovým způsobem budeš schopen, jakmile budeš ve správné menzuře, převzít libovolné tempo, které ti soupeř nabídne.

Všechny tyto akce by měly být prováděny dopředným postupem nohou, za současného udržování hrotů a rukou na stejném místě dokud nenajdeš tempo nebo dokud nedorazíš do své ideální menzury. Tyto techniky jsou užitečné proti těm, kteří ve střehu nehýbají rukama, ale stále pohybují hrotem dokola. Pohnou-li rukama v průběhu přechodu mezi střehy, dali by ti ještě příhodnější tempo k tomu, abys je zasáhl.

Také jsou jiní, kteří pohybují současně dokola mečem i dýkou. Hned dýku natáhnou, hned ji zvednou, sníží, stáhnou, a stále s ní pohybují okolo spolu se svým mečem. Také chodí dokola po kruhu, se zbraněmi u sebe a s mečem nataženým daleko za svou dýku. Proti takovému druhu soupeře můžeš také postupovat se svými hroty proti jejich ruce. Ale byly by ještě lepší, kdybys udržoval hrot svého meče a ruku tak vysoko, jako je soupeřova vlastní ruka s dýkou (když ji má nataženou). Tvá ruka by pak ovládala ostří obou čepelí tvého soka a byla by tak daleko vpředu, že by tvůj meč téměř pronikal za hrot soupeřovy dýky. Postup odhodlaně proti soupeři, drž svou dýku proti středu jeho meče; to tě dovede tak daleko dopředu, že tvůj hrot projde skrz odkrytí utvořené tím, že soupeř sníží své zbraně. Tak ho zasáhneš, aniž by jeho dýka mohla krýt, zatímco tvá vlastní dýka tě bude bránit před libovolným útokem, který by na tebe soupeř mohl zahájit ve třetím nebo čtvrtém.

Když při tvém postupu vpřed se tvůj soupeř pohne, aby našel tvůj meč svým mečem nebo dýkou (nebo oběma), bude to dobré tempo, ve kterém ho můžeš zasáhnout. Pohybovat se nohami, zatímco držíš nehybné zbraně se velmi hodí ke použití správných technik a převzetí tempa.

Hlavním cílem těchto pravidel je:

• Umožnit ti dorazit na místo, ze kterého můžeš převzít všechny uvedená tempa
• Vědět co se může stát, když se sem dostaneš a
• Jít proti soupeři i když se ten nepohybuje.

Tady ukončím diskuzi, kterou jsem slíbil o rozhodném postupování. Nemýlím-li se, mělo by ti to stačit k tomu, aby sis odvodil další techniky a jiné styly práce. Rozhodl jsem se nerozvádět příliš mnoho těchto technik, protože dávám přednost tomu omezit se na základy tohoto umění a pravdy. Ponechám tedy tvé zvídavé mysli, aby přidala nebo vynalezla jiné věci. Také jsem se, s ohledem na čtenáře, jak jen možno pokusil zdržet se rozvláčnosti.

Jak jsem uvedl dříve, podobně jsem vynechal užití geometrických slov, abych byl čtenáři srozumitelnější, ačkoli samotné základy této profese jsou položené v Umění Geometrie.

Pokročím nyní k vyobrazením tohoto čtvrtého pravidla, která ti ukážou mechaniku a důvody výhod a útoků.

Na této ilustraci je náš šermíř ve třetím s hrotem svého meče velmi blízko ostří soupeřovy dýky a s hrotem dýky proti středu soupeřovy čepele. Důvodem pro tento postoj je, že soupeř svými zbraněmi pohybuje dokola - zvedá, stahuje, snižuje obě ve stejný čas.

Tudíž záměrem našeho šermíře je přiblížit se dost na to, aby převzal tempo v okamžiku, kdy se sokovy zbraně začnou vzdalovat. Náš šermíř umístí hrot svého meče blízko k ostří soupeřovy dýky, které je vysoko, protože ho soupeř v posledním tempu zvedl. Takže jakmile soupeř skloní nebo stáhne své zbraně, náš šermíř snadno zaútočí, jak uvidíme na následujícím obrázku.

Tato akce vychází z třetího střehu, který jsme právě viděli, kde náš šermíř umístil hrot svého meče velmi blízko ostří soupeřovy dýky. Když náš šermíř dorazí do menzury, soupeř právě provedl pohyb směrem nahoru a chystá se provést další pohyb dolů. Náš šermíř, jehož hrot meče je velmi blízko ostří soupeřovy dýky, zatlačí vpřed v tempu, ve kterém se zbraně jeho soupeře pohnou pryč, a zasáhne ho svou rukou ve druhém dle vyobrazení.

Soupeř se nemůže krýt dýkou, protože nemůže provést dvě tempa zatímco náš šermíř provádí jedno. Tyto dvě tempa jsou jedno na stažení paže, druhé je její opětovné natažení - a můžete vycítit tenhle pohyb na obrázku. Vidíte jak soupeřova paže není natažená, protože nemá čas postoupit mečem předtím, než je zasažen.

Náš šermíř udržuje svou dýky na stejném místě, aby se bránil proti libovolnému útoku, který může přijít. Proto byla jeho paže předtím natažená a nyní je stažená zpět: kdyby ji držel nataženou zatímco postupuje tak daleko dopředu tělem, hrot jeho dýky by dospěl až k příčce soupeřova meče. A v takovém případě by soupeř mohl zatlačit vpřed a jistě ho zasáhnout - ze dvou důvodů:

1. Dýka našeho šermíře by se setkala s hrubím soupeřova meče a tudíž by nemohla přemoci jeho hybnost;
2. Natažení dýky našeho šermíře by bylo dobrým tempem pro soupeře - o to lepším, protože náš šermíř by nemohl provést úhyb, který zde vidíš.

Z těchto důvodů náš šermíř udržuje svou dýku na stejném místě. Je pak připraven převzít tempo, kdyby soupeř pohnul dýkou pryč (jako na obrázku) nebo kdyby s ní pohnul vpřed - v takovém případě by udeřil pod dýkou v druhém, aniž by dal soupeři šanci se bránit. Také může náš šermíř vést svůj meč nad soupeřovými zbraněmi, když se tyto odklánějí, čímž zabrání soupeři opět pozvednout svůj meč aniž by musel provést kavaci.

Shrnuto, náš šermíř má mnoho různých příležitostí jak zasáhnout nebo rozhodit soupeře, který se pohybuje okolo - vybral jsem jen tu jemnější a důležitější.

Šermíř, kterého vidíš tady v otevřeném třetím střehu, se rozdělil při pohybu svým hrotem okolo - hned to rozšiřuje, hned ho přivádí blízko k dýce přitom, když dělá kruhy mečem a nehýbe dýkou.

Náš šermíř sestoupí z vysokého třetího střehu a umístí hrot svého meče do první čtvrtiny soupeřovy čepele (aniž by se jí dotkl) se záměrem odklonit jeho pohyb. Přesněji záměrem našeho šermíře je přinutit soupeře buď:

1. Přestat kroužit svým mečem a pohnout se proti přicházející čepeli; nebo
2. Pokusit se najít čepel našeho šermíře jeho dýkou a současně tlakem vpřed zaútočit.

V obou těchto případech náš šermíř může převzít tempo a zasáhnout podle toho soupeře. Zkusí-li soupeř (nyní ve třetím) najít meč našeho šermíře směrem vně, ten ho může zasáhnout vevnitř ve čtvrtém pomocí malé kavace hrotem - uvádím malé na základě jeho vzdálenosti k soupeřově čepeli. Kavace by také byla zapotřebí, kdyby soupeř použil společne svůj meč a dýku, ale v takovém případě by náš šermíř musel otočit do druhého, vykrýt dýkou a udeřit buď nad nebo pod soupeřovými zbraněmi (v závislosti na jejich výšce).

Zkusí-li soupeř najít meč našeho šermíře směrem dovnitř, náš šermíř by měl provést kavaci ve třetím směrem vně a nad soupeřovým mečem. Když se soupeř pokusí o kryt dýkou, náš šermíř by mohl otočit do druhého a zasáhnout ho nad dýkou pomocí kavace do libovolné strany. Ve stejné situaci, když se soupeř pokusí najít meč našeho šermíře směrem dovnitř, může náš šermíř také otočit ze třetího do druhého. To by zabránilo soupeři najít jeho čepel a umožnilo by našemu šermíři zaútočit na libovolné vhodné odkrytí. Je ale důležité, aby náš šermíř nezastavoval, protože zaváhání by způsobilo ztrátu výhody.

Tento zásah vychází z předchozího třetího, kde náš šermíř umístí svůj hrot do první čtvrtiny soupeřovy čepele a kde soupeř (také ve třetím) pohybuje svým hrotem po kruzích dokola.

Soupeř vidí hrot našeho šermíře pricházet tak blízko a rozhodne se najít ho dýkou. Ale náš šermíř již pronikl dost daleko dopředu svým hrotem a příčka jeho meče je vysoko. Takze pouze otočí svou ruku a napřímí meč proti soupeřově hrudi a drží ruku ve stejné výšce; tak zasáhne soupeře v tempu soupeřova pokusu najít jeho čepel.

Soupeřova dýka je tak daleko od čepele našeho šermíře, že kryt není možný. Dokonce i kdyby soupeř neumístil svou dýku jak je vidět, náš šermíř by ho stejně mohl zasáhnout čtvrtým, jak uvidíme na následující ilustraci.

Toto je čtvrtý, který jsem zmínil v předchozím odstavci. Je to zásah mezi zbraněmi soupeře, který se nachází také ve čtvrtém.

Soupeř pohybuje svým mečem po kruzích dokola: náš šermíř využije tempo soupeřova otevření meče, aby umístil svůj hrot na první čtvrtinu soupeřovy čepele (jak je popsáno v teorii tohoto čtvrtého pravidla). Jakmile spatří odkrytí a zjistí, že soupeř nereaguje, náš šermíř otočí ruku z třetího do čtvrtého a dorazí na terč dříve, než stihne soupeř vykrýt.

Soupeř ve skutečnosti tlačí kupředu, aby vykryl a kontroval ve čtvrtém: ale aniž si to uvědomí, pouze tím zplsobí, že meč našeho šermíře se potká s jeho tělem rychleji a snáze. Popravdě zjednoduší našemu šermíři kryt dýkou tím, že umístí hrot svého meče tak blízko k dýce.

Podle jiného vývoje událostí náš šermíř dorazi na první čtvrtinu soupeřova meče a odkrytí, které vidí, je malé. Takže naznačí útok nad hrotem soupeřovy dýky zatímco pokračuje vpřed; soupeř pozvedne svou dýku a otočí se do čtvrtého ke krytu, v tomtéž tempu se náš šermíř vrátí na středovou linku, zasáhne ho a vykryje podle obrázku. I když se soupeř pokusí umístit svou dýku na druhou stranu, jeho kryt se nepovede.

Zde je jiný zásah, který vychází z toho, že náš šermíř umístí hrot svého meče do první čtvrtiny soupeřova meče. Soupeř krouží mečem dokola a když začne opisovat kruh směrem ven a vidí, že hrot našeho šermíře přichází natažený tak blízko, rozhodne se pomoci své obraně dýkou. Na to náš šermíř převezme tempo, otočí ze třetího do druhého a provede kavaci okolo hrotu soupeřovy dýky. Soupeř se snaží vykrýt dýkou, otočí ruku do čtvrtého a zatlačí vpřed, aby potkal přicházející tělo našeho šermíře, ale jeho záměr se nepovede.

Obrana selže proto, že hrot meče našeho šermíře již dosáhl na soupeřovo tělo právě v okamžiku, kdy přejde nad soupeřovou dýkou. Také protiútok soupeře ve čtvrtém se snadno vykryje, protože náš šermíř zahajuje akci s dýkou proti soupeřově hrotu: takže ho najde svým prvním pohybem a krytem běží podél čepele.

V jiné situaci náš šermíř umístí svůj hrot do první čtvrtiny soupeřovy čepele (jak bylo popsáno) a zatlačí vpřed do odkrytí mezi zbraněmi svého soka. Soupeř se pokusí vykrýt a provést protiútok po nízké lince, na což náš šermíř reaguje pokračováním vpřed, otočením ze třetího do druhého a setká se s přicházejícím soupeřovým tělem. Protože dýka našeho šermíře se již propracovala k soupeřově debole, soupeř se nemůže krýt nebo kontrovat, bez ohledu na otočení jeho ruky do čtvrtého.

Tento zásah také začíná tím, že náš šermíř je ve třetím a umístí svůj hrot do první čtvrtiny soupeřovy čepele. Když dojde do krátké menzury, převezme náš šermíř tempo, ve kterém soupeř kroužením otevře hrot svého meče a oddělí ho od dýky.

Takže náš šermíř (ve třetím) provede kavaci a zaútočí pomocí čtvrtého na centrální linku. Soupeř se nemůže krýt dýkou nebo otočit svou ruku do druhého. Ve skutečnosti náš šermíř pokračuje vpřed mečem a zasahuje v okamžiku soupeřova pokusu o kryt.

Soupeř skutečne ohne své tělo, když se pokouší se zachránit před bezprostředním nebezpečím, ale v okamžiku, kdy je jeho ruka ve druhém, již tělo našeho šermíře překročilo.

Náš šermíř pokračuje vpřed a také použije dýku, aby udeřil v tempu, které soupeř použije ke své obraně před mečem. Na druhou stranu soupeř nemůže použít vlastní dýku, aby zasáhl našeho šermíře, protože je omezen akcemi našeho šermíře. Paže našeho šermíře váže při překroku vpřed soupeřovu paži témeř až za soupeřův výhled.

Rozhodl jsem se zahrnout tento zásah dýkou, abych ukázal, že dýku lze také použít k útoku. Důvodem, proč o této technice hovořím až teď (i když jsem to mohl učinit při mnoha jiných příležitostech) je, že si myslím, že je užitečnější hovořit důkladně o užití meče.

Mimo jiné, když odhodlaně překračuješ, nepotřebuješ použít svou dýku, abys zasáhl soupeře, a podobně se nepotřebuješ bát té jeho. Když překračuješ a zasahuješ soupeře, tvůj meč úplně pronikne jeho tělem, čímž tě úplně zbaví nebezpečí jeho poboční zbraně.

Navíc kdo by byl tak hloupý, aby záměrně nechal hrot soupeřova meče projít svým tělem jen proto, aby mohl provést útok dýkou? I kdyby někdo byl takový blázen, byl by sražen k zemi dřív, než by mohl dýkou udeřit.

Také kdyby dýka byla použita ke krytu, nemohla by ve stejném tempu kontrovat. Na druhou stranu postupuješ-li odhodlaně a dostaneš se za soupeřův hrot, jsi mimo nebezpečí a můžeš použít dýku k útoku. Odsud je jasné, že pro tebe bude snazší provést zásahy dýkou, když překročíš než kdybys čekal ve střehu - tím spíš proto, že ten, který stojí ve střehu často ztuhne, když vidí přicházejícího soupeře. A protože ten, který stojí ve střehu také uvidí, že jeho meč je nalezen, může krýt jen dýkou, a takto použitá dýka nemůže být užita k žádnému jinému účelu.

Výhoda bude vždy na straně šermíře, který překračuje: kdybys při překročení nemohl zasáhnout mečem, můžeš to udělat dýkou. Povede-li se ti ale útok mečem, přestane být nutné udeřit dýkou.

Věnoval bych se tomuto druhu útoku již dříve, ale jak jsem uvedl, vybral jsem si raději důkladnější diskuzi o hrotu meče, se kterým můžeš udeřit dříve a z větší vzdálenosti, můžeš najít a udat libovolné tempo a můžeš zastrašit soupeře lépe než dýkou. Proto jsem zůstal u meče, jeho jemností a jeho většího přinosu. Těchto několik posledních odstavců bylo spíše určeno k rozptýlení pochybností těch, kteří se domnívají, že překračování je třeba se vyvarovat, protože se bojí soupeřovy dýky.

Také jsem se rozhodl nemluvit o spadone (a mnoha ostatních zbraních), protože by to vyžadovalo mnohem více slov a přeji si udržet tuto knihu rozumně stručnou. Navíc zbraně tohoto typu se nepoužívají ani mezi džentlmeny ani při náhodných střetech; více se hodí do válečných tažení a na hradby (což je oblast velmi vzdálená tomu, čemu se zde zamýšlíme věnovat). Pojednal jsem tedy pouze o džentlmenských zbraních a situacích, které vycházejí ze šlechtických debat - a myslím si, že jsem o nich hovořil dostatečně.

Poslední věc, na kterou zbývaá vrhnout trochu světla, jsou zvláště neobvyklé okolnosti, které se stávají velmi vzácně. Za tímto účelem zařadím krátký souhrn, který ti ukáže jak se za takových okolností bránit.